Diskuze: Náklady na výchovu dětí: má či nemá platit stát?

Netvrdím, že zaměstnanec s 50% nasazením i platem je totéž, jako ten stoprocentní. Snaha zaměstnavatelů vybírat si nejlepší možné zaměstnance, je zcela přirozená a správná. Jsou povolání, kde to 100% nasazení není nutné. Některé úkoly lze odložit a zpracovávat nepravidelně. V těchto případech zaměstnavatelé zaměstnávají na kratší úvazky, sezónně nebo brigádníky. Stálý zaměstnanec je pro ně drahý. Taková matka, která každou chvíli musí zůstat doma s nemocnými dětmi nebo vlastní nemocí pracuje ve skutečnosti také na snížený úvazek (podle množství práce), ačkoli má smlouvu na plný úvazek a mzdu vyměřenou podle kvalifikace a ne vykonávané práce. Kdyby byla pro zaměstnavatele levnější, aniž by sama měla nižší čistý příjem než muž, který dělá totéž, mohl by ji zaměstnavatel klidně zaměstnat a netratil by na tom. Úděl matek by nebyl tak těžký, i když stále zůstává ten problém, že nemohou počítat s kariérou na místech, kde se 100% nasazení vyžaduje. Možným řešením je právě přesun části daňové zátěže (pojistného na SZ) z pracující matky (přesněji rodiče pečujícího o děti - obvykle matka) na partnera. Myslím, že by to bylo výhodné pro zaměstnavatele, rodiny jako celek (vyšší celkový příjem), společnost (nižší nezaměstnanost) a samozřejmě i pečující rodiče, kterým tak bude kompenzováno (alesp. částečně) jejich nevýhodné postavení s ohledem na možnost životních úspor a výše důchodu.
Sám nejsem příznivcem přílišné státní starostlivosti. Důvod, proč do toho tentokrát stát tahám je zmírnění nerovnoprávného postavení rodičů, kteří pečují o děti, oproti rodičům pracujícím, kteří se dětem věnují minimálně. Nechci tedy sociální podporu od státu matkám. Chci, aby se pracující rodič dělil s pečujícím partnerem nejen o svůj čistý příjem, ale také o pojistné na důchod, které ten pečující nemůže produkovat vůbec nebo jen v menší míře. A v každém případě aby otcovská povinnost nekončila jen sexuálním aktem. OBA rodiče by měli mít povinnost postarat se o své děti do doby jejich plnoletosti. A to i v případě, že je odloží do ústavu. Dítě, které si pořídili je jejich a ne společnosti. Proč by jejich děti měla živit společnost?

Prolistujte si tyto stránky: http://www.geocities.com/ociganoch/ Dalšího komentáře netřeba.

Souhlasím! Paní Kateřina na racionální otázku paní(?) Jarmily o důvodu proč mít děti,odpovídá iracionálně něco v tom smyslu o "lásce a naplnění".Paní Kateřino to by Vám měl sanovat stát? Proč já jako rodič mám zákonnou povinost financovat své děti až do "důchodu" a děti pak platí i na ty co chytračí a mají jen jedno nebo žádné dítě?Nebo si snad myslíte,že jedno dítě naplní důchodový a zdravotní systém?Tak jsem pochopil otázku p.Jarmily já.To jsou všechny úvahy o přímé platbě dětí svým rodičům při reformě např.důchodového systému. Přeji hezký den! MaMi

Přesně o tom se tady zmiňuji. Zákony, vymahatelnost práva, diskriminace mužů i žen, společenské podvědomí. Na jedné straně musíte přesvědčit muže, že žena na mateřské dovolené, pečující o malé dítě a bez vlastního výdělku není příživnice, která se celý den jen kouká na televizní seriály, žvaní se sousedkou, souloží s pošťákem a hraje si s dítětem. Muži občas nabývají přesvědčení, že dát ženě své těžce vydělané peníze na jídlo a ošacení je hřích. Občas nevidí, že žena taky doma uvaří, vytře, umeje okna a výchova dítěte není jen hra, že mu taky musí utřít pos*** zadek, vyprat, vyžehlit a udělat spoustu další práce. A název "mateřská dovolená" tomu fakt dal někdo, kdo snad sám děti neměl. Pokud má žena smůlu na partnera, který se po rozvodu odmítne úplně starat o děti a odmítne platit i výživné, pak stát, který má v ruce soudnictví, jí pošle raději sociální dávky. Tím se vytvoří obecné povědomí, že pečovat o děti je nesmysl. Žena je navíc diskriminována omezenou možností si v době péče o děti najít práci, najít lépe placenou práci, na to pak v budoucnu ve stáří navazuje nižší důchod. Ale nejsou diskriminovány jen ženy. Pokud totiž tím, kdo není schopen se starat o děti a rodinu žena, pak muž je diskriminován dvojnásob, protože všechny úlevy jsou jaksi automaticky připisovány ženě. Takže práci na kratší pracovní úvazek nesežene ani omylem, ve škole je od učitelů považován za exota, když se přijde na rodičovské sdružení zeptat na dítě, a považte, on doma dokonce vaří a pere, on snad není normální! Když zestárne, tak se ho netýká možnost odejít dříve do důchodu, to mohou zase jen ženy. Kdypak že se při rozvodu začalo používat střídavé výchovy? A kolik rozsudků ze všech rozvodů tak dopadlo? Takže prvním krokem musí být odstranění diskriminace obojího pohlaví v zákonech. To má v rukou stát, parlament a vláda, kde se tvoří zákony. My máme v řadě případů dobré zákony, ale bohužel jen na papíře. A druhým krokem je praktická vymahatelnost práva. Jednak postih nezodpovědných rodičů a vymáhání plnění povinností, třeba i uvězněním. Jenže státu je to jedno, matce raději pošle sociální dávky a pokud rodiče odloží dítě do dětského domova, živí je na plný úvazek a nepostihne je nijak. Stalo se módou nadávat na komunisty, ale za nich stačilo 3x po sobě nezaplatit výživné a dotyčný šel sedět. V lapáku měl pracovní povinnost a kdyby nechtěl pracovat, snížila se mu denní dávka potravin. I blbec pochopil, že pracovat musí. My jsme naopak nasadili humanitu, kdy evidentní trestné činy nejsou nijak postihovány, pachatel běhá po svobodě a peníze po něm nikdo nechce, protože soud ho nechce odsoudit. Pokud je pachatel odsouzen, tak v rámci té naší pseudohumanity pracovat nemusí a ještě se cítí diskriminován, protože v lapáku nemůže hrát tenis. Tak proč se divíme, že se děti nerodí? Jenže řešení má v rukou vláda a parlament, kde by se měly tvořit zákony. Co dělají tyto orgány? Vytvářejí zákony nebo se baví o pitomostech místo aby vládly?

K čemu potřebujeme děti? Částečně i proto, že až nám všem bude osumdesát - teplárna nám nezatopí, žádný doktor nás neošetří, nikdo nám neupeče chleba, a v tom paneláku nepoteče voda - protože bude osumdesát všem, a nikomu už se nebude chtít makat, nebo toho ani nebude schopen, protože bude sedět na vozíčku a čurat pod sebe, a čekat až ho dítě někoho jiného přebalí a donese mu něco xnědku. A hlavně proto, že nebýt dětí - tak vše co dnes kolem sebe vidíte, by se do dvou-tří generací stalo jen bezútěšnou pouští.
Mimochodem - kdo řikal, že člověk po třiceti nebude chtít děti? Mně je 37, čekám druhé, a těšíme se celkem aspoň na 4. Naopak míním, že až když je člověku přes 30, dovede si děti užít.

Pěkná teorie to je. Znáte firmu, která nevyžaduje 100% nasazení ? Ono to totiž nefunguje tak, že zaměstnanec s 50% nasazením i 50% platem je pro zaměstnavatele to samé. Téměř každý zamwstanavatel so vybere toho se 100%. Proč si myslíte, že firmy vyvíjí různé aktivity, jak omezit nemocnost a tedy absence. Absentující zaměstnanec se přehnaně řečeno na nic, protože se na něj nemůžete spolehnout a řešíte velmi často problém, jak jej nahradit. Ne, nemotal bych do toho státní zásahy. Zrušení ochrany v ZP by mohlo pomoci. Možná i ustanovení zákona na ochranu osobních údajů, kdy zaměstnavatel se nesmí prát na rodinné poměry. Stejně si je zjistí a pokud ne, tak z opatrnosti uchazečku raději nevezme. Co kdyby... A pokud zjistí, že uchazečka při pohovoru lhala, nevezme ji taky. Mít vědomě prolhaného zaměstnance ?

Jirko, díky za názor. Mám ráda děti, mám i svoje (jedno) a navíc jsem zodpovědný člověk. Bohužel jsem ale ve svém životě také občas měla problémy. Jednou sehnat práci, když bylo dítě malé, podruhé jsem mj. pracovala ve zvláštní škole, plné našich barevných spoluobčanů, co měli plnou hubu práv a ruce dozadu, protože co kdyby po nich někdo chtěl nedejbože nějakou práci. Jo, děti, to bylo něco jiného. Jejich výroba byla zajímavá činnost a stát se pak taky postaral, třeba i formou umístění dítěte do dětského domova, takže co. Jakmile dítě vyrostlo a dovedlo se samo živit, vrátilo se do rodiny a za pár let putovala do dětského domova další generace. Při mám štěstí na zajímavé životní situace jsem pracovala i v tom dětském domově. Tudíž znám problematiku z různých stran. Předpokládám, že stát nechce jít cestou zvyšování počtů nemakačenků, kteří jsou se svými 20 dětmi živi ze sociálních dávek, ale kromě hojného počtu žádné hodnoty nevytvářejí. Už jsem tu jednou psala, že nejde jen o kvantitu, ale i o kvalitu. Já jsem v té zvláštní škole bohužel viděla především kvantitu, ale taky děti, které se do nějakých 15 let nenaučily číst, protože rodiče to sami neuměli a u krumpáče to nepotřebovali. V této diskusi začínám nabývat dojmu, že kvantita je vše, co náš stát potřebuje a je mi z toho trochu smutno.

Asi jsme si nerozuměli - myslela jsem to právě tak, že nepotřebuji, aby mi stát cokoli dával na to, abych měla děti. Protože je chci kvůli sobě a ne kvůli sociálním dávkám.

S tím co píšete o funkcích státu souhlasím a plně bych pro toto zvedl ruku, hlasoval a snažil se to prosazovat. Pokud mi napíšete, jak můžu pomoci (jinak než sedět v parlamentu nebo ve státní organizaci). Na druhou stranu se ale stále nejsem schopen ztotožnit s argumentem, že pokud mi toto vše stát zajistí, tak teprve pak budu mít děti. Vím, že to hodně zjednodušuji, ale když děti chci, tak je mám v jakýchkoliv socio-ekonomických podmínkách. Je pravda, že někde se může přes děti (mít či nemít) řešit sociální situace dospělého jedince a to je jistě špatně, protože potom nejvíce na to doplácejí právě ty děti. Toto ale nevyřeší přístup státu tedy alespoň ne plně, ale více to vyřeší celková nálada ve společnosti, její názory na témata a priority generace lidí, které mohou mít děti. Proč když u nás není nejhůř je počet děti na počet žen ve věku 15-49 let nejmenší v Evropě a druhý nejmenší na světě? Protože generace husákových dětí čeká s prvním, druhým a dalším ditětem vesměs až na věk hodně po třicítce. Osobně si opravdu myslím, že stát má na množství narozených dětí minimální vliv (snad kromě Číny, kde regulují počty :-))

Špatně jste mne pochopil. Já netvrdím, že mi stát všechno dá a navíc zadarmo, já jen tvrdím, že milý stát nám násilím a s podporou zákonů bere, a aby toto své nenasytné braní uhájil, tak nám léta slibuje. Jenže když dochází k slibovanému plnění, najednou dáti nechce. Tak proč mi proboha nějakých 40 let bral a sliboval? Pokud mi nakonec, po nějakých 40 letech braní nechce ze zaplaceného na oplátku nic dát, tak ať mi laskavě po oněch 40 let nic nebere a nechá mne, abych se mohla postarat sama. To za prvé. A za druhé: od státu čekám, že nastaví rozumné podmínky pro soužití mnoha lidí, které se cítí býti jeho příslušníky. K tomu patří rozumné zákony, vymahatelnost práva a další. Pokud stát tyto věci dělat nechce, tak ať se do nich laskavě nes***, protože jeho nečinnost nebo naopak nadměrná regulace nakonec skončí tak, že se ovečky vzbouří, provedou revoluci a budou se snažit najít takové vedení, které jim jejich požadavky zajistí. Já se tu otevřeně snažím poukázat na situaci, kdy je to především stát, který nemá zájem na tom, aby tu nějaké děti byly, a jakoukoli snahu a chuť mít děti se snaží systematicky likvidovat, ač se nás snaží přesvědčit o opaku. A že nejsem sama, kdo má tyto názory, podívejte se laskavě sem: http://www.ihned.cz/1-10072840-15959630-000000_d-98. Pan Kohout napsal něco podobného jako já, já na to přišla až po napsání svého příspěvku. Ne, nechci mít děti kvůli nějakým sociálním dávkám (i když teď třeba na Slovensku řeší 15-leté romské dívky svou nezaměstnanost právě těhotenstvím, protože jejich vzdělání je nízké, takže neseženou práci a sociální podporu také nedostanou. Jediné východisko tedy vidí v těhotenství. Je ale cílem společnosti masivní podpora stále vyššího počtu nevzdělaných lidí, žijících v sociálních ghetech?), já jen chci, abych měla možnost mít děti, normálně je uživit a aby mi pro to společnost laskavě nastavila podmínky. Ne tím, že mi sebere děti, dá je do dětského domova a mne pošle na nucené práce. Chci mít možnost získat určité vzdělání a pak pracovat. Chci mít možnost sehnat práci, takovou, při které ty děti mít MŮŽU. Azylové domy a naturální dávky nejsou řešením tam, kde není práce, kde nejsou byty, kde existuje prakticky naprostá nevymahatelnost práva (na co máme práva na papíře, když nejsme schopni je zajistit v praxi?), kde na zajištění těchto dávek seberete těm zodpovědnějším polovinu a více jejich platu. Já chci mít jen normálně fungující stát a v něm normální a fungující zákony. A že se děti stávají luxusním zbožím, není způsobeno jen 40 lety socialismu, ony jsou luxusním zbožím i ve státech, které nikdy socialismus neviděly (Itálie, Francie a 3/4 států Evropy).

A z čeho asi tak ten důchod dostáváte? Z peněz vydělaných lidmi v produktivním věku (a tedy kdysi dětmi). Ve svém pojetí se tak musíte obejít i bez důchodů a jiných výhod na stáří. Myslím, že jste vedle jak ta jedle.

ještě doplnění: nevím kde bydlíte Vy, ale kolem mne je těch dětí, kočárků a těhotných maminek tolik, že bych se zas neobávala. Prostě nastoupily silné ročníky a za 20 -25 let nastoupí další silné ročníky nyní rozených dětí.

Omlouvám se za uvedení v omyl, jsem slečna K. :-), to měkké i ja tam proto, že jsem přesvědčena (a vidím kolem sebe), že děti obohacují a naplňují život nejen svým maminkám ale i svým taťkům. To jen aby mne někdo nebil, že neumím gramatiku (občas se s ní peru :-)). mImochodem mám těsně před svatbou (a 30. je taky na dohled) a děti v brzké době také plánujeme, chceme děti (nejméně 2) i když vidíme, že to nebude žádná sranda a nikdo kromě nás a rodiny nám nepomůže. Mimochodem co píše paní Kateřina v článku ohledně nástupu mužského na rodičovskou, je přesně to co chceme využít, tak snad nebude všude za exota :o).

Nezlobte se Jarmilo, ale posuzovat děti plus mínus analýzou je trochu komické. Vaše argumenty, že stát Vám vše dá (důchod, zdravotní péči, nemocnici, elektriku atd) je trochu milný v tom, že pokud nebudou děti, budoucí platiči a pracovníci v elektrárnách a jinde, žel Vám nikdo nic nedá :-( Jinak souhlasím s tou vlnou zde píšících, že děti jsou kořením života, mít je kvůli státním nebo jiným dávkám je dost morbidní. Od státu já očekávám pouze zajistění základních pravidel pro zdárný rozvoj mého dítěte, tedy školky, školy, zdravotnictví, rozvoj tělovýchovy apod. Samozřejmě bych si měl toto být schopen zaplatit sám, ale nějakou funkci by měl v tom mít stát, placený z mých daní. Plně souhlasím s názorem, že stát by se měl "postarat" o děti, které to potřebují ne o matky dětí ani o rodiny dětí, ale o děti a starání by mělo být pouze v naturáliích, tedy azylové domy, strava, ošacení apod. Jistě ne sociální dávky do rukou matky (nebo otce), ale adresně dítěti.

A proč by dnšení lidé těsně nad 30 nemohli mít děti? My čekáme druhé, v okruhu mých kamarádů teď také čekají druhé přísustky do rodin. A vím o těch, co plánují ještě třetí.
A politika státu nemá na jejich / naše rozhodování ŽÁDNÝ vliv.

Je fakt, že státní politika má na naše rozhodování o dětech nulovž vliv. Chceme alespoň 2, ti druhé je prábvě na cestě.
Ale manželka už ví, že je nereálné, aby se po mateřské vrátila na původní místo. Takže přemýšlíme, co dál.
Šancí by bylo, kdyby firmy začaly akceptovat poloviční úvazky.

Tak přesně jednu takovouhle s těmadle názorama znám ... a víte proč je má ? je to sice super druper manažerka, ALE ! - žádnej chlap ji prostě nikdy nechtěl, natož aby s ní měl dítě, není to samozřejmě jen kvůli tomu jak vypadá, ale jaká je ..... takže chudák ženská ... Jinak souhlas s paní Kateřinou .... mít děti je prostě sqelé ...

Tedy, Jarmilo, Vy jste se rozjela, že i mé příliš dlouhé příspěvky blednou závistí. :-)
Ale určitě jste trefila jeden hřebík na hlavičku, byť to na první pohled vypadá, jako byste neměla ráda děti. Ale to si nemyslím. Přece jen jsem Vás už trochu poznal. Socialistické snahy o ochranu a podporu rodiny dospěly tak daleko, že velká část lidí změnila svůj postoj k rodině v negativním smyslu. Protože když je něco automaticky poskytováno, tak se s tím počítá. Když se počítá se zajištěním od státu, nač se snažit zajistit se jinak? Chceme-li podpořit rodinu a porodnost, uděláme to nejlépe tak, že vrátíme alespoň část odpovědnosti zpět rodinným příslušníkům. Pro stát jsou děti jen vidinou armády nových daňových poplatníků. Takový systém je jen nebezpečně rychle narůstající "letadlo" a k rovnováze nevede.

Nezlobte se, pane K, ale Vaše argumentace mi připomíná slogan, kdy byl vojna pro mladé muže označována za nejčestnější povinnost. Všichni mužští příslušníci společnosti se tomu v ústraní chechtali a snažili se té nejčestnější povinnosti vyhnout tak dlouho, až byla ta povinnost zrušena, protože náklady na nahánění potenciálních rekrutů a jejich hlídání, výživa a další náklady vysoce převážily užitek z nich plynoucí. Tady to máte stejné. Všichni uznávají, že by se děti měly rodit, lidi by o ně měli pečovat, ale prakticky to provádí jen někdo a ve velmi omezeném počtu. Jak kdysi řekl jeden pán, "děti máte mít v době, kdy jste mladej a hloupej. Jakmile zestárnete a dojde Vám, co byste si to pověsil na krk, tak už je nikdy mít nebudete". Myslíte, že dnešní mladí lidé, kteří překročili třicítku, budou mít více než dvě děti? Možná jedno, někdo ani to jedno ne. Počítám-li dobře, pak boom tzv. husákových dětí byl kolem r. 1975, pak následoval už jen setrvalý pokles. Těmto potencionálním mladým rodičům je dneska 30 let, takže by se nějaké ty děti narodit mohly. Kolik se jich ale bude rodit za dalších 15-20 let, kdy do plodného věku dospějou ty minimální počty dnes narozených dětí? Takže pokud chceme děti, měli bychom se o ně postarat a připravit jejich rodičům podmínky, aby je mít mohli a především aby je CHTĚLI MÍT! Jinak jsme jak současná vláda: bavíme se o naprostých nesmyslech, zatímco nám ujíždí vlak.

Fakt je, ze pres vsechno, co tu pisete, se rodi vic deti nez driv a trend nabira na sile. O deset let odlozeny populacni boom je v plnem proudu - a s tim ani Vy, Vase teplarna, nemocnice, autorka clanku ci dokonce statni podpora vychovy ditete nic nenadela. Nevim, jak u ostatnich, ale v mem pripade byl vliv vsech techto faktoru na rozhodovani zda mit ci nemit deti naprosto nulovy. Proste jsme je s manzelkou chteli mit - a basta fidli.