Pojišťovny stále nerespektují zákon II.

Nicky se mění, ale názory zůstávají ...... Vaše jsou nezaměnitelné a nenahraditelné :-)

Omyl, narážel jsem na slovo "seriozní". Já takovou pojišťovnu neznám a je jedno, zda má armádu lidí v závislé činnosti, či na mandátní, případně manažerské smlouvy a k tomu ičaře. Tím se serióznost jaksi měřit nedá. A když už jste zmínil Českou pojišťovnu a zaměstnance, tak mám asi smůlu. Vždy narazím na někoho jiného (u stejné přepážky) a vždy musím opakovat znovu svůj požadavek. Když dodám, že totéž jsem vyprávěl před měsícem její kolegyni, tak se dozvím, že ta už tam nedělá. A když se "netaktně" zeptám, zda budu mít tu čest si za měsíc s ní opět popovídat, tak s úsměvem prohodí, že neví. Že je tam na zácvik z pracáku, aby měla praxi.

...doplňuji, že proto mi je celé téma a umělá vážnost problému z článku naprosto a zcela k smíchu!!!

Ano, nedalo mi to a trochu jsem se vmísil do diskuse. Blahopřeji, že jste mě odhalil :-)) Já jsem zde dříve někde napsal, že můj blízký rodinný příslušník a důchodce zároveň sjednával v malém, bez problémů, spíše pro aktivní zábavu a až dosud k 31.12. 2004 povinné ručení vozidel pro dvě nebo tři pojišťovny. Na tom, třeba při pojištění mopedu, se snad nedá nic moc pokazit a klient prostě toto pojištění mít musí. Buď si vybere pojišťovnu se sliby většími a lepším zázemím, nebo levnější pojišťovnu jaksi po vícero stránkách střídmější. Nic víc a klient má možnost výběru, mj. proto je také spokojený. Od 01.01. 2005 může příbuzný dělat jen pro jednu pojišťovnu, u té druhé, kdyby se pojišťování nenapsalo na dalšího rodinného příslušníka, tak přijde i o celý(!) v minulosti(!) vytvořený pojistný kmen a tedy o provize. Ty by si už nechala pojišťovna jako svoji úsporu nebo by kmen předala nějakému protekčnímu sjednateli do začátku. Za toto možné elegantní okradení(!) sjednatelů může náš(!) zákonodárce. Dodávám, že aby mohl můj příbuzný dělat pojištění mopeda u dvou pojišťoven, už by zase musel platit mj. daleko větší poplatek při registraci, který je pro něj neúnosný. A to nemluvím o profesním pojištění se na blbost. Dalším je fakt, že až dosud k 31.12. 2004 výsledky mého příbuzného odpovídaly zhruba tomu, aby se do začátku na své nohy postavil nějaký dosud nezaměstnaný nebo žena, která se právě vrací z mateřské dovolené a prostě si chce něco aktivně přivydělat. To však od 01.01. 2005 není možné, neboť jedna přikázaná pojišťovna je jen polovina příjmu, tu aktivitu pro druhou zákonodárce zakázal, a z této zbylé částky by bylo skutečně jen na chleba s vodou. Takže aktivity zákonodárce jsou vlastně i antisociální, neboť dotyčný sjednatel v aktivním věku půjde raději na pracák. Nedělejme si iluze, pojistný trh a zvláště na vesnici je již zaplněn. Takže to je, po předchozím ukradení kmene, v tom zbylém akorát tak ten přivýdělek pro důchodce. Nu, a další paradox je s novou socanskou minimální daní. Příjem od dvou pojišťoven byl u příbuzného ještě tak na hranici rentability ohledně daní a minimální daň se na důchodce nevztahuje. Pokud však už je jedna polovina nebo dokonce jsou obě poloviny příjmu rozepsány na sjednatele nedůchodce, na ně se už minimální daň vztahuje, tak výsledkem je jednoznačně zase ten pracák a nedělat raději vůbec nic. Resp., v tom druhém případě, z jedné původní částky, z které by se i jeden s odřenýma ušima zezačátku uživil, se po násilném rozdělení odvede 2x minimální(!) daň. Je to snad asi každému jasné. Názorný příklad socanská likvidace drobného stavu a aktivit lidí už v samém zárodku. PS Ke konkrétnímu příkladu z mého okolí uvádím, že substituce pojistek povinného ručení jedné pojišťovny druhou pojišťovnou není příliš reálná, neboť klient si vědomě a důvodně výhodně vybral konkrétní produkt konkrétní pojišťovny. Pro nové pojistky je třeba také výběr zachovat.

ať už máte názory jaké chcete, tak nechápu Vaši reakci. Vám šlo přece o informaci, která pojišťovna má přepážkové pracovníky jako vlastní zaměstnance. Tu informaci jsem Vám podal jako fakt, a bez jakýchkoli emocí.

Čestná pojišťovna? Tak tu neznám. Pokud jste, nedej bůh, myslel Českou pojišťovnu tak prosím velice potichu. Můj pes je na tato dvě slova velice alergický. Ovšem, jak tady někde píše patrně Jan Kolda von Žampach pod jiným nickem, každý sám je strůjcem svého štěstí. Lid chce být klamán, jak od politiků, tak pojišťováků - prodloužené to ploutvi finančních žraloků, tak proč jim to nedopřát?

Jo, přesně. A až budete chtít vidět v reálu, jak se shazuje vina z Pepy a Frantu a jak nikdo za nic nemůže, podívejte se do diskuse sem: http://www.europortal.cz/?sid=480 . Pokud se nestane zázrak, tak to bude za rok nebo dva takhle v celém slavném pojišťovnictví taky.

Ano, co mám já možnost pozorovat v blízkém okolí, tak to je stále a setrvale zoufale horší. Zdůrazňuji slovo zoufale. A proč se neplete stejně iniciativně bič třeba na obyčejný prodavače v marketu, co jim tam stojí třeba 20 druhů automatických praček i od různých výrobců a zákazník si vybírá? A, nedej Pane Bože, aby si nakonec (též právě s otázkami na prodavače) vybral? A tu konkrétní pračku za dejme tomu 18.000,- Kč si potom odvezl domů! Po půl roce se bude zkoumat, proč a prý ohlupen si zákazník vybral Indesit a ne Ardo, které původně, když šel do marketu, ale prý chtěl? Že viníkem je "ten" prodavač a ten prodavač na tyto zlořečené nehoráznosti musí být pojištěn, to aby se mohlo zákazníkovi vyplatit zpět těch 18.000,- Kč + úroky a on mohl vrátit opotřebenou pračku? A mohl o příštích parlamentních či komunálních volbách spokojeně volit tu zákonodárnou politickou stranu, která mu zajistila každých půl roku možnost mít pračku úplně novou? I s úroky? Vždyť to celé je v pojišťovnictví jen absurdní divadlo: s a priori předpoklady, že zákazník (klient) je vždy oběť a sjednatel pojištění (prodavač v krámě) je zlosyn. Pokud by tomu tak mělo být, tak potom každý, kdo si uzavře nějakou pojistku, by měl být zbaven svéprávnosti se všemi dopady z toho vyplývajícími. Výsledkem celého zákonodárného tažení (nemohu to jinak nazvat) je pouze mimořádné zdanění všech sjednatelů při formální registraci prostřednictvím dosti vysokého poplatku, to jde přímo eráru, a nový (při)výdělek pojišťoven za úhradu školení, které tyto pojištěvny provádí ke zkouškám odborné způsobilosti, a poplatek za provedení zkoušky samé. A na erár připadne z tohoto vývaru nějaká ta slza, prostřednictvím daně ze zisku pojišťovny, také. Kdo to celé divadýlko platí, je sjednatel.

To je holt školné ze školy života. Může být ráda, že to úžasné kapitálové životní pojištění neměla zkombinováno s hypotékou, to by se smíchy neudržela.

Kooperativa taky. Konstrukce je taková, že po první 3 měsíce mají základní plat ve výši min. mzdy + provize. Pokud se zapracují a vydrží, provize se jim zvýší. Jinak podporu, kterou mají pracovníci ČP a Kooperativy ze strany jejich mateřských pjišťoven, lze fakt jen závidět!

Rád:-) Je to ČP. Mám pocit, že možná i Kooperativa, ale tím si nejsem jistý.

Jaká stížnost a proč vůbec? Třeba dcera zrovna v tu chvíli pořádně neposlouchala? A je povinností dotyčného sjednatele vůbec aktivně přesvědčovat klienta o jedné z více korektních možností, akorát, že jedna je o něco výhodnější (podmíněně a jen možná?) pro klienta a jedna prý (podmíněně a jen možná?) pro pojišťovnu?
Navíc, zrovna zde v tomto případě a z principu si stěžovat na konkrétní pojišťovnu (ČSOB) mi připadá jaksi nepatřičné. Stěžovat by si dcerunka měla na obecnou konstrukci produktu a na který se nechala ukecat. Ale to je jen její konečná odpovědnost, neboť rámec produktu je přece zákonný a tedy schválený! Tím to vůbec neobhajuji, ale snad každé malé dítě by už mělo vědět, že až dospěje a ve 20 letech si na minimálně 40 let sjedná tuto pojistku a tu po 2 letech ukončí, že nic nedostane. Já také jsem, když na jaře byla obleva, nechodil pod rampouchy aby na mne nespadl. A to je, myslím, velice podobný případ :-))

Můžete mi nenápadně prozradit jméno toho "hodného a solidního" finančního žraloka? Díky

Nedivím se že pojišťovna Credit Suisse skončila na posledním místě, jednání s jejich zaměstnanci to je tedy zážitek. Když nevyřídíte stížnost se zaněstnanci tak se logicky obrátíte na ředitele a potom zjistíte proč jsou u Credit Suisse tak nadutí, ředitel je totiž z nich nejnadutější na dopisy vůbec neodpovídá. Dejte si peníze do švýcarského polštáře, a možná už je neuvidíte.

A co si tou stížností pomůže? V horším případě se dozví, že dotyčný už pro pojišťovnu nepracuje. Černého Petra bude mít v ruce stejně.

No, a to ještě dodám, že ty zákony, co teď platí, byly údajně původně určeny k odstranění MLM z prodeje finančních produktů. Cha, cha, cháááá!! Ten, kdo to z úst vypustil, asi v životě žádnou takovou MLM-organizaci neviděl! Protože všichni MLM-prodejci až do posledního článku dostávají smlouvu o obchodním zastoupení nikoli se svým přímým nadřízeným, ale s MLM-centrálou. Podle těchto smluv je tedy VŽDYCKY zachována dvoustupňová úroveň, i když mezi posledním článkem MLM-prodeje a centrálou může být klidně i padesát mezistupňů. A MLM-žraloci mlaskají dál a loví v poloprázdném rybníce. Jediný, kdo to odskákal, je zákazník a druhý, kdo je po něm bit, je prodejce, kterému přibylo hafo papírů, které musí zákazník navíc podepsat, jako je investiční dotazník (a pro každou instituci existuje jejich vlastní zvláštní formulář! Jeden obecný být nemůže!), dále potvrzení ke zpracovávání osobních údajů, poučení pro zákazníka a co já vím co ještě. To než si zákazník přečte, tak se už nedostane ani k VOP produktu, jak z toho bude div živ. A to si ještě může kdykoli stěžovat, že mu ten pojišťovák všechno pořádně nevysvětlil. Takže místo seriózního prodeje je jen hafo papírů navíc. To měly řešil novely zákonů? Děkuju pěkně!!

Nemáte pravdu. Nechci mít všechno naservírováno pod nos, ale řadu věcí musím nastudovat, což lze mj. i samostudiem. Na školení Vás zahrnou fakty, případné dotazy Vám ale vyskočí třeba druhý den. Kde si máte ale informaci sehnat, když webové stránky společností informaci nepodávají (jsou určeny veřejnosti, nemohou zabíhat do podrobností. Právě poradcům by měly být určeny zabezpečené stránky, ale ty většinou neexistují), pracovník informační linky ví míň než Vy a jinou kompetentní osobu těžko sháníte? Ono sedět na internetu třeba hodinu nebo dvě, než zjistíte potřebnou informaci, taky není zrova med. A ta školení? Ano, měli jsme povinné sezení poradců, každé pondělí celé dopoledne. Jediné, co se tam rozebíralo, bylo plnění plánu prodeje. Takže jezdit každý týden 70 km tam a zpět byl opravdu zbytečně promrhaný čas i peníze. Pokud se objevila produktová novinka, jelo se na školení do Prahy. Pro mne bratru nějakých 120 km tam a pak zase zpět a opět půldne nebo celý den v jeteli. A jet na hodinové školení do Prahy je opravdu fajn, skutečně neznám lepší způsob trávení času, než se plácat za volantem nebo v hromadném dopravním prostředku. Ne, nechci mít všechno naservírováno na stříbrném podnose, ale v době internetu opravdu existují i jiné komunikační kanály než hodinové školení ve vzdáleném místě, i když jinak nic proti Praze nemám.

Máte, bohužel, pravdu. A je to dost smutné, ale poučné. Jen bych trochu polemizoval s množstvím školení bouchačů. Je jich háfo. Manželka jednoho známého lítá po večerech zkoušet funkčnost domovních zvonků a rychlost hlídacích psů a dva dni v týdnu sedí na školení. Jednou jsou to obchodní dovednosti a podruhé motivační semináře. Musí sebou přinést konkrétní týdenní harmonogram schůzek rozepsaný po jednotlivých hodinách, dnech a klientech. Svému nadřízenému v síti mlm musí umět popsat jak probíhala schůzka, kde byla dobrá a kde dělala chyby. Když se zmínila o tom, že klienti chtějí nějaké podrobnější informace o konkrétních produktech, o odbytném, o TÚM, o celkovém zhodnocení apod., tak se ji školitel vysmál. Prý odpověděl nějak v duchu. "Chcete vydělávat a být bohatá a nebo být advokátka chudých a hloupých? Naše společnost není charitativní organizace."
Chválím snahu pana Šafránka a dalších o kultivaci této oblasti. Jenže je to vůbec reálné? Přece si nemůžeme myslet, že finanční žraloci budou prozrazovat naivním neználkům, kde jsou výpusti a kde se regulují přítoky do rybníka. Přece nebudou nikomu radit jak ten rybník vypustit?

Dovolím si jen malinko s Vámi polemizovat (s výše uvedeným z velké části bezvýhradně souhlasím) - pojišťovny ručí od 1.1.2005 za prodejce kategorií VPZ a VPA, a těch bude jistě většina na trhu - není tedy opravdou, že neručí. Případné chyby těchto vázaných pojišťovacích zprostředkovatelů musí po 1.1.2005 uhradit pojišťovna, poté se případně soudit s těmito VPZ. Je samozřejmě jinou otázkou, pokud by došlo na "lámání chleba", jak budou tito VPZ, příp. i pojišťovny se snažit přehazovat odpovědnost z jednoho na druhého, ručí ale za jejich chyby vždy pojišťovna (pokud by pojištění prodal makléř apod. - poté ručí makléř, musí být dostatečně pojišten proti škodám, které sám způsobí).

Existují i solidní pojišťovny, které na svých přepážkách mají vlastní zaměstnance a externisti (ičaři) jsou hlavně v terénu, kde to má logiku. Přístup - školení mě stojí peníze, protože tam musím dojet - svědčí o tom, že patříte do skupiny lidí, kteří chtějí všechno dostat naservírováno pod nos bez větší námahy. Do vzdělání se musí investovat a pokud to neudělá zaměstnavatel, musíte se snažit sám, jinak z Vás brzy bude nemakačenko.