Pojišťovny stále nerespektují zákon II.

Problém je ještě jinde. Na přepážkách pojišťoven bohužel nejsou zaměstnanci, což by mj. spolupracovníci serveru penize.cz měli vědět. Pojišťovna má sice pobočku, ale na přepážce se podle předem daného rozpisu střídají FO, se kterými pojišťovna uzavřela smlouvu o obchodním zastoupení. Ti jsou placeni provizně podle počtu uzavřených pojistek a podle souhrnné sumy celkových částek. V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ TO ALE NEJSOU ZAMĚSTNANCI! Pokud Vás tito lidé náhodou mylně informují, pojišťovna si jen umyje ruce, ona přece za nic nezodpovídá a v horším případě přijde tento externista o licenci, pokud o ni nepřijde v případě, že neplní pojišťovnou daný plán. Výmluva na školení je lichá. Každý externista, pokud má tu smůlu a nebydlí v dosahu pobočky, jezdí na školení za své (pravda, samotná školení jsou sice zdarma, ale doprava stojí peníze a čas). Nehledě na to, že sama účast na školení je na dreka, potřebné informace lze v informačním věku levněji a účinněji zajistit např. přes internet a chráněný přístup do části pro poradce. To ale pojišťovny ani jiné finanční ústavy (snad kromě bank) nedělají. Proč taky? Nestarají se přece o vlastní zaměstnance, poskytují informace externím prodejcům. Pokud mají tito externisté méně zkušeností, jejich provize nejsou nijak zázračné a cca 90 % těchto lidí max. do roka končí, většinou proto, že nesplní plán prodeje. Klienta to ale nezajímá, reputaci by měly napravit pojišťovny. Proč by to ale dělaly, když za tuto praxi nejsou nijak postižitelné? Dosavadní praxe byla taková, že lidí je dost. Máš malý obrat? To nevadí, přijde jiný! My mu naslibujeme světlé zítřky, když bude makat, on začne, ale světlé zítřky se nějak nekonají, protože k prodeji je třeba více znalostí než jedno celodenní školení. Na více ale není ze strany pojišťovny čas ani chuť. Tady máš materiály a prodávej! Začni v rodině, obejdi přátele a známé, řekni si o doporučení, vnucuj se každému třeba o půlnoci. Prodejce musí prodat za každou cenu, jinak nemá příští měsíc na chleba. Přitom si musí řadu potřebných informací sehnat sám, protože informační systém pojišťovny prostě neexistuje. To ho ale stojí čas a náklady. Tuto praxi bohužel nezměnila ani série zákonů, platných po 1. 1. 2005. A ochrana nějakého zákazníka? Xsmíchu!

Smlouvu zrušit nemusela. Mohla požádat o převod do redukce. Pokud ji to takto poradili, měla by podat stížnost na daného pracovníka.
Smlouva na 40 let bude mít na odbytném po dvou letech určitě nulu nebo skoro nulu, protože je to tak počítáno (viz knížky o životním pojištění nebo články pana Podávky o kapitálovém pojištění na tomto serveru)

Nepřesné, zavádějící nebo i chybné odpovědi prodejců pojištění mě moc nepřekvapují. Mám pouze 1 připomínku - ikdyž ten, kdo má zájem o koupi pojištění nění sám schopen rozeznat, zda jedná se ZAMĚSTNANCI pojišťoven, nebo s OSVČ jednajícími ve prospěch pojišťovny, mají právo se na toto při jednání zeptat a ten dotyčný pracovník musí objanit svůj vztah k pojišťovně. Také jsem se kdysi domníval, že např. pracovnice na přepážce Modré pyramidy (stav. spoř.) v Bělehradské ulici (v budově centrály) jsou ZAMĚSTNANCI, poté, co jsem si stěžoval na zavádějící odpověď jedné z nich jsem dostal vysvětlení, že to jsou OSVČ, jednající jménem stavební spořitelny. Dle mého názoru se nejedná téměř nikdy o ZAMĚSTNANCE pojišťovny, ale o OSVČ pracující jako Pojišťovací agent, Vázaný pojišťovací zprostřekovatel apod.

Pane šafránku, souhlasím s Vámi v tom, že asi není nejlepší vše dát do jednoho dokumentu tedy VPP. Žel zákon je tak špatně napsaný, že pojišťovnám nezbývá nic jiného než vše dostat do VPP a návrhu smlouvy, protože si musí být jisti, že vše si klient (už ne zájemce) odnese. Samozřejmě by šlo v rámci "prohlášení" na konci návrhu pojistné smlouvy nechat klienta podepsat, že dostal tento papír a tento papír a ještě tento dodatek atd, ale to mi přijde značně problematické z pohledu následného dokazování a diskuse s klientem, kde tuto informaci najde, když se za rok nebo déle doptává. Je to víceméně také alibi ze strany pojišťoven. Pojišťovny, pokud mé informace jsou správné, konzultovaly rozsah "informační povinnosti" se státními orgány (tedy včetně dozoru), aby si vyjasnily, co vše do tohoto "minimálního balíčku" patří. Já jsem si testoval pojišťovny jiným paragrafem ze zákona o pojišťvnictí a to že veřejnost má právo se dozvědět pravidla tvorby technických rezerv v životním pojištění. Tedy samozřejmě pohled novináře nebo běžného občana, který cosi očekává od informační povinnosti, může být značně rozdílný. Musím se také zastat obchoďáků, protože změnou zákona o zprostředkovatelích mají podle mě všichni ještě pěkně zamotanou hlavu ze svého právního statutu a na ostatní zákony a hlavně změnu své obchodní řeči zatím neměli dostatek času.

Příběh ze života. Dcera uzavřela ve 20 letech ŽP s pravidelnou úložkou 500 Kč měsíčně, po 2 letech přišla o práci a byla nucena smlouvu vypovědět. Ze zaplacených 13 tis. už neuvidí ani korunu a jěště musí vrátit co si nechala odečíst za 2 roky z daní. Varování pro všechny - nevěřte pojišťovnám jak jsou jejich produkty výhodné - vzlášzě ne ČSOB.

Mám kamaráda u pojišťovny . Nedivím se, že pojišťovaci nic nevědí, protože je řádně neproškolují. Téměř veškeré informace si musí vyhledávat sami.

V době od 1. 5. do 31. 12. 2004 měla většina pojišťoven vytištěn zvláštní informační materiál, reagující na zákon 37/2004Sb. Pak došlo k tomu, že zákonem požadované informace pojišťovny vtělily na různá místa do nových VPP - zřejmě ve snaze ušetřit... Bohužel o tom rozhodovali zřejmě lidé, kteří nikdy žádnou pojistku neuzavírali, jinak by jim bylo jasné, že je to nesmysl! Pokud má klient něco dostat písemně ještě ve fázi "zájemce o pojištění", pak je totální nesmysl to mít ve VPP!!! V tom případě totiž musím zájemcům o pojištění rozdávat VPP, což u mnoha pojišťoven znamená rozdávat nevyplněné návrhy pojistek, kam jsou VPP vlepeny a jejichž výrobní cena je mnohem vyšší, než by byla cena informačního letáku! Naopak se musím pojišťoven zastat ve věci "bonusů". Autoři zákona totiž zapomněli tento pojem v zákoně definovat! Převzali jej z evropské směrnice pouhým otrockým překladem a neuvědomili si, že v českém pojišťovnictví je tento pojem tradičně používán pro slevu na pojistném v důsledku bezeškodního průběhu - nejčastěji v souvislosti s povinným či havarijním pojištěním aut. Takto zažitý pojem "bonus" pak nedává v životním pojištění smysl!!! Zákon pojem nedefinuje, a tak se opravdu nelze divit, že nidko neví, co odpovědět na otázku, co je to bonus u životního pojištění. To, že legislativa EU tím myslí podíl klienta na zisku z finančního umístění rezerv, měli autoři zákona do něho napsat!