Ještě chcete bydlet ve vlastním?

Že vlastník bytu zaplatí za X let více, než kdyby si dům najal - to je asi pravda, a mnohdy i u nás. ALE na konci tohoto cyklu bude mít vlastník bytu byt, který může prodat, a nebo z něj mít trvalý příjem - zatímco nájemce bytu má jen kalhoty.

Situace obdobná té naší. Jen díky masírování těch zainteresovaných si jaksi občané nevšímají, že nájmy za posledních 5 let výrazně klesly a ceny bytů výrazně stoupaly. Asi je něco shnilého v realitním království ČR. Pak také jak věřit našim developerům, že ceny bytů rostou a růst budou o 10% a více ročně. Buď je to blábol , nebo to musí být noční můra ekonomů.

Na konci jakého cyklu, kolik ho ten cyklus bude stát a v jaké kvalitě na jeho konci bude byt mít? A co ceny, pořád porostou? Taky to může být všechno jinak. Místo dvaceti krušných let v jednom bytě pod hypotékou, si najmu byt, až se opotřebuje nebo nebude vyhovovat tak jej změním. Jasně znám své náklady, bydlím v novém a vždy tam, kde mi to nejlépe vyhovuje. To co ušetřím použiji ve vyšším věku na koupi domku na dožití. Taky model. Jen jej na rozdíl od těch druhých nesponzoruje Central Group, Hypoteční banky a ti druzí.

Zapomínáte na jednu věc. Jen tak změnit byt na "méně opotřebovavý či více vyhovující" je možno tam, kde se staví. U nás je to zatím z 90% v Praze, jinde velmi málo... Ano, za X let to může být jinak, ale to už jsme v rovině spekulací a to můžeme spekulovat na obě strany.

No jo, taky proč stavět, když mnohde díky regulaci jsou prázdné neobývané byty, za které někdo majitelům platí regulované nájemné. Bohužel oni nemohou ukončit smlouvu pro neobývání bytu a nechat ho najmout někomu, kdo jej bude opravdu využívat. Jen u nás v domě jsou takové byty 3. Bytů je v podstatě dost, jen ty podmínky k pronajímání stojí za prd.

Dobrý článek, jen by dle mého chtělo, ho "lokalizovat" na české podmínky. Tedy konkrétní čísla z Čech. Mám dojem, že by to tak výrazné nebylo. Přeci jenom se v dohledné době nechystám kupovat dům nebo byt v San Franciscu nebo Londýně, i když obě města jsou skutečně moc pěkná.

On ten nájemce může mít v kapse těch kalhot ještě hromadu peněz, které ušetřil plus nějaké úroky. Otázka je, zda na konci onoho cyklu bude cena vlastníkova bytu dosahovat alespoň množství peněz v nájemcově kapse. Celý článek je o tom, že v mnohých zemích na světě zvítězí nájemcova kapsa.

Na druhé straně Vás může hřát vědomí, že jste sobě i vlastním dětem pomohl k majetku, který má svou hodnotu a pokud o něj pečujete, pak tu hodnotu neztrácí. Ono máte celkem jedno, jestli si na bydlení nejprve našetříte, pak svépomocí stavíte nebo si půjčíte a staví Vám firma. Znám řadu lidí, kteří hodně let čekali na státní byt, pak v něm žili a na konci života měli tak akorát holou sedínku a po smrti je ještě šoupli do urnové králíkárny. Po Vás dětem zbyde alespo´=n nějaký majetek. Co ale zbyde dětem, vyrůstajícím ve státních bytech?

Vycházíte z předpokladu, že budete vždycky konzistentně bohat, a že proto budete mít na výběr dostatek nově zrekonstruovaných bytů, které budete vybydlovat, a že na to budete mít dost peněz a k tomu ještě úspory. Jenže taky se může stát, že přijdete o práci nebo o nohu, případně o obojí, a rázem na nájem nebudete mít, a úspory postupně prožerete. Výsledkem čehož bude, že budete mít našetřeno prd, a navíc budete mít tak mizerný důchod, že z toho sotva vyžijete. Mimochodem - kolik asi tak peněz si našetříte? I kdybyste nájmem proti vlastnictví ušetřil třeba dva, tři tisíce měsíčně - budete mít za třicet let produktivního života našetřen milion, a případné zhodnocení úspor i v tom nejlepším případě jen-tak-tak pokryje inflaci. Už vidím, jaký "domek na dožití" si pořídíte za tyhle peníze. Shnilou haluznu, kde to dožití nebude trvat moc dlouho :-))). Pak by se na stará kolena byt hodil - ale vy budete dávat 60% svého příjmu za nájem (v důchodu 80%), a budete

Sice budete mít vlastní byt, ale po celou dobu kromě hypotéky budete platit do fondu správy, údržby a oprav společných prostor domu, a na konci splácení bytu budete mít byt vybydlený, morálně zastaralý určený k rekonstrukci. V této situaci ho řada lidí prodává a odchází do domova důchodců nebo začne shánět menší za levnější nájem, aby nemuseli podstupovat martyrium rekonstrukce.

Bylo by zajímavé doplnit, jak je to s regulací nájemného ve zmíněných končinách. Pokud tam regulace neexistuje a přesto je výhodnější bydlet v nájmu, než byt/dům vlastnit, byl by to jasný argument pro S. Křečka a jeho regulační partu.
Jestliže popsaná situace není dána regulací: Pokud se hodně lidí rozhodne pro nájemní bydlení, protože je levnější, naroste poptávka a ta by měla cenu nájmů zvýšit. Proti tomu působí výstavba nových bytů. Ty musí také někdo vlastnit. Novostavba bude mít vyšší cenu, než starý dům, ale delší dobu nebude potřebovat údržbu, bude modernější atd. Otázkou je, do jaké míry se vyplatí investorům a vlastníkům nové byty stavět. Nájmy musí investici do stavby + následné (byť menší) náklady na údržbu a pojištění zaplatit. Čím více bytů se postaví, tím nižší bude poptávka, nájemné i návratnost takové investice. Jakmile se však náklady zaplatí, mohou stavět nové byty, své nájemníky tam přesunout a vybydlené byty levně prodat. Majitelé starších bytů jsou na tom zřejmě hůře. Ačkoli si situaci výstavbou nových bytů nezhoršují, doplácejí na odliv možné klientely do novostaveb. Nemovitost koupili levněji, ale pokud nevyberou na nájemném více, než je třeba na údržbu, budou jen prohlubovat ztrátu. Pokud tedy není hodnota staršího objektu doplněna hodnotou okolí nebo nějakou zvláštností nezakalkulovanou do ceny, je nákup starých domů velmi problematickou investicí.

Je zajímavé kolik různých názorů a jakých obhajob těchto názorů se na zajímavé téma v českých hlavách vylíhne. Pravdou asi je, že názor vychází z konkrétní situace člověka. V této oblasti nemá cenu se zabývat dalším vývojem do budoucna, protože u nás trh s byty má tolik omezujících faktorů,že důsledky jejich zániku nelze předvídat. Navíc nelze odpověď na otázku řešit pouze z ekonomického pohledu. Ale otázka je jasná a proto lze i jasně odpovědět: pro někoho je nyní výhodnější bydlet v nájmu a pro jiného nikoliv (zejména dobře situovanou část populace).

Regulace najemneho jakozto diktovani soukromym vlastnikum, za kolik mohou pronajimat svuj majetek, neexistuje v zadne demokraticke spolecnosti, jelikoz tyto spolecnosti maji respekt k soukromemu majetku. To je mozne pouze v postkomunistickych zemich, ktere jeste maji zvracene komunisticke mysleni a tato nehoraznost jim prijde normalni.

Nic, ale jim to zrejme nebude vadit. Budou chodit na socialku a tam po vzoru svych rodicu brecet, ze nemaj kde bydlet a at se stat postara. Kdyz u svych rodicu nikdy nevidely, ze se clovek ma postavit zodpovedne k zivotu a postarat se o sve vlastni bydleni, tak ho to jen tak sameho nenapadne. Ale nebojte se, doba se meni a do budoucnosti se lidi, kteri se o sve bydleni starat nechteji, rozhodne nebudou mit stejne, jako ti, kteri se snazi. Takze budte klidna, Vas na stari nebude hrat jen to svedomi, nybrz i radiator ve vlastnim byte a ti, kteri se nepostarali, budou mit dost velkou pravdepodobnost, ze je zadny radiator hrat nebude...

Myslím, že podstatné z článku platí i pro Prahu. Bohužel, místo profesionálně vytvářených a nezkreslených názorů na trh se setkáváme často s bláboly realitních kanceláří a developerů. Bláboly pak mají v médiích přednost.

A zvrácené myšlení našich zaměstnavatelů, kteří svým zaměstnancům vyplácí žebrácké mzdy. O čemž deregulátoři taktně mlčí.