Zaměstnanci a OSVČ: nespravedlnost odvodů a dávek

Někdy jsem si říkal, že by nebylo špatné dát do zákona o "politicích" jednu důležitou podmínků. Kdo nikdy nebyl, alespoň 5 let OSVČ, 5 let zaměstanavatelem a 5 let zaměstnancem, nemá nárok vykonávat funkci politika. Neví totiž o té skutečné praktické "životní" politice vůbec nic.

Dalším problémem v pohledu na "spravedlivost" je, že já jako živnostník si platím za něco, co nemám šanci použít. Pokud půjdu na nemocenskou, tak mi živnost stojí, nevydělává a já nemám z čeho platit fixní náklady. To nikoho nezájímá. Chřipka, angína nebo běžné nachlazení, drobné úrazy (zlomeniny, vyvrtnutí...) makat prostě musím, jinak zkrachuji a nemám z čeho uživit rodinu. Nájmy, leasingy a podobné věci se platit musí a případné pojištění splátek stojí tolik peněz, že na ně nedosáhnu. Stené je to mimochodem i s úvěry pro pidipodnikatele-živnostníky. Knížecí rady jsou to jediné co dostanu. Škromachovy "zásluhy" o podmínky k podnikání a jeho zcestné (jak jinak než socialistické) názory jsou ukázkou tragické kombinace úrovně intelektu a falešných představ o solidaritě. Přes úpornou snahu vlád ČSSD stále ještě uživím sebe i rodinu, ale už toho začíná být moc. K článku mám ještě jednu poznámku a sice, že podmínky pro rozvoj podnikání byly důležité v 90 letech a nyní jsou snad jen pro ty začínající. Je vidět, že autorka je zcela mimo mísu. Jsou tisíce podnikatelů, kteří sice jakžtakž žijí, ale na rozvoj podnikání nemají a doslova každá 100koruna je pro ně problém. Někdy je to otázka schopností, jindy hraje roli lokalita, nemožnost dosáhnou na úvěr, změna pravidel (slavná EU) nebo třeba stavba supermarketu v blízkém okolí. Takových vlivů mohou být stovky. Podstatné je, že při vší bídě nenatahujeme ruku po sociálních dávkách, ale živíme svoje rodiny, nečerpáme nic od státu a ještě občas zbyde na daně a další krvavé poplatky eráru.

Díky za článek. Četl jsem jej jen v rychlíku, ale přesto mi tam pár věcí schází.
1) OSVČ platí všechny odvody zálohově, měsíčně a to bez vazby na příjmy a výdaje. Zaměstnanec (zaměstnavatel za sebe a zaměstnance) jen z měsíčního vyměřovacího základu. Možná se to někomu zdá malicherné, ale opak je pravdou. Nejsou jen velcí OSVČ, ale i drobní živnostníci, kteří začínají a už musí platit. Nebo mají dlouhodobější zakázku, za kterou dostanou zaplaceno za delší dobu. Mnohdy si musí vzít provozní úvěr na nákup materiálu apod., ale i na odvody státu. Povinnost platit zálohy je nespravedlivá. Mělo by se jednat o akt dobrovolný, jako v případě nemocenského pojištění.
2) Také jsem nikde nezaregistroval zmínku o povinném pojištění. To platí zaměstnavatel dopředu z výše mezd za poslední čtvrtletí. Jedná se malé částky, za které je možné dostat průměrné krytí. OSVČ si musí také uzavřít pojištění odpovědnosti, ale jeho výše se odvíjí od předpokládaného (nebo minulého) ročního obratu. Jak známo, obrat ještě neznamená základ daně.
3) Jak správně uvádíte, vyměřovací základ u OSVČ je limitován. Má své minimum a maximum. Ale to bylo do zákona zapracováno z jiného důvodu. Neboť sociální a zdravotní se u OSVČ platí ze všech příjmů dle §7. Nebo-li nejen z příjmů za provedené práce (služby - jako u zaměstnance), ale i za prodej a nerozlišuje dlouhodobé zakázky. Představte si, že jako podnikatelka, uzavřete v prosinci lukrativní smlouvu na zhotovení něčeho, co budete dělat v příštím roce. Třeba ve výši 3 milionu korun. Solidní firmy vám zaplatí ještě v prosinci zálohu ve výši 1,5 milionu. Proč ne? Ona si to dá do nákladů, ale vy musíte do příjmů. Vy jste na tuto zakázku nevynaložila ještě ani korunu, ale už z toho budete muset odvést sociální a zdravotní a daň. V příštím roce budete muset platit, kromě nákladů na zhotovení zakázky, i vyšší zálohy na sociální a zdravotní a daň z příjmů. A pak si představte, že s nějakých objektivních důvodů budete muset od zakázky odstoupit a zálohu vrátit. Ujišťuji vás, že byste přestala mít bezesné noci. Vy vrátíte zálohu, ale stát vám nevrátí nic a naopak po vás chce stále vysoké zálohy. U sociálního a zdravotního pojištění existuje možnost žádosti o jejich snížení, ale za určitých podmínek. FÚ se s vámi moc bavit nebude.
Dalším problémem v této věci je třeba prodej investičního majetku. Třeba u nákladního auta. Skončí vám leasing a vy si chcete pořídit stejným způsobem nové. Tak to staré prodáte. Po skončení leasingu je zůstatková cena skoro nulová, ale vy jej prodáte za 1 milion korun. Tento příjem samozřejmě zdaníte, ale odvedete i sociální a zdravotní a rovněž vás čekají vyšší zálohy v dalších letech. Lze to samozřejmě daňově ošetřit jinak, ale ne všichni to znají. Tyto případy se skutečně staly. Proto je tam maximální hranice vyměřovacího základu. Je otázkou zda je vysoká, či nikoliv. Ten systém je špatný.