Jak se vaří strukturované produkty

Navíc lidé často vůbec netuší, do čeho vlastně OPRAVDU investují. Chtějí jít na jistotu a přitom investují do derivátů...

Myslim si, ze poznamka o schopnosti emitenta dostat zavazkum je podstatna. Obavam se, ze mnoho lidi, kteri zajistene produkty kupuji, si tohle riziko vubec neuvedomuje. Jednou je to "zajistene" = "bez rizika" a hotovo.

Myslim si, ze bud si myslite, ze akcie porostou a pak je lepsi do nich investovat primo (a zajisteny produkt neinvestujete), anebo si myslite, ze neporostou, a pak do nich neinvestujete a nepotrebujete zajisteny produkt take. Pokud jste zmateny jak lasicka a nemate predstavu, jakym smerem akcie pujdou - co vam dava jistotu, ze se to vyvrbi zrovna v danem casovem horizontu, na ktery zajisteny produkt kupujete? Nechci panu Simakovi fusovat do remesla, ale mezi srpnem 1929 a srpnem 1934 ztratil Dow Jones Index Industrial zhruba 75% hodnoty. Je ale take fakt, ze v tomto case krachlo velke mnozstvi bank - takze s nejvetsi pravdepodobnosti by Vam k nicemu nebyl ani zajisteny fond (neb by krachl i jeho emitent).

Na kterych bankovnich produktech se nas banky nesnazi natahnout? Proc by to u tohoto melo byt jinak?

Jako finančnímu poradci se mi zajištěné fondy líbí. Z prostého důvodu - klienti to tak chtějí. Jako pádné mi ale připadají argumenty pana Šimčáka z Pioneer Investments. Cituji: "Zajištěný fond je výhodný, pokud index skončí na pětiletém horizontu se ztrátou –50% a více. Možná stojí za povšimnutí, že ve 20. století tato situace nikdy nestala." (viz. http://www.europortal.cz/?sid=374). Zajímaly by mne názory ostatních čtenářů, kteří k tématu mají co říci.