Reforma penzí nemusí být hra s nulovým součtem II.

Obávám se, že tahle vláda ještě stihne prošvihout i ty možnosti, které už nemáme. Ale ještě jednou stručněji o co mi šlo.
Pokud existuje nějaká šance najít zdroj pro plnění II. pilíře, pak ten zdroj máme ať už je II. pilířem individuální účet v PF, nebo společný rezervní fond. Jako vhodnější se mi jeví ta rezerva PAYG, která by se zhodnocovala stejným způsobem jako peníze na indiv. účtech protože:
1) Individuální účet nezajistí doživotní penzi. Zemřu-li dříve, zbytek se vyplatí pozůstalým, zemřu-li později, pak jako žebrák, protože z PAYG budu po cca 20 letech penze dostávat jen část důchodu. A stát nedodrží mezinár. dohodu o poměrné výši prům. důchodu k prům. mzdě. 2) PF nemají dostatečnou výkonnost, aby stačily zhodnocovat zůstatek zběsilým tempem růstu mezd. PAYG to zajistí automaticky, takže výnosy z rezervního fondu nemusí pokrýt valorizaci. Jsou jen spořením na další špatnou vlnu a po dlouhodobě příznivém vývoji bude možno na jejich úkor snížit pojistné. Protože vláda valorizuje důchody se zpožděním za mzdami, budou v PAYG po růstu mezd do valorizace důchodů peníze přebývat (alespoň v lepších dobách). Mohou se tedy až do valorizace zhodnocovat. 3) PF mají mnohem vyšší náklady. 4) Pokud by PF měly zajistit penzi (část) doživotně, znamená to mnohem větší akumulaci peněz, než je rozumné. Z rezervního fondu se pozůstalým vyplácet nebude, nebude se z něj vyplácet ani druhá složka důchodu (pouze vyrovnávat odchylky v PAYG). Nebude tedy nutno shromáždit tak velký balík.
Tato úvaha má ovšem jednu velkou slabinu. Prošustrovat peníze z PF je pro politiky přece jen těžší, než pustit žilou rezervnímu fondu.

Fredy to trefil. Dodal bych, ze pokud clovek v ere produktivni vic usetri, tak v dobe "socialni pomoci" by nic nedostal, protoze to neprochlastal jako ti ostatni...

Ano, osobnost se hned pozná. Ale to musíte rucit za její cinnost celým majetkem. Nechcete mi ho pro jistotu prenechat? V prípade potreby jej vrátím témer neztencený. Mohli bychom se domluvit no na 4% za úschovu?

Máte pravdu, že se trochu změnila. Jenže pořád je tam jeho "rukopis" dost čitelný. Kéž bychom byli tam, kde je dnes N. Zéland. Alespoň tam.

Ten závěr sedí. Ostatně nebylo vůbec nejlepší průběžný systém převést na pojistkový? Viděl bych to tak, že všichni budou posílat peníze povinně na vybrané kapitálové životní pojištění. Kromě jiného, je to nejbezpečnější, nejjistější a nejvýnosnější způsob řešení penzí. Osobně bych doporučoval jednu pojišťovnu, ale to až později.
PS: Právě jsem byl zvolen do správní rady jedné z pojišťoven :-)

Zástanci prechodu na fondový, smísený systém se domnívají, ze se zbaví a) invalidních, sirotcích, vdovských a vdoveckých duchodu, a tím i progrese na príjmové strane a regrese na výdajové strane. A ze tím na tom vydelají. Ale tyto zmeny lze udelat i v rámci prubezného systému, kde nyní tvorí 30% vsech vyplacených duchudu. Tady jde o to, ze penzijní systém pojistuje dve ruzné zálezitosti: krome stárí také invalidu nebo úmrtí blízkých osob. Stacilo by tedy pro zajistení dlouhodobé stability prubezného systému ho omezit pouze na jeden úcel a aby v nem nevznikaly nové závazky typu invalidity nebo umrtí zbytek. Tyto ucely by mohly být pokryty nejakým povinným kapitálovým zivotním pojistením.

Nic, samozřejmě (nemají společného). Článek se ale věnoval reformě starobních důchodů. S reformou pozůstalostních se počítá taky (nemůžete je zničehonic zrušit, to je jako se vším).

A co mají s pomerem duchod/mzda delat napr. vdovské a vdovecké duchody. Vzdyt to je v zásade princip dedení pojistného. A mimochodem, to je neco, co umoznuje nekterým platit ty velké byty v centru Prahy. Pri jejich zrusení by ten prubezný systém byl jeste dlouhodobeji stabilizovatelný.

jenze od doby Rogera Douglase se situace trochu zmenila. K jednoduchým zákonum vznikly tisíce stran soudních rozhodnutí,takze to tam vypadá stejne jako u nás.

Statistiky jsou za poslední 3 dekády. Jinak podstata návrhu je celkem jasná – starší generaci klesne pojistné a těm co doposud využívali daňové úlevy stoupne tak, aby celkově vybrané pojistné nekleslo (alespoň zpočátku). Pokud investice na důchod mají být vysoce bezpečné a jistým ziskem i v krátkodobém nebo střednědobém horizontu (jde o přednostní zapojení starší generace,, která investuje řádově na několik let), pak vám vyjde něco s investiční strategií současných penzijních fondů – bezpečné, vysoce konzervativní portfolio s nízkým výnosem. Jinak návrh není špatný nebo nerealizovatelný. Ale na druhou stranu ani fondový nebo smíšený systém nutně nesnižuje náklady na zajištění stáří. Změna důchodového systému nemění ekonomickou výkonnost, která rozhoduje o HDP na obyvatele. Nemění se objem investovaných peněz. Pouze se část peněz investuje ve prospěch budoucích důchodců a to ( i vzhledem k navrhovanému věku – jistě, časem se snižujícímu ) investuje bezpečným způsobem. Změna systému je jen částečné řešení vysokých odvodů, hlavní řešení by se mělo ubírat směrem ke zvýšení podílu plátců pojistného (řešení porodnosti, nezaměstnanosti, nalezení pracovních příležitostí pro straší generaci – za socialismu velká část důchodců pracovala i po dosažení důchodového věku, …)

Snad bude pro nase diskuse uzitecné se kouknout na toto: The private pension system, together with Social Security, has provided millions of Americans with income security in retirement. But over the past thirty years, pension coverage has stagnated, leaving behind some vulnerable groups. Defined contribution plans have exposed workers to greater investment risk, while cash balance and other hybrid plans may have adverse effects on older workers caught in the transition. Pension regulations, infamous for their complexity, can be bewildering to policy analysts and policymakers. Private Pensions and Public Policies sheds timely and much-needed light on specific issues within the broader context and framework of pension reform. Contributors focus on topics that must be addressed in any reform effort, including the effects of the shift in emphasis toward defined contribution plans (after the 1974 Employee Retirement Income and Security Act) and hybrid plans (from the 1990s); regulatory issues such as nondiscrimination rules and contribution limits; how to increase the information available to participants and improve financial education; how participants in defined contribution plans make choices on questions such as asset allocation, back-loaded versus front-loaded saving, and annuities versus lump sum distributions; and the interaction of the private pension system with Social Security." William G. Gale is a senior fellow in the Brookings Institution's Economic Studies program, where he holds the Arjay and Frances Fearing Miller Chair in Federal Economic Policy.
John B. Shoven is the Charles R. Schwab Professor of Economics at Stanford University.
Mark J. Warshawsky was director of research at the TIAA-CREF Institute. viz http://www.brookings.edu/press/books/privatepensionsandpublicpolicy.htm

Vím, jak to myslíte. Na problému kolem penzijní reformy se podstatě shodneme. Jenže jiná otázka je, jak to řešit? V tomto je můj názor asi odlišný. Nemyslím si, že lze u nás vyřešit penzijní reformu bez politické změny. Bude to zase jen slepenec, který nebude mít, pro budoucnost, zásadní význam a jen si na něm někdo namastí kapsu.
Bez skutečné ekonomické reformy, podle vzoru Nového Zélandu a sira Rogera Douglase, se neobejdeme. Již jsem o tom napsal dost příspěvků a tak se nechci opakovat. Předpokládám, že uvedenou reformu znáte. Proto se jen zeptám. Myslíte si, že současná vládní koalice je schopna něco takového realizovat? Osobně si myslím, že nikoliv a proto se tím nehodlám dál zabývat.

Fredy, když se nad tím zamyslíte tak zjistíte, že říkáme oba totéž. Uvolňovat finanční prostředky z pojistného na důchodové zabezpečení lidem a nechat je, ať si je ukládají (zhodnocují) sami. To ale nic nemění na tom, že i v případě prodlužování věku odchodu do důchodu až na 65 let se nepodaří udržet poměr důchod mzda, nebudou tedy v průběžném systému žádné prostředky ke zhodnocování a vyrovnávání deficitu (Jirkův návrh). K těm ostatním parametrům: Věčná potíž je v tom, že článek je vždycky nutně jenom zjednodušená verze čehosi. Není možné místo článku zveřejnit kompletní studii, která má 30, někdy třeba 200 stran. A i ta studie vychází z dalších materiálů, výpočtů, modelů, dalších studií. Představte si to tak, že na něčem rok pracujete (a svámi i další - viz uvedená publikace Proč tak těžko ...? a pak to "vepíšete" do článku. Nutně spoustu věcí vynecháte, zjednodušíte, nedokazujete atd. To neznamená, že to není zahrnuto ve vašich výpočtech. Naše "kalkulačka" je počítačový model důchodového systému v ČR, který obsahuje všechny vámi uváděné parametry - jako proměnné. Podobné modely mají i jiní - např. tým Vladimíra Bezděka ji právě vytváří. Co je podstatné - základní výpočty vycházejí ve všech dostupných modelech obdobně. Není možné udržet poměr důchod/mzda, leda by došlo k ekonomickému zázraku. To není vyloučeno, ale ... Přesto jsem docela vděčná za to, že to tady diskutujete - Vy i Jirka a další. Pro mě je to určitá zpětná vazba a inspirace. Jak jsem zjistila, nejen pro mě - i pro ostatní, kteří se tím zabývají profesionálně. Nicméně, pokud byste chtěl návrh skutečně posoudit, chtělo by to seznámit se s celou studií, modelem a tak. Kdyby to bylo na mně, uspořádala bych nějakou veřejnou diskusi nebo tak něco pro čtenáře Peníze.cz :-) Jestli Vás to fakt zajímá, můžeme se domluvit osobně.

Ono by opravdu stačilo 20 miliard - to je jak nic. A byl by klid, na věky věků. Ale nestačí pro udržení poměru důchod/mzda, to jsem chtěla říct. Mimochodem - poměr důchod/mzda není podmínka EU, ale vyplývá ze smlouvy MOP (Mezinárodní oganizace práce). Ta je navíc zastaralá (ta smlouva, myslím, ale ona i ta organizace) a jsou země EU, které se k ní nepřipojily.

Myslím si, že existuje. To je ovšem nutné, podle Jirkova vzorce, snižovat procenta výše důchodu na minimum, na přežití (odhaduji 20% průměrné mzdy) a tím vlastně snižovat výši odvodů. Spolu se zavedením rovné daně ponechat rozdíl plátcům, z nichž převážná většina jej dokáže zhodnotit lépe, než penzijní fondy, pojišťovny a stát. Velká část lidí již dnes ví, co je indexace, valorizace a dokáže takto ošetřit i své volné prostředky. Současně s tím pravidelně ročně prodlužovat hranici věku odchodu do důchodu. Odhaduji ročně vždy o tři měsíce až na hranici 65 let. Snížení je možné docílit i postupným zdaněním důchodů.
Na základě výše uvedeného lze počítat s další veličinou a tou je zvyšující se množství přispěvatelů, na úkor těch, kteří čerpají. Nebo-li snížení počtu nezaměstnaných na hranici 3 až 4%, tím současně docílit snížení počtu lidí závislých na státních penězích. Pravděpodobně by tím došlo zároveň i k snížení daňových úniků (švarc systém, minimální mzda a ostatní na ruku). Pokud se sníží cena práce, tak je předpoklad, že se zvětší množství pracovních míst a tím i přispěvatelů na důchodový účet. A budu pokračovat dál. Deregulací nájemného by zase došlo k rapidnímu úbytku černých, nezdaněných pronájmů v regulovaných bytech a volnější pohyb pracovních sil. Větší množství volných prostředků bude investováno do bydlení, ale i do nemovitostí všeobecně. Což považuji z dlouhodobého hlediska za zajímavé. Proč by u nás časem nedokázala minimálně polovina lidí investovat třeba do akcií (akciových a podobných fondů), tak jak je to běžné v USA i jinde? Bude potřeba výměna jedné, či dvou generací?
Pokuste se dosadit do vašich kalkulaček výše uvedené skutečnosti, schválně co vám vyjde.

Tak pak už jedině ten Telecom a Čez, jinou cestu nevidím. Kor, když už nám nikdo raději nepůjčí.

Jen jedno: Pokud se zvýší důchody o 7,6 % a nadále se budou valorizovat o růst mezd, nebudou žádné přebytky. A v roce 2050 bude kumulovaný prostý deficit (neindexovaný dluhovým úrokem) minimálně 3 biliony. Takže jaký přebytek má ten státní fond spravovat? Neexistuje způsob, jak udržet poměr důchod/mzda na stávající úrovni. Tuhle možnost už jsme prošvihli.

2. část: Pro vyrovnávání PAYG systému je změna sazby pojistného nebo posouvání důchodové hranice velmi nepružný prostředek. Důchody se musí vyplácet každý měsíc a v pevné termíny výplaty. Příjmy z pojistného jsou však nepravidelné. V kombinovaném systému je také nepraktické, aby PF vyplácel z účtu důchodce pokaždé jinou částku a vyrovnával tak výkyvy v PAYG. Navíc při prudkém nárůstu mezd nemusí výkonnost PF stačit pokrýt výpadek Iea a současně valorizaci PF části důchodu. To co by PF vyplatil předčasně, se už nezhodnotí a účet se vyčerpá dříve, než za 20 let. Např. při rozdělení PAYG:PF v poměru 1:1, Iea = 0,9975, pojistném nastaveném podle nezaměstnanosti, 4% ročním nárůstu mezd a dobách 20/40 let by výkonnost PF musela být 5,7% ročně. Právě se jedná o valorizaci důchodů o 5,4%, Odboráři však požadují 7,6%. Takže bychom měli počítat i s vyšším růstem. Požadovaná průměrná výkonnost fondu je vysoká, uvážíme-li, že PF by měly investovat velmi opatrně. A je tu ještě jeden podstatnější problém. Úspory ve fondu jednou dojdou. Účty jsou individuální, takže pokud důchodce zemře dříve, zbytek zdědí pozůstalí, pokud zemře později, bude v dalších letech brát pouze část důchodu z PAYG. A tato část sama musí zaručit těch 40% z průměrné mzdy u průměrného důchodce, neboli 40% z poslední mzdy konkrétního důchodce, každoročně valorizované podle vývoje mezd. To znamená, že výpočty pro jednosložkový průběžný systém platí pro financování PAYG i ve smíšeném systému. Spoření do PF zvýší odvody a později vylepší důchod nad úroveň určenou mezinárodní úmluvou, ale nemohou po celou dobu stáří zajišťovat státem garantovanou část penze. Stát by dokonce musel zaručit potřebné zhodnocení i u nejhoršího z fondů! Jak by to dokázal? Proto v PF vidím spíše jednu z možností dobrovolného spoření, než II. pilíř důchodového systému pro zajištění základního závazku státu.
Jako praktičtější II. pilíř se mi jeví jediný rezervní důchodový fond, který bude zhodnocovat přebytek a dotovat výpadky v PAYG. V přechodném období bude nutné postupně vytvořit rezervu pro tento fond, aby byl schopen vykrýt velký výpadek Iea, který se blíží. Nárůst mezd způsobí okamžitě nárůst příjmů PAYG, takže zdroj pro valorizaci důchodů zůstane v PAYG. Rezervní fond nebude vyplácet část důchodu jako PF, nebude důchod valorizovat, pouze vyrovnávat výkyvy Iea a při dostatečné rezervě umožní snížení sazby pojistného. Tudíž nebude třeba v přechodném období vytvářet doživotní rezervu pro všechny důchodce. Na správu takového fondu by měl stačit malý tým portfolio-managerů a jedno sídlo. Každý PF musí mít navíc vlastní sídla (v každém větším městě), zaměstnance pro styk s klienty, tiskového mluvčího, má velké výdaje na reklamu a provize agentů atd. Budiž tedy PF zůstanou dobrovolným III. pilířem.

S rostoucí mzdou rostou i odvody do obou pilířů, to jsou spojené nádoby. Ovšem II. pilíř není průběžný. Při stabilní populaci by tedy byly peníze na valorizaci podle vývoje mezd automaticky v PAYG, ale ne v PF, protože odvody jdou na účty budoucích důchodců, ne současných. Jakmile důchodce začne z PF čerpat, zůstatek se zhodnocuje, ale výplata nevalorizuje. Při poklesu odvodů pro menší porodnost, delší prům. dobu studia, zkrácení ekonomicky aktivní doby u matek, vyšší úmrtnost v předdůchodovém věku apod. vzniká deficit jen v PAYG. V případě vyšší nemocnosti, nezaměstnanosti nebo lenivosti ekon. aktivní generace vzniká deficit v PAYG i na PF účtech této generace. PF účty současných důchodců to neovlivní. Chceme-li, aby průměrný důchodce mohl pobírat důchod ve výši nejméně 40% průměrné mzdy (teď by to mělo být asi 43%), valorizovaný ročně o nárůst průměrné mzdy, musí v kombinovaném systému výnos PF pokrýt část poklesu odvodů pojistného ekonomicky aktivní populace do PAYG a součaně valorizace části výplat důchodů z PF. Nebo je třeba výkyvy vyrovnávat změnou sazby pojistného, příp. posouváním důchodové hranice.
Pro vyvážený, čistě PAYG systém platí rovnice: Pojistné = 0,4 x pr. délka důchodu (Dd) / (pr. délka ekon. aktivity (Dea) x Index změny ekon. aktivity populace (Iea)) Iea = 1 při vyváženém vývoji, < 1 při úbytku. Dd a Dea je počet let. Pojistné je poměrné číslo (< 1) části mzdy odváděné do důchodového systému. Koeficient 0,4 znamená 40% z průměrné mzdy podle mezinárodní úmluvy o minimálním průměrném důchodu. V jiné formě: Dea = 0,4 x Dd / (Pojistné x Iea) Iea a Dd vyplývá ze skutečnosti, nastavovat tedy lze buďto Dea nebo pojistné, případně kombinovaně. Vznikne-li v jednom roce odchylka Iea od rovnovážného stavu, trvá tato odchylka na straně plátců DP po dobu Dea a stejně dlouho trvá deficit v PAYG. 0,25% výpadek v populaci (1 ročník slabší o 10% na celkovém výkonu) pak způsobí za 40 let Dea při 3,5% úročení státního dluhu deficit 27,37% z průměrného ročního objemu důchodů! A co teprv, je-li takových poklesů v populaci několikaletá série?
Ve vyrovnaném, čistě PAYG systému vychází naše rovnice takto: Dea = 40 let Dd = 20 let Iea = 0,9975 tj. 1 - 0,25% Pojistné = 0,4 x 20 / (40 x 0,9975) = 20,05% pojistného na důchodové zabezpečení, tj. o 0,05% zvýšené pojistné při 0,25% výpadku EA populace. Nebo 2. rovnice: Dea = 0,4 x 20 / (0,2 x 0,9975) = 40,1 roku ekonomické aktivity při 20% pojistném, tj. o 37 dnů více kvůli 0,25% výpadku EA populace. Při 10% nezaměstnanosti a poklesu populace o 10% u 1 ročníku to vyjde takto: Pojistné = 0,4 x 20 / (40 x 0,8975) = 22,28% nebo Dea = 0,4 x 20 / (0,2 x 0,8975) = 44,57 roku EA při 20% pojistném.

Podívejte se na článek "Jaká bude cena důchodu", kdesi v minulosti, tam je co kdo dá a dostane i pro současný důchodový systém. (Hledat v seznamu autorů pod K (dali to podle křestního jména :)) To je ovšem pro tzv. plně zaměstnanou osobu - tedy takovou, která pracovala 40 let. Pokud pracovala 5 let a zbytek jsou náhradní doby, vydělte zaplacené pojistné osmi.