Reforma penzí nemusí být hra s nulovým součtem II.

Opravdu nerozumím, proč si myslíte, že fondový systém není spravedlivý. Právě fondový systém je spravedlivý, protože každý dostane přímo úměrně tomu, kolik do fondu vložil v průběhu života. A spojovat důchody s počtem dětí je něco jako obchod s bílým masem. Nebo si vážně myslíte, že potomci dětíčetných cikánských rodin budou zachraňovat náš penzijní systém?

Myslím si, že jak průběžný, tak fondový systém financování důchodů jsou krátkozrakým řešením. Průběžný systém spoléhá na to, že důchodce budou živit ti, kdo v době jejich produktivity byli mnohdy ještě dětmi. Fondový systém spoléhá na to, že pro život důchodce postačí výnos z jeho investice do fondů. Fondový systém má tedy smysl, pokud hodnota peněz je aspoň řádově stálá po dobu celých desetiletí, ale příliš spravedlivý není. Podle mého názoru budou staří lidé živi ve větší míře z výsledků momentální práce ve společnosti a jen v menší míře z plodů, které přineslo jejich někdejší pracovní úsilí. Tuto momentální práci budou vynakládat "bývalé děti", tj. lidé v produktivním věku, které jejich rodiče vychovali a do nichž mnoho osobních nákladů investovali. Pokud zabezpečení člověka ve stáří není závislé na tom, kolik dětí a jak vychoval, vzniká malá porodnost, vymírání národa. Protože sice existují lidé, pro které děti jako takové jsou dostatečnou hodnotou pro to, aby je měli, ale je i mnoho lidí, kteří by k tomu potřebovali "existenční stimul". Dnešní doba jasně ukazuje, že bez existenčního stimulu počet dětí není dosatatečný k udržení stávajícího počtu obyvatel. http://www.mujweb.cz/www/standard/220800-1.htm

To ano - jde o to, čí prací. Konkrétní mzda v podstatě téměř nezávisí na množství individuální práce ale na postavení konktrétního pracovníka v ekonomice. S tou zátěží jde o nesmysl - v mnoha zemích jsou limity na sociální a zdravotní pojištění, takže celkové odvody z mezd pak klesají - mzdy tu rostou stejně rychle.

Nejde ani o to, které odměny rostou nejrychleji, ale jsou-li podloženy prací. Nejvyšší růst nejvyšších odměn je také do jisté míry podporován progresívní daňovou zátěží.

Jenom drobná poznámka: nejrychleji rostou nejvyšší mzdy, a to většinou nejsou mzdy odborářů nebo početně silných voličských skupin.

Máte naprostou pravdu, že bohatství se musí vytvořit poctivou prací. Ovšem současný systém přelévá stále rychle rostoucí částky, aniž by tou prací byly podloženy. Mzdy nerostou na základě hodnoty odvedené práce, ale na základě tlaků Odborů a silných voličských skupin.
Investice do kapitálového majetku na druhé straně umožňuje pracovat těm, kteří něco dovedou a přeměňovat tak jejich schopnosti na výsledky práce. A ti, kteří jim to svojí investicí umožní, získávají odměnu ve formě výnosů a dividend. Ostatně prakticky všichni manažeři, THP pracovníci a úředníci jsou potřební pro chod firem, ačkoli také nevytvářejí svojí prací přímo měřitelnou hodnotu. Každý investor je vlastně miniaturní bankou, která žije z úroků z půjček. Bez peněz investorů na kapitálových trzích by těžko vzniklo cokoli, co má na konci jména a.s. Při hromadném investování v měřítku, jaké může přinést důchodová reforma, může nastat na trhu přebytek peněz, pro které nebude využití. To by pak znamenalo nižší výnosy, než s jakými tu kalkulujeme.

Omlouvám se, s tím děděním zůstatku to bylo zřejmě uvedeno u nějakého staršího článku a já jsem si to zafixoval. Také moje současná důchodová pojistka pamatuje na pozůstalé - funguje částečně jako životní. Tak, jak to píšete, už to vypadá lépe.
Bude-li II. pilířem čistě důchodové pojištění, pravidelně vyplácené pojistné plnění pravděpodobně nebude valorizované. Pokud by bylo, musela by být nižší výchozí částka plnění a i tak by pojišťovny nemohly zaručit valorizaci ve výši růstu mezd, pokud by mzdy rostly hodně prudce. Stále tu zůstává ten problém, že by celková výše důchodu nestačila držet krok se mzdami, protože II. část důchodu neroste dost rychle. A je také nutné počítat s tím, že s výší plnění může zahýbat poměr bohatších a chudších klientů pojišťovny v kombinaci s jejich úmrtností.
Myslím, že v první řadě je nutné změnit ten závazek státu, že nepustí průměrný důchod pod 40% prům. mzdy, který je nesmyslný. Stát by měl zajistit, že občan pracující po celé dané aktivní období dostane důchod ve výši reálného životního minima pro oblast, kde většinu doby pracoval. Není třeba, aby stát zajistil řediteli s 200 tisícovým platem 80.000 důchodu a ještě jej valorizoval. Osoby s takovým příjmem by měly patřit k těm, co dokážou své úspory zhodnotit samy a lépe. Myslím, že by se to dalo řešit tak, že určíme životní minimum pro nejchudší a nejbohatší oblast v ČR a tato minima se stanou mantinely pro vyplácené důchody. Úměrně tomu stanovíme min. a max. pojistné na starobní důchod a procento z příjmů pro výpočet normálního pojistného na star. důchod. Ti, kteří budou vydělávat víc, nebudou státu odevzdávat zbytečně vysoké pojistné, ale na lepší důchod si budou muset (dobrovolně) spořit. Kdo bude vydělávat příliš málo, bude odvádět alespoň minimální pojistné a nebude žít na úkor druhých. Současně je tím alespoň částečně vyřešen problém s nestejně vysokými živ. náklady v různých lokalitách. Důchod musí být vyměřován na základě úhrnu odvedeného pojistného.
Invalidní důchody by měly být vypláceny ze zvláštní složky pojistného, která by byla dána pouze % z příjmů. Tato část může být čistě solidární. Bylo by možné uvažovat i o komerčním pojištění proti invaliditě. Současné úrazové řeší pouze případy invalidity získané v průběhu života, ale ne vrozené. Dětem by museli takové pojištění založit rodiče ještě před jejich narozením. Nevím, zda tady nenastane problém s určením doby těhotenství, do níž je možno pojištění sjednat, aby nebyla uzavírána pojistka v době, kdy je už možné zjistit poškození plodu. Vdovské, vdovecké a sirotčí důchody by měly být zrušeny a nahrazeny dobrovolným životním pojištěním.

Jestliže je cílem první etapy reformy vyrovnaná bilance státního účtu, udržení reálné úrovně důchodů a nezvyšování pojistné sazby, pak nechápu, co s tím má společného dědění zůstatku (nebavíme se o současném připojištění - a i tam je tato možnost omezena - nedědí se zůstatek) a proč by měl někdo "vyčerpat" svůj účet a být závislý na PAYG? Anuity jsou doživotní - jde přece o pojištění (v tomto případě se pojišťuji právě pro případ, že budu žít dlouho). Mimochodem, to je i dnes u připojištění - doživotní anuita. Individuální účty jsou proto, aby díky složenému úročení se pojistné zhodnocovalo a aby si člověk mohl vybrat kam to dá a ne to musel nacpat státu. A taky proto, aby měl alespoň z této části pojistného důchod úměrný placené částce a ne "přerozdělený".

Je nutné si uvědomit, že oba systémy, kapitálový i průběžný, se od sebe moc neliší. Souvisí to s definicí bohatství. Stoupenci kapitálového systému tvrdí, že tento vede k větší průhlednosti, motivuje lidi spořit a akumuluje se tak bohatství a společnosti lépe roste. S tou průhledností je možno souhlasit, protože pro politiky je pak horší prošustrovat peníze svých občanů (pokud se nespojí s národní bankou a nerozpoutají inflaci nebo nezavedenou nové daně), ale s akumulací bohatství je to horší. Bohatství totiž neexistuje samo o sobě. Bohatství se totiž musí každý den znovu a znovu vytvářet poctivou prací. Není možné si proto nainvestovat do dluhopisů nebo jiných finančních i reálných aktiv a čekat, že mi z nich poplynou v budoucnu jisté příjmy. Pokud tak totiž učiní velká část populace a nikdo nebude pracovat, tak v okamžiku odchodu do důchodu budou všichni mít svoje úspory, ale jejich relativní hodnota k reálnému bohatství (možnost koupit si v té době rohlíky, auto nebo jet na dovolenou poklesne), protože nebude nikdo pracovat. Samozřejmě, že v případě otevřené mezinárodní ekonomiky to nebude tak dramatické, ale princip je stejný.

Složitost a mnohorozměrnost problému si vědomuji. Odchod do důchodu by samozřejmě musel být úměrný průměrné délce života. A hranice odchodu do důchodu by se měla posouvat nahoru vždy s malým předstihem. Připadá mi to přirozené, bohužel spoustu lidí to bolí. Jenže právě podléhání takových bolestí způsobuje schodky a ještě větší bolest. To si veřejnost musí už jednou provždy uvědomit. Jinak není možná žádná skutečná reforma. Něco si budeme muset odříci.
Bez ohledu na mnohorozměrnost na straně příjmů i výdajů systému platí, že chceme-li odlehčit pojistné, musíme nejprve něco vyčlenit, nechat to zhodnotit a pak vrátit do systému. Půjde-li ta vyčleněná část na soukromé účty v PF, OPF nebo libovolné jiné a) nevystačí dlouhodobě žijícím - to lze vyřešit tak, že stát určí povolenou míru čerpání ze soukr. důch. účtu a při přežití zůstatku bude důchodce brát celý důchod z PAYG (odlehčí PAYG jen na dobu průměrné délky důchodu), b) nestačí růst tempem růstu mezd - to lze vyřešit podobně jako v předchozím bodě tím, že důchodce předčasně přejde na plný důchod z PAYG po vyčerpání zůstatku na účtu. Pak ale nemá nic z volby instituce, která mu bude úspory zhodnocovat a míra zhodnocení ho nemusí zajímat. Až mu dojdou, postará se o něj zase stát. c) připadne zůstatek po zemřelém důchodci pozůstalým a odteče tak ze systému (navíc v době ekon. aktivity pojištěnce bude tento zatěžován odvodem, který bude sloužit nejen na důchodové účely; odvody by se tím tedy naopak zvyšovaly) - pokud toto vyřešíme odepřením zůstatku pozůstalým a převedeme jej do PAYG nebo rozpustíme na ostatní účty u fondu, proč potom uvažovat o soukromých účtech? Opět mi vychází totéž. Zhodnocování společného balíku je praktičtější a ekonomičtější. Bohužel také zneužitelnější. Jak z toho ven? Království za koně! Ten na to má snad dost velkou hlavu.

Rizik, které popisujete v ad 2) jsem si cědom. Ale přesto mi nic jiného nezbývá.
Strop ma platby pojistného ze mzdy by byla pomoc, ale nesměl by být nastaven tak nesmyslně vysoko, jak navrhovalal vláda (cca 5-ti násobek púrůměrné mzdy). Třeba v Německu je to 1,4 násobek.

Obávám se, že na svobodnou volbu z Vašich tří možností není u nás ještě příliš mnoho lidí duševně připraveno. Spousta by si užívala života a na budoucnost nemyslela. A pak až přijde vlna nezabezpečených důchodců, kdo vyhraje volby? Strana která jim slíbí důchod o který se nezasloužili. Kde na to vezmeme peníze pak? Apokaliptická to vize.:((
Tempo růstu mezd je snad hlavním trnem v mém oku. Nebýt toho, bylo by možností více. 8% nelze získat bez rizika. Ovšem vlastní investování zvládne úspěšně také jen hrstka lidí. Někdo tu již zmínil příklad z USA, kdy vydělali více penzfondoví střadatelé, než amatérští investoři.
Cítím s Vámi.

ad 1. odst.) To je ovšem systémový nedostatek způsobený vládou. Nejprve je pochopitelně nutné systém vyladit tak, aby při nedostatku na příjmové straně bylo možno čerpat z rezervy. Nešťastné je načasování přechodu.
ad 2. odst.) V reálu nám asi nic jiného nezbyde. Jenže na takové spoření, aby nás zajistilo opravdu na celý zbytek života bude mít málokdo. Je to hrozný balík a jeho zhodnocování je pomalejší než růst mezd. Ještě horší je, že k tomu budeme zřejmě stále víc platit i do PAYG, aby vláda jakž takž vyrovnala tu díru a přitom bude dál nerozumně zvyšovat mzdy a tím tu díru zase z druhé strany prohlubovat.

Věc se má tak, že váš systém by fungoval pouze za předpokladu: neměnného poměru plátci/důchodci, neprodlužování věku dožití (nebo přímo úměrný posun věku odchodu do důchodu), nesnižování pojistné sazby, důchodový účet s vyrovnanou bilancí nebo přebytkový ... Nemůže to fungovat z toho důvodu, že důchodový systém není pouze dvourozměrný, ale vícerozměrný. Proto jsou potřeba složité modely, které počítají právě s více parametry. Kromě toho je velmi podstatné právě snižování pojistné sazby. Co se týče fondů - nemusí být povinné. To je koneckonců věc politického rozhodnutí.

Osobně bych byl pro zrušení pojištění a důchodů jako takových, ale zatím to není reálné.
Celkem Vám Jirko rozumím a musím přiznat, že je mi PAYG systém bližší, než krmit nenasytné finanční žraloky a to ještě povinně a za přímé účasti státu. Jenže mám stále na mysli vysokou cenu práce. Nejraději bych výši odvodů postupně snižoval a současně s tím snižoval i výši důchodů. To by muselo doprovázet i prodlužování věku odchodu do důchodu. Jako určitý polštář by mohly být zdroje z budoucí privatizace ČEZu a Telecomu, přídně dolů. Pokud v tom někdo děláte více (máte dostatek podkladů) tak to zkuste spočítat.
Napadlo mě ještě něco jiného. Což současný systém upravit na tři volitelné možnosti. Buď platit plnou výši odvodů na PAYG systém, jako doposud (případně i vyšší) a mít zaručen důchod v současných intencích. Jako druhá volitelná varianta by bylo třeba snížení odvodu o 50% s tím, že dotyčný souhlasí s tím, že dostane od státu "jen" minimální výši důchodu. A třetí možnost, že nebude po státu požadovat žádný důchod, ale také nebude muset platit žádné sociální pojištění. Osobně bych volil třetí variantu.
Nepovolit žádný povinný fondový pilíř, který je k ničemu a jen by tahal lidem další peníze z kapes. Ovšem dobrovolnosti se meze nekladou. Jen by žraloci museli trochu přidat, aby dokázali konkurovat PAYG systému, kde se předpokládá roční „zhodnocení“ o 7 až 8%. O tolik by se ročně měly zvyšovat průměrné mzdy. Který penzijní fond nebo pojišťovna toto zaručí?

Systémový nedostatek je v tom, že stávající výběr pojistného NEDOSTAČUJE na výplatu důchodů. Pokud se budou obě strany (přijmy i výdaje) zvyšovat o stejné procento, o totéž procento poroste i schodek.
U mého hlediska se mi jako jediná cesta jeví možnost nepočítat s PAYG a zajistit se sám. Stejně dříve nebo později PAYG "dojede"a bude poskytovat pouze minimální důchod.

Tak to jste vedle jak stará smrk. Ručit majetkem a ještě ke všemu svým a dočista celým? Nemám strach, stát se o nás postará, padnou nás nenechá. Víte, co máme uzavřeno KŽP? V případě stávky by se abonenti nevešli ani na Letenskou pláň.
A co se slibu týče, tak jsem k dispozici. Kolik chcete na kapitálovce %? 5, nebo rovnou 10%? Není problém, jen po nás pak ale nesmíte chtít totéž v peněžním vyjádření.
Ale o nic nejde, oni mě, po prvním prohlášení, zase odvolali :-)

S tím PAYG, růstem mezd a valorizací je to tak, že když se zvýší mzdy, zvýší se i odvody pojistného do PAYG. A máme tam tedy k dispozici peníze na valorizaci důchodů. Nejedná se o zhodnocení, ale o nárůst na příjmové straně odpovídající navýšení průměrné mzdy. Ač to nelze brát jako spravedlivý systém, spravedlivé je na tom alespoň to, že ti, kterým je mzda zvýšena neúměrně výkonu, takto z vlastních kapes přispějí na vyšší důchody, které vlastně sami zavinili tím, jak na růst mezd svými požadavky tlačí. Nespravedlivé to ovšem zůstává pro ty, kteří se o růst svých příjmů skutečně zasloužili. Pokud bude důchodce čerpat část důchodu z PF, bude doplácet na to, že si někde odboráři vydupali zvýšení mezd. Bude pak nucen spotřebovávat svoje úspory rychleji a hlavně: jednou (a s valorizací dříve) mu dojdou.
Pokud by PAYG byl zkombinován se systémem virtuálních účtů a výše důchodu byla úměrná úhrnu odvodů na soc. pojistné konkrétního jedince, pak půjde o přerozdělování pouze mezi těmi, kteří se dožili vyššího a nižšího věku. Tedy vlastně klasické důchodové pojištění, kde je pojistná částka úměrná pravidelně doživotně vyplácenému pojistnému.
Koketoval jsem také s myšlenkou, aby stát vybíral jednotné pojistné a vyplácel jednotné minimální důchody (částkou - ne %). Ostatní nechal na každém z nás. Jenže člověk, který před důchodem bydlel řadu let v Praze a chce tam i dožít by skončil na ulici a důchodce z pohraničí, kde jsou životní náklady výrazně nižší by si za stejný důchod užíval zbytku života. Příjmy a životní náklady jsou na jednom místě v rovnováze. Z tohoto pohledu se mi jeví lepší vybírat pojistné % z příjmů, než pevnou částkou. Určovat koeficient podle místa výdělku a bydlení by bylo komplikované a stát by ta čísla určoval se stejným citem pro věc, jako např. životní minimum.
Pokud by se o důchody nestaral stát, byly by to pojišťovny a obdobný systém založený na solidaritě mezi vytrvalejšími a méně vytrvalými. Paralelně s ním spousta forem spoření a investování. V mnoha rodinách může fungovat i vzájemná podpora mezi generacemi. Lidé, kteří děti mít nemohou nebo věnují život nějaké činnosti, které se musí obětovat naplno, takovou možnost nemají. Přitom mohou dělat i mnohem záslužnější věci, než je plození nové generace. Takovým zbývá zase jen možnost pojištění; přes stát či komerčně. Naspořit si tolik, aby to stačilo na dožití za slušných podmínek, vyžaduje velké odříkání během nejaktivnějšího období života. Zemře-li člověk bez potomků a pozůstalých, propadnou jeho úspory zase někomu, kdo se o ně vůbec nezasloužil. V lepším případě je dostane nějaká dobročinná organizace. Zdokonalení PAYG mi zkrátka připadá jako nejschůdnější a nejpraktičtější varianta, ač je mi to samotnému proti srsti. A co je nad to, zůstane na těch jednotlivcích, neboť tuhle část důchodové reformy už ti prozíraví dávno realizují.
P.S.: Tajně jsem doufal paní Kateřino, že na té mé teorii najdete nějakou systémovou chybu. Mně se ten výsledek vůbec nezamlouvá.:(

Teoreticky máte s tím zhodnocováním individuálně a najednou pravdu. Prakticky bych žádnému státnímu fondu (potažmo vládě - jakékoli) nesvěřila ani pětník. Jak to ale myslíte, že PAYG zajistí automaticky zhodnocení odpovídající "zběsilému" tempu růstu mezd? Automaticky je z našich kapes, ne? A líbí se vám současná míra přerozdělování? Od 100 % náhradového poměru u nízkých příjmů až po ten limitně se blížící 10 %? Snad by bylo dobré nechat lidem alespoň část pojistného, aby z něj měli možnost získat penzi úměrnou výši příjmů. Alespoň pro mě je to jeden z důvodů, proč snižovat pojistné a nechat to na jednotlivcích.

Tak to je mi opravdu líto.