Tři největší banky propustily dva tisíce lidí

Slova : nactiutrhání, pomluva, trestný čin. Jako bych Vás slyšel říkat : „dones nám své peníze, kup si náš produkt, a pak drž ústa, nebo uvidíš". Nicméně článek mě dodatečně přiměl, abych se více podíval i na dřív zveřejněná čísla, týkající se snižování stavu zaměstnanců v ČS. Zde mi vychází, že ČS, od počátku oznámeného snižování v roce 1999 až do cílového stavu, opustí, sečteno a podtrženo, bezmála její každý čtvrtý zaměstnanec. Myslím, že výhledově bude dosaženo výsledků daleko, daleko lepších. Zde vysoce hodnotím mistrovství managementu ČS, který, použitím „salámové" metody propouštění, dosáhl a dosáhne těchto pozoruhodných čísel, a to aniž by vyvolal u svých zaměstnanců takové nežádoucí reakce, jaké jsou dnes medializovány třeba u jejich kolegů z oboru energetiky. Vysvětluji si to tím, že použitá metoda u zaměstnanců ČS vyvolala a upevnila efekt tzv. „(u)vařené žáby", což vyplývá i z Vašich slov o těch zaměstnancích, „kteří neví, kde jim hlava stojí", a přesto a kupodivu v ČS dále setrvávají, byť také neví, zda-li poté, už „bez" hlavy, nebudou vyhozeni - to dodávám já. Tito zaměstnanci budou totiž, nebo už jsou, jak předpokládám, nejvíce transformací opotřebovaní a tedy dále pro ČS asi nepoužitelní. Budou potom ještě vůbec použitelní jinde ? Pro okolí a budoucího nového zaměstnavatele opticky ti přebraní nejhorší z nejhorších. Čekat tedy v „horkých" podmínkách na odstupné nebo raději se včas postarat sám o změnu, dokud síly slouží ? Toť jistě dilema, kde naivní loajalita k firmě či iluze o odměně za minulé zásluhy by neměly mít místo. Zaměstnancem ČS bych v době její transformace vskutku nechtěl být, nejsem přece žába, pod kterou se tak dlouho ohřívá voda, až se v ní uvaří - zapomene z ní totiž včas vyskočit ...

Nechce se mi k tomu ani vyjadřovat. Dedukce se tváří logicky, ale zároveň se v ní objevují prvky nactiutrhání a pomluv. Obojí je kvalifikovatelné jako trestný čin. O vnitřním kontrolním mechanismu zde diskusi vést nehodlám, to není věc veřejná. Máte-li konkrétní podezření, stěžujte si oficiální cestou, ta je, na daleko vyšší úrovni (i kontrolní), než kdy byla. Ano, probíhá transformace, ano, občas prostě někteří z 14.000 pracovníků neví, kde jim hlava stojí a tudíž prostě lidským nedopatřením zkreslí informaci,omylem smažou e-mail, zapomenou někam zavolat... Pokud Vám to snad způsobilo nepříjemnosti, na příčině jistě nezáleží. Ale nikde, kde pracují lidé, se absolutní bezchybnosti nedočkáte. Zdůrazňuji: nepopírám logiku úvahy, ohrazuji se proti zužování na Českou spořitelnu. I jiné banky jsou v transformaci, i jiné banky řeší podobné problémy. Upozorňuji Vás, že na další příspěvek tohoto druhu již nehodlám reagovat.

Článek jsem si přečetl po návratu z krátké dovolené. Myslím, že závěrečná otázka je položena špatně. Měla by znít : „Do jaké míry je v bankách při velkých organizačních změnách a propouštění zaměstnanců ohrožena bezpečnost klientů ?" Domnívám se, že otázka je zcela oprávněná, neboť toto období je pro každou organizaci, banky nevyjímaje, obdobím zvýšeného rizika a nestability. Chci se vyjádřit konkrétně k ČS, s níž mám zatím největší zkušenosti, žel, z posledního období zároveň ty nejhorší. Připadá mi totiž, že ČS provedla radikální personální oslabení i svého vnitřního kontrolního systému, neboť dle žalostných a bizardních projevů, kterých se mi z ČS až do nynějška dostávalo, mám oprávněný pocit, že v ČS se dnes už nic nekontroluje. To mi signalizuje, že s prevencí zamezení možných manipulací to v ČS nebude asi nic moc. Jistě, pokud, nejlépe ještě ve výpovědní lhůtě, pracovníka z podnikatelských úvěrů ( obecně ) naverbuje zájmová skupina zabývající se třeba vymáháním pohledávek nebo přímo vybíráním výpalného, pak lze asi těžko zamezit, aby pracovník odešel ze svého pracoviště v bance s „vygumovanou" hlavou bez nějaké té soukromé znalostní databáze klientů. V případě ČS však jde dle mého názoru, s ohledem na její charakter, především o rizika relativně drobných manipulací, která mohou být delší dobu, s ohledem na velký rozsah zpracovávaných dat, skryta. A s jídlem roste chuť. Kyselé obličeje na přepážkách ČS, které jsem viděl nyní i o dovolené, mi naznačují, že duševní pochody zaměstnanců ČS, kteří dnes nevědí, zda-li za půl roku nebudou vyhozeni, mohou být nevyzpytatelné. A kdypak já, klient, v případě manipulace, obdržím své peníze ? Až se věc za 2 roky vyšetří ?

Sdílím stejný názor jako Vy,mám stejné zkušenosti.Napsala jste to velice dobře.Hodně štěstí a úspěchů...

Rád bych Vás osobně posadil na židli obyčejného bankéře,sedícího každodenně za přepážkou a chtěl bych vidět,co byste dělal Vy ,kdybyste neměl čas jít ani na WC ani se najíst a ještě by se na vás lidé odreagovávali s tím, že stejně nemáte nic na práci.Asi byste po této zkušenosti získal jiný názor.Nikdo z nás taky nehaní Vaši práci...Kde pracujete???A čím...?

Podobnou práci jako kdo? Manažer co má za zády tým specialistů nebo řadový pracovník z malého prod.místa bez zázemí? Stejné peníze jako kdo? Manažer nebo pěšák? Jste si jisti, že odešli ti nadbyteční? Že Vaši zášť čišící z předchozích názorů skutečně vyprovokovali ti co si teď hledají novou práci? Něco nového se budou muset naučit určitě, ale po praxi v bance se zvládnou naučit cokoliv. A zda najdou podobnou práci za stejné peníze? Byli by hloupí kdyby ji hledali! Byl by zajímavý údaj o tom, kolik řadových zaměstnanců odešlo po masovém propouštění samo, rádi i bez odstupného. A proč asi?

Myslím, že ti nadbyteční podobnou práci za podobné peníze určitě nezískají. A nijak mi to nevadí.

Pořád je to ještě málo.

Už bylo na čase. A zaměstnávat je není třeba, stejně nic netvořili :-)