Kurz VII – co jsou deriváty

Deriváty jsou instrumenty, které jsou derivovány neboli odvozeny od jednotlivých aktiv. Takovými aktivy jsou například akcie, dluhopisy, zahraniční měny nebo komodity. Od těchto takzvaných podkladových aktiv jsou deriváty odvozeny tak, že představují pohledávku či závazek nakoupit, prodat či vyměnit toto podkladové aktivum k určitému datu za určitých, předem sjednaných podmínek. Díky tomu se potom i cena derivátů odvozuje od ceny těchto podkladových aktiv. Pokud je podkladovým aktivem finanční aktivum, pak hovoříme o finančních derivátech.

Vznik finačních derivátů (dále jen "derivátů") sahá do 70. let 20. století, kdy se vzrůstající kolísavostí finančních trhů bylo potřeba zajistit uzavírané obchody proti riziku. Vyvinuly se tak instrumenty, které umožnily uzavírání takzvaných zrcadlových pozic, to jest obchodů, které se z hlediska výnosů vyvíjejí opačně k obchodům sjednaným například s odběrateli.

Pro deriváty je typické, že doba sjednání derivátového obchodu a doba jeho plnění se nekryjí. Proto se o derivátech hovoří jako o termínovaných obchodech (nebo kontraktech), tedy obchodech s budoucím plněním. Naproti tomu u promptních (nebo "spotových") obchodů je typický soulad sjednání obchodu s jeho plněním (odchylky maximálně v řádech týdnů). Podle druhu obchodu potom můžeme rozlišit i trh promptní ("spotový") jako místo, kde se obchoduje s instrumenty s prakticky okamžitým dodáním, a trh termínový, kde se obchoduje s instrumenty, k jejichž dodání dojde v budoucnu.

Deriváty nalézají využití ve třech oblastech: při zajištění rizika, při spekulaci a při cenové arbitráži. Zajištění rizika (tzv. "hedging") se provádí již zmíněným sjednáním opačně se vyvíjejícího obchodu, například termínovaným nákupem domácí měny, do níž bychom v budoucnu směňovali platbu za námi vyvezené zboží. Tím si výši budoucí platby v domácí měně zafixujeme. Jinak je zde totiž riziko, že pokud by v budoucnu došlo ke znehodnocení zahraniční měny vůči měně domácí (neboli zhodnocení domácí měny), pak by budoucí platba v zahraniční měně při přepočtu na domácí měnu obnášela méně.

Další oblastí využití derivátů je spekulace. Při ní se neuzavírá zrcadlová pozice, ale naopak se otevírá jediná pozice na termínovém trhu. Subjekt, který tento obchod uzavře, předpokládá určitý vývoj ceny podkladového aktiva a pomocí derivátového obchodu může na základě svého odhadu na tento budoucí vývoj spekulovat.

Třetí možností využití derivátů je potom arbitráž, kdy pomocí derivátů investor využívá cenových rozdílů vznikajících na finančních trzích, ať už na různých místech (různých burzách či mimoburzovních trzích) nebo mezi promptním a termínovým trhem. Princip cenové arbitráže mezi promptním a termínovým trhem spočívá v tom, že každý derivátový kontrakt má na termínovém trhu svou cenu, která se z různých důvodů může lišit od ceny, kterou bychom sami vypočetli z aktuální ceny podkladového aktiva na promptním trhu a berouce v úvahu další veličiny jako jsou aktuální a termínové úrokové sazby či aktuální a termínové měnové kurzy. Vznikají tak odchylky, u nichž je možné dosahovat prakticky bezrizikových výnosů. Při arbitráži zároveň dochází k vyčišťování finančních trhů, které se díky tomu stávají efektivní, neboť veškeré dostupné informace jsou postupně zahrnuty do cen aktiv.

Mezi derivátovými obchody lze rozlišit dva typy: podmíněné a nepodmíněné. Podmíněné derivátové obchody zavazují pouze jednu smluvní stranu k plnění derivátového obchodu, zatímco druhá strana má právo derivátový kontrakt využít nebo nevyužít. Představitelem těchto obchodů jsou opce, opční listy, a instrumenty caps, floors a collars. Druhým typem derivátových kontraktů jsou obchody nepodmíněné, které již zavazují obě smluvní strany k plnění derivátového obchodu. Sem patří obchody typu futures, forward a swap. Podmíněné i nepodmíněné deriváty lze vzájemně kombinovat, takže samotný derivát se potom stává podkladovým aktivem. Tak vznikají například opce na futures, futures na opce, opce na opce, opce na swapy nebo forwardové swapy. Hovoří se o takzvaných syntetických nebo též hybridních derivátech.

S derivátovými kontrakty se obchoduje jak na burzách, tak na mimoburzovních trzích a podle toho je i můžeme rozlišit na obchody standardizované a nestandardizované. U standardizovaných obchodů je pevně stanoveno množství sjednávaného obchodu (například množství dodaných akcií), stejně jako doba plnění obchodu. Smyslem standardizace je zvýšení jejich obchodovatelnosti neboli likvidity, kterou je potřeba zajistit tam, kde se se standardizovanými kontrakty obchoduje, to jest na specializovaných burzách. Nestandardizované obchody jsou potom kontrakty, u nichž si podmínky plnění sjednávají samy smluvní strany, přičemž obchodování s nimi probíhá na trzích mimoburzovních. Důležitou úlohu při vypořádávání derivátových obchodů hrají také clearingová centra, která fungují jako mezičlánky mezi smluvními stranami, a která zajišťují zúčtování a plnění derivátových kontraktů.

Odeslat
e-mailem

Líbil se vám článek?

+9
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 0 komentářů
Partners Financial Services
 
 

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK

Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.