Zatímco u derivátů typu forward, futures, nebo swap, se musí sjednaný obchod uskutečnit, u opcí je tomu jinak. Jedna ze stran (tou může být podle typu opce prodávající, v jiných případech kupující) má právo, ale ne povinnost uplatnit ve stanovené době svou opci a protistrana se tomu musí podřídit. Když se tedy rozhodne, že opční obchod uskuteční, druhá strana na to musí přistoupit. Pokud opci nevyužije, protistrana naopak nesmí transakci uskutečnit.
Podstatou opce je buď zajistit se proti poklesu ceny vybraného aktiva, nebo spekulovat na její růst, případně pokles. Jestliže je to tedy pro toho, kdo má právo od opce odstoupit, výhodné a může podkladové aktivum, na které je opce vázána, nakoupit přímo výhodněji, nemusí opci uplatnit. Přijde ovšem o tzv. opční prémii, která náleží protistraně.
Opční prémie je v podstatě cena, za kterou kupující opci koupil a odměna prodávajícímu, za to, že je vůči kupujícímu v nerovnoprávné pozici – musí se řídit podle jeho rozhodnutí realizovat, nebo neuplatnit opci.
V zásadě existují opce kupní (call), nebo prodejní (put), tedy s právem koupit, nebo prodat. V zásadě existují čtyři základní pozice long call (koupě kupní opce s právem koupit za danou cenu podkladové aktivum), short call (prodej kupní opce), long put (nákup prodejní opce) a short put (koupě prodejní opce).
Opce se dělí na evropské a americké. U první z nich může kupující uplatnit opci až v době její splatnosti, zatímco u americké opce kdykoliv od doby sjednání obchodu do data, kdy je opce splatná. Vychází se samozřejmě ze situace na trhu, která musí být výhodná.
Opce jsou vhodné pro sofistikované investory. Kdo chce s nimi začít obchodovat, měl by tak po prostudování potřebné literatury učinit po boku zkušeného investora. Nebo si alespoň důkladně předem vyzkoušet tyto obchody nanečisto, aby nebyl později nemile překvapen.
Méně...