Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Očima expertů: Co znamenají výsledky řeckých a francouzských voleb pro Evropu

| rubrika: Očima expertů | 18. 5. 2012 | 1 komentář
Poslali řečtí a francouzští voliči eurozónu ke dnu? Zeptali jsme se Pavla Kohouta, Petra Macha, Jana Procházky, Pavla Sobíška a dalších českých ekonomů.
Očima expertů: Co znamenají výsledky řeckých a francouzských voleb pro Evropu

Dalo se sice čekat, že to tak dopadne, přesto se finanční trhy následkem voleb v Řecku a ve Francii pořádně otřásly. Voliči v těchto zemích jasně ukázali, že se jim nechce moc uskrovňovat. Pro euro to však znamená jediné – pořádný sešup směrem dolů. Vůči dolaru se tak společná evropská měna dostala nejníž za poslední čtyři měsíce a analytici zůstávají skeptičtí. Nový francouzský prezident François Hollande slibuje „prorůstová“ opatření, což v dnešním politickém slangu neznamená nic jiného než další půjčování a zvyšování daní. V Řecku zase naprosto propadly proevpropské partaje a do popředí se pomalu ale jistě derou extremistické strany. Nikomu se navíc nepodařilo sestavit novou vládu, takže zemi v červnu čeká volební repete.

Řecko je jen malá ryba

Odchod Řecka z eurozóny je podle většiny odborníků jen otázkou času. Návrat k vlastní měně a její následná devalvace by však mohly představovat sice bolestivé, ale nejrychlejší řešení současné patové situace. Francouzský prezident si své předvolební sliby také dost možná brzy rozmyslí. Pozornost médií by se však nyní měla ubírat jiným směrem než do Atén a do Paříže. Opravdové nebezpečí totiž číhá ve Španělsku, jehož krach by s Evropou pořádně zamával. Soukromý sektor je až po krk ve dluzích a příliš velké utahování opasku španělským podnikům nijak nepomůže. Představy, že se situace v eurozóně v dohledné době alespoň trochu uklidní, tak nyní nevypadají moc reálně.

Co si o výsledcích voleb ve Francii a Řecku myslí přední čeští ekonomové? Půjde to s eurozónou i nadále z kopce?

PAVEL SOBÍŠEK

hlavní ekonom UniCredit Bank

Pavel Sobíšek
0
Líbí
Nelíbí

Osa Berlín–Paříž bude podle všeho zachována, i když budoucí spolupráce nemusí být stejně hladká jako v minulosti. Současná prohlášení nového francouzského prezidenta je nutné brát v kontextu začínající volební kampaně před parlamentními volbami v červnu. Reálná zahraniční politika Francie se zřejmě ukáže až po těchto volbách.

Řecké volby dopadly zřejmě tím nejhorším možným způsobem, protože neumožňují ani reformním, ani protireformním silám převzít odpovědnost za chod země. Opakované volby, pokud k nim dojde, by měly vyřešit rozpor, kdy se na jedné straně převážná část populace staví proti reformám, na druhé straně si ale 75 procent voličů přeje zachování eura. To dává určitou šanci příklonu voličů k reformním stranám. Rizika jsou ale značná a vedle hrozící neschopnosti řeckého státu platit mzdy a důchody jde také o destabilizaci tamního bankovního sektoru. Ekonomickými důsledky eskalace řeckých problémů by mohlo být prodloužení recese v Evropě a rozšíření finanční nákazy do dalších zemí. Z nich je momentálně nejvážnějším rizikem Španělsko, které nejvíce pokulhává ve finanční disciplíně a zatím pro něj nejsou nastavené mechanismy pomoci ze záchranného valu eurozóny.

PAVEL KOHOUT

ekonom, ředitel pro strategii Partners

Pavel Kohout - ekonom, ředitel pro strategii společnosti Partners
+9
Líbí
Nelíbí

Před třiceti lety byl francouzský státní dluh 30 procent HDP. Před patnácti lety to bylo již 65 procent. Letos francouzský dluh zaútočí na hranici 90 procent HDP. Nově zvolený prezident hovoří o podpoře hospodářského růstu a jedním dechem o zvyšování daní. Jak to může skončit? Možná bych mohl přijímat sázky, kdy zadlužení dosáhne hranice 120 procent. Francie má štěstí, že jde stále o velmi bohatou zemi díky skvělé geografii, turistické atraktivitě, bohaté kultuře, významnému průmyslu a skvělému školství. Je to země, která je tak bohatá, že je skoro nemožné dovést ji do bezvýchodné ekonomické situace, ale počínaje Mitterandem se francouzští politici vskutku snaží.

Pokud jde o Řecko, jedná se o naprostou „neudálost“. Tuto zemi čeká po březnovém bankrotu ještě nejméně jeden. Trhy už si zvykly, nevyvede je to z míry. První bankrot je ostatně vždy nejtěžší.

PETR TEPLÝ

ekonom

Petr Teplý
+5
Líbí
Nelíbí

Stroj času

V Muzeu bankovek na Peníze.cz nabízíme výlet zpátky časem. Například do doby, kdy se v Řecku ještě platilo drachmami. S těmi se jihoevropský národ rozloučil k poslednímu dni roku 2001.
5000 drachem

Theodoros Kolokotronis. Pět tisíc drachem s hrdinou osvobozeneckého boje proti otomanské říši z řecké sekce Muzea bankovek.

Evropskou ekonomiku to ovlivní negativně, neboť se tím nutná reforma Evropské unie odkládá ad acta. Bohužel, obojí volby dopadly bez překvapení, Francouzi prokázali, že jsou to „převlečení komunisté“, Řekové zase ukázali, že reformy a zahraniční pomoc v krizi nechtějí (na nespokojeného řeckého voliče jsem upozorňoval ve vaší lednové anketě). Výsledky tak potvrdily současný trend v Unii a přinesly jasný vzkaz od voličů: šetřit nechceme a věříme politikům-slibotechnám, že se krizi vyhneme bez poklesu životní úrovně.

Evropští politikové zaseli hadí sémě již před mnoha lety, když začali slibovat evropský sociální model věčného růstu, který se nyní ukazuje jako iluzorní představa (Japonci by mohli povídat), změna kurzu je nutná. Ale lze vůbec reformovat Evropu, když šéfem Evropské komise je Portugalec, v čele Evropské centrální banky Ital a Evropské radě pro změnu vládne Belgičan? Reformní vlády nedávno padly i v Holandsku a Rumunsku; naše vláda ale stále žije, prokazuje umění českého švejkovství a moci se drží zuby nehty. Alespoň nevytváří v českých voličích iluzi, že se v krizi budou mít lépe a radostněji. Jinými slovy, reformovat myšlení Evropanů naivně věřících ve věčný růst je kvadratura kruhu, jenže lidé by si měli uvědomit, že dobře už bylo a že je třeba si chystat záložní plán B, což jistě nebude žádná procházka růžovou zahradou…

JAN PROCHÁZKA

ekonom, hlavní analytik Cyrrus

Jan PROCHÁZKA
0
Líbí
Nelíbí

Osobně jsem u Francie mírný optimista, tedy očekávám, že program socialistů nebude naplňován a že byl spíše efektním politickým marketingem. Čekám podobný přístup jako měl pan Fico za své první vlády – politicky nepopulární reformy, do kterých pravice investovala politický kapitál, nechal jen s mírnými úpravami přežít. Ovšem například si vůbec nedovedu představit snižování věku odchodu do důchodu ve Francii – to by mohl nařídit jen sebevrah.

U Řeků je problém hlubší. Karty jsou rozdány prapodivně, ale rychlé nové volby ty poměry nezmění, říkat nepříjemné věci je bohužel složité.

TOMÁŠ PROUZA

ekonom

Tomáš Prouza
+4
Líbí
Nelíbí

Po krátkém šoku, který poslal burzy dolů, převládne pragmatismus a snaha udržet se při životě. Řecko je totiž jen drobnou epizodou v evropské velehře a s krachem či odchodem Řecka z eurozóny trhy už dávno počítají. A prohloubení krize v Řecku by Evropě v podstatě prospělo, protože by se ukázalo, že líbivá rétorika a verbální hrdinství nic pozitivního nepřinesou.

Francie by se mohla stát reálným problémem pouze v situaci, kdy by pravice prohrála i letní parlamentní volby. Pokud ale levice nezíská ve francouzském parlamentu většinu, zůstane u populistických gest, jako je snižování platu prezidenta. Navíc francouzské banky a velké francouzské firmy novému prezidentovi velmi rychle vysvětlí, kde je realita – a jak ukazuje francouzská historie, politici této země jsou velmi pragmatičtí. K čemuž patří i dnešní populismus.

PETR MACH

ekonom

Petr Mach
+7
Líbí
Nelíbí

Pokud jde o Francii, výsledek voleb mnoho nezmění. Ani Sarkozy, ani Hollande by nebyli schopni vyrovnat francouzské veřejné finance. Francii čekají velké problémy a výsledek voleb na tom mnoho nemění.

Volby v Řecku znamenají zlom, protože poprvé v dějinách Evropské unie ztratily v některé zemi politické strany jednoznačně podporující politiku Evropskou unii a společnou měnu parlamentní většinu. Je to jako kdyby u nás ztratily většinu ODS, TOP 09 a ČSSD dohromady. Evropská politika vždy stála na tichém či vysloveném konsenzu obou hlavních proudů – stran pravého středu a stran levého středu. Řecké volby tedy znamenají konec jedné etapy. Řecko se přiblížilo odchodu z eurozóny a eurozóna se tím přiblížila svému rozpadu.

MARTIN PROKOP

ekonom, analytik Next Finance

Martin Prokop
+5
Líbí
Nelíbí

Volby jasně ukázaly, že voliči se nechtějí uskromnit. Neuvědomují si vážnost situace, a tak volí převážně populisty, kteří jim naslibují hory doly. Slova o prorůstové ekonomice jsou pouhým výmyslem politiků a mají daleko do reality. Od koho si chce Francie pro svoji prorůstovou politiku půjčit. Snad od Mezinárodního měnového fondu, Evropského stabilizačního mechanismu, nebo snad dokonce od Číny? To je hodně naivní představa. Stejně tak je naprostým bláznovstvím počítat s růstem daňové sazby pro nejbohatší skupinu na 75 procent. Francie se může těšit na odliv kapitálu ze země. To ovšem znamená, že bude v zemi chybět kapitál na investice. Tyto huráakce potom pouze odklánějí pozornost od řešení dluhové krize. Pokud se však nebude řešit dnes, ale až někdy v budoucnu, můžeme si být jisti, že cena, kterou budeme muset zaplatit, bude mnohem vyšší. To není dobré ani pro předlužené státy eurozóny, ani pro celou Evropu.

JAN TRAXLER

ekonom, ředitel FINEZ Investment Management

Jan Traxler
+4
Líbí
Nelíbí

Evropa je sevřena v dluhové pasti, ze které se buď bude pozvolna vyhrabávat dobrých deset let, doprovázených ekonomickou depresí a „stagflací“, nebo do které definitivně zahučí, dluhy poškrtá a začne od nuly. Druhá varianta je bolestivější, ale zase rychlejší. Doposud se evropští lídři snažili jít cestou první. Nová politická garnitura bude více sledovat vlastní národní zájmy, což může vést k radikálnějšímu řešení dluhové krize. Kdo ví, možná to nakonec bude ku prospěchu věci, když se víc rozvíří voda.

LUKÁŠ KOVANDA

ekonom a publicista

+4
Líbí
Nelíbí

Pochopitelně, že výsledky voleb vývoj ovlivní. Oběma směry.

Ve Francii nastoupil Hollande, jenž je podle předvolebních proklamací kovaným levičákem. Je přesvědčen, že liberalismus, privatizace a deregulace přivedly Evropu do současných strastí. Hodlá zavést až 75procentní daň pro bohaté a snižovat věk odchodu do důchodu. Nic horšího si Francie nemohla přát – a s ní i Evropa. Proto jsou akciové trhy tolik vylekané. V červnu jsou však ve Francii parlamentní volby, a pokud pro pravici neskončí fiaskem, jistě zamezí tomu, aby byly ty nejnebezpečnější Hollandovy myšlenky uvedeny v život.

V Řecku je také dobré s definitivním hodnocením vyčkat do června, kdy budou – kvůli aktuální patové situaci – další volby.  Pokud však nakonec budou vládnout tamní zavilí odpůrci škrtů, třeba ti ze strany SYRIZA, může to být pro Evropu v jistém smyslu příznivou zprávou – neboť by se tím urychlil odchod Řecka z eurozóny. To sice krátkodobě bude proces, jenž zabolí celou Evropu, ale dlouhodobě ještě poměrně nejefektivnější. Ostatně zdá se, že ideálním řešením byl odchod Řecka z eurozóny už někdy v první půli roku 2010. Čím kratší dobu agonie ještě potrvá, tím lépe. Pro Evropu i pro Řecko.

PATRIK NACHER

provozovatel serveru www.bankovnipoplatky.com

Patrik Nacher
+6
Líbí
Nelíbí

Anketa

Který z ekonomů je nejblíž vašemu pohledu na věc?

Výsledky voleb jsou důsledkem toho, že se neřeší nahromaděné potíže. Podle mě jde o reakci na letité vytěsňování všech jiných názorů, než je tzv. hlavní evropský proud, který se sám považuje za jedinou pravdu. Tento moment můžeme najít jak v ekonomické rovině (záchrana zemí a bank, do kterých se nesmyslně pumpují peníze daňových poplatníků), tak v rovině společenské (zejména projekt multikulti a osočování všech, kdo si dovolí jen zvýšit obočí a projevit jiný názor), ale i v rovině politicko-právní (bezhlavé utužování evropské integrace a přeregulace všeho a všech bez špetky zdravého rozumu a pohledu na místní specifika, zvyklosti a tradice). Bohužel výsledkem pak ovšem může být druhý extrém a já se obávám, že právě ten nastal, tedy levicové extrémní řešení, jak vidíme ve Francii a v Řecku. Větší přerozdělování, které otevírá prostor pro větší korupci, další regulace a zdanění pak s sebou samozřejmě přinesou nižší konkurenceschopnost těchto zemí, potažmo celé Evropy. Z tohoto úhlu pohledu a pro samotné občany to z dlouhodobé perspektivy znamená přesun z bláta do louže.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

0
Ano
Ne

Diskuze

18. 5. 2012 | 9:59

pokud bude svet jeste za 100 let existovat, budou se ucit deti ve skole, ze rokem 2008 zacal upadek evropskeho spolecenstvi a kultury, ktery trval desitky let. a do cela svetove vlady se po nekolikset lete prestavce vratila...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Neplánované investice do zásob, Cenné papíry kapitálového trhu, Kvitance, brno, mobilní operátoři, operátoři, architektura, tarify, bezcenné akcie, mezinárodní den piva, fragmentace, Petr Kellner, ctp, nejlevnější účet, svobodná volba, sociální právo. sociální funkce, datový tarif, Occupy Wall Street Media

7T79873, 7T79891, 1SX1767, 7T79891, 1AZ4077

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK