Zeštíhlí Sobotka s Babišem státní správu?

Co má Česká republika společného s Tureckem a Maďarskem? V žádné jiné členské zemi OECD se se změnou vlády nemění takový objem klíčových státních úředníků jako právě v této trojici států. Jinými slovy, v žádné jiné zemi v rámci hospodářsky vyspělého světa není pro práci v rozhodujících pozicích státní správy tak podstatná politická příslušnost či spřízněnost.

Odbornost a další objektivní předpoklady jdou stranou, zásadní je v Česku často jen barva politického dresu, „správné kontakty“, kamarádšofty, ochota „přikrýt“ pochybné kroky nadřízeného a podobně. Aktuální analýza OECD zabývající se státní správou dále konstatuje, že v Dánsku, v Norsku, v Nizozemsku a na Novém Zélandu se úřednictvo – a to ani na nejvyšších postech státní správy – se změnou vládní garnitury v zásadě nestřídá. V těchto zemích tedy evidentně záleží takřka výhradně na objektivní kvalifikaci a kompetenci daného úředníka, a nikoli na tom, zda je kamarádem či skrytým sponzorem ministra, ani na tom, zda „vlezl do správné partaje.

Jistě není zcela náhodné to, nač ukazuje zase jiná aktuální studie zemí OECD – ta zabývající se vnímáním korupce v členských státech organizace. Jak v Dánsku, tak i v Norsku, v Nizozemsku a na Novém Zélandu je index vnímání korupce pod úrovní průměru zemí OECD, kdežto v Česku, Maďarsku a v Turecku se nachází naopak nad průměrem zemí OECD, a to poměrně zřetelně. 

Lukáš Kovanda

Český ekonom a žurnalista, člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie.

V Týdnu a Profitu publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími globálně známými osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst také na Finmagu.

Lukáše Kovandu můžete sledovat na Twitteru a Facebooku.

Knižně v Česku vyšlo

• Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi
• Příběh dluhové smršti a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o dopadech finanční krize
• Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé
• Proč si ženy přitažlivost koupit nemohou, a muži ano

Nečasův paskvil

Zásadním krokem, jenž by nás přiblížil Dánsku a spol., je bezesporu přijetí funkčního služebního zákona. Ten dosud v Česku není účinný, tím jsme v rámci Unie ojedinělí – všechny ostatní členské státy už jej aplikují. Zákon, který by kromě jiného výrazně znesnadnil udělování „trafik“ a vůbec rozdělování pozic ve státní správě podle politického klíče, přitom máme už od roku 2002 – nikdy však nenabyl účinnosti. A to ani za vlády socialistických premiérů, ani za vlády Topolánkovy či Nečasovy, ani za úřednických vlád. O odpovědnost za dnešní stav se tedy spravedlivě můžou podělit všichni.

Pravda, Nečasova vláda připravila obdobný zákon, zákon o státních úřednících. Ten však kvůli jejímu pádu nebyl přijat, a to k potěše nejen opozice, ale i řady nepolitických subjektů. Odboráři, Asociace malých a středních podniků a živnostníků, Britská obchodní komora – ti všichni a někteří další totiž návrh tohoto zákona označili za paskvil. Tito kritici jedním dechem dodávají, že nejlepším řešením je nyní přijetí novelizované verze služebního zákona z roku 2002. Zásadním důvodem jim přitom je to, že rychlým přijetím zákona, ideálně už k 1. lednu 2014, podmiňuje Evropská komise možnost čerpání až pěti set miliard eur z eurofondů v programovacím období 2014 až 2020. Zjevně i proto je nyní přijetí zákona jednou z priorit jak pro ČSSD, tak hnutí ANO, tak i pro lidovce, tedy pravděpodobné pilíře – ať vnitřní, nebo vnější – budoucí vlády

Nečasova vláda novelizovanou verzi služebního zákona odmítala, prý by byl příliš drahý. Iniciativa Rekonstrukce státu, jež, zdá se, by mohla být stěžejním inspiračním zdrojem, takřka „think tankem“, nadcházející vlády (s jejími návrhy na legislativní opatření se v řadě případů ztotožňují jak přední představitelé ČSSD, tak hnutí ANO, lidovci a další), někdejší argumentaci Nečasovy vlády odmítá. Odvolává se přitom například na analýzu Centra aplikované ekonomie, podle níž „Nečasův paskvil“ neznačí ani žádnou úsporu na nákladech. 

Tato analýza se přiklání k novelizované verzi služebního zákona z roku 2002, a to v podobě, jež by kromě jiného postupně upravila platy ve státní sféře takovým způsobem, že by svojí výší předčily výši mezd v soukromém sektoru – dosahovaly by až 133 procent průměrné nominální mzdy v podnikatelské sféře. To by podle analýzy přispělo k potlačení sklonů tuzemského úřednictva ke korupčnímu jednání, a tedy zřejmě i k přiblížení se situaci v Dánsku a spol.

Anketa

Státní správa se v příštích letech...

pořádně spravímaličko spravínezměnímaličko zhubnepořádně zhubne

Prohození rolí

Jenže: pokud by se pak měly náklady na státní správu udržet – z hlediska státního rozpočtu – na únosné úrovni, bez dodatečného zadlužení, muselo by podle scénáře, který analýza favorizuje, dojít k postupnému propuštění až zhruba třiceti procent úředníků, tedy přibližně třiceti tisíc lidí. Jinými slovy, státní správa by citelně zeštíhlela a úředníci, kteří by si svoji pozici udrželi, by mohli počítat s vyššími příjmy, aniž by byla negativně zasažena výdajová stránka státního rozpočtu.

Z přísně ekonomického hlediska dává takové řešení smysl – firma v ekonomicky obtížných podmínkách také spíš propouští, přičemž zároveň zvyšuje mzdy „přeživším“ zaměstnancům, než aby bez propouštění ponechávala mzdy na úrovni, která není konkurenční. Mnohem problematičtější je však uvést takové opatření do praxe z hlediska politického. Zejména voliči ČSSD tuto stranu evidentně nevolili proto, aby se dočkali poměrně masivního propouštění, které by mnohé z nich jistě neminulo. Těžko se budou smiřovat i s celkem logickými zdůvodněními typu toho, které též uvádí zmíněná analýza, a to že v české státní správě se toho porovnání se zahraničím až příliš mnoho dubluje. 

Přijetí funkčního zákona o státní službě je jistě žádoucí. Přispělo by k zefektivnění a odpolitizování státní správy, tedy k přiblížení Dánsku a spol. a naopak vzdálení „balkánským poměrům“. Zároveň bychom získali přístup k nemalým penězům z eurofondů, o které by jinak Česko mohlo přijít. Jen těžko si však lze představit, že by takový zákon uvedla do praxe vláda, v níž bude mít zásadní slovo sociální demokracie. 

Vlastně si to představit lze, ale pak by takový zákon zřejmě nesouzněl se všemi závěry analýzy Centra aplikované ekonomie – hlavně ne s tím, že nová legislativa nebude značit navýšení veřejných výdajů. A pokud by náhodou souzněl, dočkali bychom se věru pozoruhodné situace, úplného prohození rolí, kdy daně zvyšuje „pravice“, totiž vláda v čele s ODS, zatímco státní správu razantně zeštíhluje „levice“, tedy vláda v čele s ČSSD. 

Vyšlo v Lidových novinách

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem