Některé písně jsme nezařadili zcela úmyslně, i když jejich název si o zařazení říkal. Jenže při nejlepší vůli se nám nepodařilo dešifrovat, o čem vlastně Lži, sex a prachy od Wanastovích vjecý doopravdy jsou, Robert Kodym je prostě příliš velký básník na Peníze.cz. Nezařadili jsme ani tuze pěkný kousek od Penerů strýčka homeboye Prachy dělaj člověka – hostující Čistychov na něm nadělal takovou paseku, že bychom možná mohli server otevírat až po desáté večer
Nedávno byla česká publicistika obohacena o pronikavý text věnovaný pohádkám. A že prý jsou plné špatných ekonomických návyků. Smotal dohromady páté přes deváté, pohádky lidové s pohádkami umělými, věnoval se – jak příznačné – zejména pohádkám zfilmovaným a docela zapomněl na to hlavní: ve většině (alespoň evropských) pohádek se odměňuje poctivost a solidarita. Nuže, milé děti, nebojte se podvádět, lhát, krást a korumpovat, největší sígr dostane princeznu. Z takových pohádek aby jednomu bylo smutno.
Písničku napsali Zdeněk Svěrák s Jaroslavem Uhlířem pro filmové provedení pohádky Jana Wericha Tři veteráni. A my si půjdeme poslechnout jeden kousek o penězích přímo od Wericha. Samozřejmě s Voskovcem. Ale bohužel jen poslechnout, obrazu se v síti nedostává.
Podle Voskovce s Werichem vládla před příchodem peněz na svět idyla. Když měl předek hlad, vzal si, co potřeboval. A korupce při výstavbě silnic nebyla, neb ty válcoval brontosaurus. Jenže taky jaksi nebyl pokrok. S prvním vynálezem přichází i mamon: někdo má něco, co jiní nemají a chtějí. Kolo. A šroubuje cenu výš a výš: Všechno se mu zdálo málo, kolo čím dál více stálo. Až na konec přišel na to, že chce za to kolo zlato, za kulatý zas kulatý, tak vznikly peníze.
Ta písnička by se dala citovat celá, ale místa není moc, tak jen závěr: Stát brečí nad nad prázdnou kasou. (...) Národ volá: „Chceme práci!“ Továrny se nevyplácí, v dolech se nefárá. A v takové situaci zazní fanfára, že přišel spásonosný osel. Už se věří oslovi. Jen když nás ten osel hlučně osloví. Tak dávejte pozor, jak kdo hýká!
Na Lauru dost punkově podaný refrén. Ale ono to asi k tématu tak nějak sedí: Sedí doma, sama doma, peněženka prázdná. Chytrej pán v televizi mluví – co si myslí? Asi myslí, že jsme všichni blbý, prodává úročenou naději. Oholený navoněný zloději!
Peníze – to je oč tu běží, bez peněz si užiješ jen stěží. Peníze – musí jich být víc, víc, víc. Peníze – byly, jsou a budou, bez peněz – lidi umřou nudou. Což jistě potvrdí každý úspěšný hráč na burze.
Na druhou stranu ale třeba tihle kluci nevypadají, že by bez peněz umírali nudou.
Možná je to tím, že jim doma velel Jindřich Plachta. Nebo ten životní optimismus taky pochytili od chlapů z lomu? Měli ho tolik, že se od nich nakonec nakazil i věčně nabručený kapitalista v podání Jaroslava Marvana. Ale to bylo jen ve filmu, ve skutečnosti je každý kapitalista mrzout, poněvadž whisky se sodou je strašný nápoj, připomínající senný nálev, tlusté doutníky jsou vysloveně nechutné a počítání peněz děsná otrava.
Občas se do hitparád dostane kus, u kterého kroutíte hlavou, jak se mohl ocitnout nejen v žebříčku, ale vůbec na světě. Dalibor Janda ví, co je tisíckrát krásnější, než jsou prachy.
Nu. Aspoň víme, že i v reálném socialismu měli konzum. A nebáli se ho kritizovat: „Obchoďáky probíhame čím dál sobě cizejší, v igelitu na večeři nesem chleba včerejší.“
Když už jsme zabrousili do retro vod, máme tu jednu píseň z doby chvilku porevoluční. Ani za nic se nám nepodařilo rozluštit, proti čemu nebo komu je tak rozzlobená. Proti vietnamským trhovcům? Polským řidičům kamionů? Jiným cizincům, kteří přišli vyrejžovat něco na nebohém českém národě? Nebo je to ještě jinak?
Halíře sou talíře, tak se toho držte, ke koruně korunu v zašmelený držce? Každopádně ve své době to byl hit. A leccos to o té době vypovídá. Například poetika, práce kamery, ale i stylové oblečení v mnohém připomíná tenhle docela čerstvý klip z Ugandy. My jsme se tedy za dvacet let svým kulturním vzorům dokázali lépe přizpůsobit. Nakolik je nám to ke cti, to je otázka.
Další v podstatě zlidovělý kus dua Svěrák a Uhlíř. V podání vietnamského kuchaře (a v sousedství snad xenofobních Rapmasters) má tenhle kousek obzvláštní sílu.
A pak má ještě vzácnou sílu v tom, že se režisérovi povedlo přivést na tržnici echtovního Čecha Jiřího Krampola, který si z cizinců tak rád utrhuje. Ten ovšem zlidovělé písně nedá dohromady ani sloku. Dohání to ovšem procítěním a nasazením.
A tenhle kus z pera Petra Hapky a Michala Horáčka naopak v naší hitparádě chybět nemohl.
Tak aspoň nabídneme jinou verzi, než v jaké písničku znáte z rádií. Včetně důkazu, že ani ne úplně zvládnuté kytarové sólo ji na kolena nedostane.
Lidová skupina Kabát a lidová tvořivost na YouTube.
Teplické rockery by bylo škoda vynechat, zvlášť když letošním tématem číslo jedna byla korupce. Tak snad se napřesrok stane tématem číslo jedna trestání za korupci. Jenže... jenže tenhle hit není ani z pohádky, ani z úsměvného filmu s Marvanem a dobrým koncem...
Prachy, jenom prachy nečekají, jen po nich sáhneš – a už tě mají! V osmdesátých letech kázal takto Michael Kocáb Ondřeji Soukupovi, který opustil nejistou existenci v Pražském výběru a odešel basovat ke Štaidlovi, potažmo ke Gottovi. Ty fakt se domníváš, že všechno má čas, nejdřív si nahrabat, pak vem to ďas. Využít možností, byť čert ti je dal, že peníz všady pán je, tos povídal.
Kázat nepřestal ani v letech pozdějších. Jenže to už se začaly taky ozývat hlasy, že písnička vlastně sedí moc dobře i na svého autora. Copak to netušíš, kam tahle cesta vede? Že v těch svejch možnostech ztratíš i zbytek sebe?
Nehodláme soudit, jisté je, že po odchodu Ondřeje Soukupa získal v baskytaristovi Vilému Čokovi Pražský výběr také nezaměnitelného vokalistu. Jak můžete posoudit i v živé koncertní nahrávce z roku 2004.
A teď už přejeme krásného Silvestra a šťastný Nový rok i celý nový rok. Doufáme, že se v něm budeme zase setkávat. Mohli jste dnes slyšet mnoho moudrého i nemoudrého o penězích, ale jedna pravda tu ještě nepadla – Peníze.cz nesmrdí.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
