Zlato jako prostředek diversifikace pasivního akciového portfolia

Podívejme se nyní podrobněji na jednotlivá desetiletí, která jsou charakteristická výrazně rozdílným ekonomickým prostředím, což různě ovlivňuje výkonnost různých aktiv. Sedmdesátá léta byla v USA charakteristická politikou slabého dolaru a v důsledku toho vysoké inflace, vysokých a variabilních úrokových sazeb, regulacemi jako např. mzdové a cenové kontroly včetně kontroly úrokových sazeb na bankovních vkladech, nárůstem bariér zahraničnímu obchodu a ropnými krizemi. Dopad tohoto "mixu" státních intervencí do ekonomiky byl na akcie smrtící a obhájci pasivní strategie držet "akcie pro dlouhé období" vyšli ze sedmdesátých let bez košil a kalhot. Přidáním zlata do portfolia došlo výraznému zvýšení výnosu a poklesu volatility.

Portfolio z akciového indexu S&P 500 a zlata (1968-1979)

Osmdesátá léta byla svědkem výrazného posunu doprava. Reagan snížil daně, pokračoval v cestě deregulací nastoupené již za Cartera, podporoval silný dolar. Na úrovni jednotlivých trhů a firem lidé jako Milken, Pickens, Icahan a další restrukturalizovali americkou ekonomiku. Akciové trhy rostly a cena zlata klesala.

Portfolio z akciového indexu S&P 500 a zlata (1980-1990)

V devadesátých letech a zejména v jejich druhé polovině vláda podporovala politiku silného dolaru, úrokové sazby byly stabilní, došlo k poklesu daní z kapitálových zisků. Nárůst bohatství v osmdesátých letech pomohl financovat rozvoj nových technologií. Vývoj akciových trhů byl excelentní. 

Portfolio z akciového indexu S&P 500 a zlata (1991-2001)

Od jara 1999 Fed začal zvyšovat úrokové sazby z nesmyslné obavy z "přehřátí" ekonomiky. Došlo k zintenzivnění antitrustové aktivity - obětí se stal Microsoft – jedna z nejúspěšnějších firem všech dob. Od počátku roku 2000 do rozhodnutí soudce Jacksona o porušení antitrustových zákonů Microsoftem klesla tržní hodnota Microsoftu na polovinu – stovky miliard bohatství byly zničeny škrtnutím pera. V březnu po prohlášení soukromé firmy, že dojde ke zmapování lidského genomu, Clinton a Blair naznačily možné znárodnění těchto objevů, v ten samý den index biotechnologických firem klesl o třináct procent. O rok později komentátoři v médiích slepí k zpomalení ekonomiky způsobené Fedem, drastickému poklesu zisků, pronásledování úspěšných firem na základě antitrustových zákonů a mrzačení celých odvětví hrozbami o znárodnění klíčových aktiv, "moudře" psali o "splasknutí akciové bubliny".

Pak přišlo 11. září. Po vítězství nad Talibanem došel Bushově administrativě dech. Namísto, aby podpořila Izrael v boji s terorismem, jej tlačila k "zdrženlivosti", namísto likvidace Saddáma Husajna nepodnikla prozatím nic. Politika silného dolaru se pod taktovkou Paula O´Neilla na jaře 2002 stala prázdným pojmem. Z pochybení konkrétních lidí a firem (Enron) hrozí nová vlna systémových opatření – regulací. Od počátku roku S&P 500 klesl o více než sedm procent a Nasdaq Composite o osmnáct procent. Cena zlata vzrostla od počátku roku o 14 %.

Zlato je výbornou investicí v obdobích dlouhodobě klesajícího dolaru, jakým byla sedmdesátá léta, protože finační aktiva jsou devastována vysokou inflací a úrokovými sazbami. Zlato není dobrou investicí, když vláda přijme racionální prokapitalistickou politiku: silná měna, deregulace, snižování daní. Fakt, že zlato není dobrou investicí v pozitivním ekonomickém prostředí by nemělo být nic překvapujícího, protože v dlouhém období zůstává kupní síla zlata stabilní, pouze v případě poklesu důvěry trhu v hodnotu měny cena zlata roste.