Krajský soud k dopadu nemožnosti uplatnit ztrátu na prodloužení prekluzivní lhůty

Pro zajímavost vám přinášíme rozsudek Krajského soudu v Ostravě (KS) k problematice prekluzivních lhůt pro stanovení daně (blíže ZDE).

Sporná otázka se týkala dopadu nemožnosti uplatnit ztrátu na základě § 38na zákona o daních z příjmů (ZDP) na prodloužení prekluzivní lhůty dle § 38r odst. 2 ZDP.

Níže ve stručnosti shrnujeme naše chápání hlavních bodů sporu:

• Společnost vykázala daňovou ztrátu za rok 2012. Za standardních okolností by posledním obdobím pro potenciální uplatnění ztráty bylo období roku 2017.
• V roce 2013 došlo ke změně vlastnické struktury v rozsahu 100 %.  Z důvodu této podstatné změny (ve smyslu ustanovení § 38na ZDP) nemohla společnost v následujících obdobích daňovou ztrátu z roku 2012 uplatnit. [pozn.: rozsudek aspekt nemožnosti uplatnění ztráty bohužel podrobněji nerozvíjí]
• Správce daně zahájil kontrolu daně z příjmů právnických osob za období roku 2015 dne 18. 1. 2021
• Společnost se žalobou domáhala určení, že zahájení daňové kontroly je z důvodu prekluze práva vyměřit daň za toto období nezákonným zásahem.
• Dle společnosti nelze v daném případě ustanovení § 38r odst. 2 ZDP aplikovat, protože není naplněna jeho hypotéza „bylo-li možné uplatnit daňovou ztrátu“. Ustanovení § 38na ZDP totiž společnosti uplatnění daňové ztráty z roku 2012 zapovídá.
• Dle správce daně lhůta pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, za které lze daňovou ztrátu nebo její část uplatnit (tj. období od 1. 1. 2017 do 31. 3. 2018), uplyne dne 31. 12. 2021. Lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období roku 2012 až 2017 uplyne v souladu s ustanovením § 38r odst. 2 ZDP taktéž ke dni 31. 12. 2021. Dle správce daně ustanovení § 38na a § 38r odst. 2 ZDP nejsou vůči sobě ve vztahu speciální ustanovení vůči ustanovení obecnému. Jinými slovy, každé těchto ustanovení upravuje odlišnou materii.

Závěry krajského soudu lze shrnout následovně:

• Dle KS ustanovení § 38r odst. 2 ZDP sleduje primárně možnost správného stanovení daně za období, ve kterém bylo možné uplatnit daňovou ztrátu, a nikoli prodloužení lhůty ke stanovení daně za období, ve kterých vznikla jakákoli daňová ztráta.
• Účelem uvedeného ustanovení je dle KS umožnit správné zjištění a stanovení daně i v případech, kdy je ve zkoumaném neprekludovaném období uplatňována ztráta za období, které již jinak není v moci správních orgánů kontrolovat, a tedy by tyto nebyly s to ověřit, jestli uplatňovaná ztráta odpovídá skutečnosti.
• Právě za tímto účelem pak § 38r odst. 2 ZDP prolamuje prekluzi období, ve kterých vznikla daňová ztráta. Ospravedlněním tohoto průlomu dle KS je pak právě a pouze to, že dopady v tomto období vzniklé ztráty zasahují (mohou zasahovat) do období, u kterého lhůta pro stanovení daně dosud běží.
• Pokud tedy k tomuto zásahu dojít nemůže, například právě proto, že uplatnění ztráty je zákonem zapovězeno, důvod pro postup podle ustanovení § 38r odst. 2 ZDP není dán. Daná neuplatnitelná ztráta totiž nemůže mít význam pro správné stanovení daně v dosud neprekludovaném období.
• Dle KS nedošlo k prodloužení lhůty pro stanovení daně za zdaňovací období roku 2015 podle ustanovení § 38r odst. 2 ZDP a lhůta pro stanovení daně uplynula dle obecných ustanovení upravujících její běh (ustanovení § 136 odst. 2 a § 148 odst. 1 daňového řádu) dne 1. 7. 2019.

Budeme se zájmem sledovat, co na tento případ řekne Nejvyšší správní soud. Zajímavé může být především srovnání s jeho dřívější judikaturou[1], z které vyplývá, že pro počítání lhůty není např. významné, uplatnil-li poplatník celou daňovou ztrátu hned v prvním období následujícím po jejím vzniku a fakticky ji tak v dalších obdobích neměl možnost uplatnit.

V případě dotazů kontaktujte svého oblíbeného daňového poradce.

Autoři:

Radek Matuštík

Jakub Tměj

 

[1] Viz např. rozsudek ze dne 13. května 2020, č. j. 8 Afs 58/2019 - 48.