Odpověď na „základní otázku života, vesmíru a vůbec“ je 42, to ví každý fanoušek Stopařova průvodce po Galaxii. Jak ale zní správná otázka, to je oříšek…
Pokud žijete ve dvacátém prvním století, pravděpodobně jste už někdy přišli do styku s chatbotem, voicebotem nebo jiným algoritmem, který bez přímé účasti živého člověka odpoví na vaši otázku.
Tím „jiným algoritmem“ myslím mimo jiné i internetový vyhledávač, který se svým „přemýšlením“ moc neliší od zmíněných botů čili „virtuálních asistentů s umělou inteligencí“, jak jim říkáme v AddAI.Life.
I robot se musí učit
A tím „bez přímé účasti živého člověka“ chci vysvětlit, že žádný učený algoritmus z nebe nespadl. Většina algoritmů se učí supervizovaně. To znamená, že lidé, kteří přirozeně rozumějí lidské komunikaci nejlépe, učí AI asistenta, co člověk svým dotazem myslí. Takto ohodnocená data jsou důležitou ingrediencí pro správné vyhodnocení dotazu „AI mozkem“, protože zepat se můžeme na stejnou věc mnoha způsoby. Obzvlášť v našem českém jazyce.
Proto je nesmírně důležité se učení asistenta konstantně věnovat. Když někdo jen připraví základní kostru a dál se svému virtuálnímu kolegovi nevěnuje, bude robot jen těžko někdy rozumět dobře svým uživatelům. Teď nemluvím o klikacích botech, kteří nabízejí pouze výběr z tlačítek s připravenými dotazy a konverzačním stromem, ze kterého není cesty ven. Mluvím o řešení, které je schopné obsloužit zákazníka na telefonní lince, v mobilní aplikaci, na webu a třeba i v chytré domácnosti.
Správně se zeptat
Jsou jimi například Siri, Alexa, Google Assistant, naše Aneta (Air Bank) nebo Alzee (Alza.cz). Ti se od klikacích botů liší šíří svých znalostí a dovedností a také tím, že jim můžete pokládat otázky volným způsobem – nejste tak zamčeni v pasti otázek připravených. Pokud se zeptáte správně, tedy jednoduše (asi podobně jako internetového vyhledávače, to znamená „co chci udělat a s čím“) namísto zdlouhavého vysvětlování, dostanete správnou odpověď. Pochopitelně tedy jen pokud ji asistent má ve svém okruhu znalostí.
Pokud budete například chtít po Siri, aby vám řekla, jak se přihlásíte do internetového bankovnictví, asi vás zklame. Stejně tak, když se zeptáte Anety na rozsvícení světel v obýváku. Každý z AI asistentů má své pole působnosti. Pokud se na něm budete držet, pomůže vám. Nebo by alespoň měl, pokud je dobře vyvinutý a udržovaný.
Bez toho to nejde a bohužel na některých trzích (včetně českého) přináší nedostatečná péče o virtuálního kolegu ve firmě nebo nedostatečně promyšlený vývoj, někdy také v kombinaci se špatně položeným dotazem, frustraci a nedůvěru ke komunikaci s umělou inteligencí. Někdy je na vině „design“ konverzace jako takový, někdy způsob položení dotazu a jindy například i špatné zachycení otázky – to se týká nejvíc asistentů na zákaznické lince. Pokud s nimi mluvíte na rušném místě, máte sluchátka a ještě třeba špatný signál, pak se může stát, že vaší otázce nebude rozumět.
Vtipy i rap
Také je potřeba si říct, že dotazy, zejména ty položené květnatým jazykem, jako je čeština – která má navíc mnoho dvojsmyslů a jiných lingvistických zajímavostí – nemusí být správně pochopeny i když na ně virtuální asistent zná reakci. A ani to není jeho úkolem. Doporučoval bych držet se vesměs strohé, jasné a zřetelné komunikace, pak můžete být mile překvapeni jeho schopnostmi.
Vyzkoušejte je a pravděpodobně objevíte i takzvané „easter eggs“, tedy schovaná překvapení. Někteří asistenti třeba umějí vyprávět vtipy, zpívat, rapovat, nechají se pozvat na rande nebo si s vámi zahrají kvíz.
Schválně napište nám do AddAI.Life, co vtipného či neobvyklého váš oblíbený asistent umí. Nebo přijďte k nám do showroomu v Řevnicích a my vám to ukážeme.
Sdílejte článek, než ho smažem