Pokud chceme dát někomu spropitné v papírové bankovce, musíme dnes sáhnout po padesátikoruně. Dříve se běžně dávala bankovka desetinásobně nižší nominální hodnoty – papírová pětikoruna. První vzešla z tvůrčí dílny neznámého autora v roce 1919 a za celou historickou éru československé a české měny se jich vystřídalo celkem devět.
Ty poslední papírové pětikoruny měly zelenou barvu a platily až do roku 1972. Jejich autorem byl Segej Akimovič Pomanskij a první vzor s letopočtem 1953 je historickým dokladem složitosti 50. let. Bankovka byla vytištěná tajně ofsetem v Moskvě, obdobně jako všechny ostatní bankovky hodnot 100, 50, 25 a 10 korun i státovky v hodnotě 3 a 1 koruna. Tím byla pětikoruna za největšího utajení připravena na 30. května 1953, kdy se celá veřejnost dozvěděla nečekanou a děsivou zprávu: Byla ohlášena měnová reforma. Do oběhu tato bankovka putovala bleskurychle, už 1. června 1953, stejně jako většina ostatních tajně vytištěných nominálů.
Číslice 5 přitom v měnové reformě roku 1953 hrála velmi podstatnou roli. Kupříkladu výměna hotovosti na osobu se provedla v poměru 5:1, tedy pět starých korun za jednu novou. Tento kurz ale platil jen pro třísetkorunovou hotovost. Vše nad tři stovky se vyměnilo v poměru 50:1. V poměru 5:1 se například přepočetly i všechny platy, důchody a stipendia. Maloobchodní ceny se stanovily centrálně a byly přibližně pětinové. V poměru 5:1 se přepočítaly vklady na knížkách závodního spoření, spoření žáků a laureátů státních cen.
Ostatní vklady měly ale daleko horší přepočet, čím byly vyšší, tím dostali střadatelé méně a mnozí o své úspory přišli nenávratně. Špatně dopadli i lidé, kteří si peníze uložili do banky mezi 16. až 30. květnem 1953, i tento kalendářní měsíc má ostatně číslo 5. Poměr pro směnu těchto vložených úspor byl nesmlouvavý – 50:1. Podle odhadů stát měnovou reformou vydělal několik miliard korun a za miliardy korun se zbavil i dluhů.
Pětikoruna, nebo-li pětikačka či chcete-li búra, jak se jí slangově také říká, je nyní už jen kovová. Ta papírová by se do nákupního vozíku v obchodě sotva dala použít. Plácnout s ní při nákupu o pult a poručit si za ni třeba deset kilo brambor nebo dva dvoukilové pecny chleba jako kupříkladu před 72 lety už dnes taky nejde.
Použité zdroje:
Peníze v českých zemích, autor Jaroslav Staněk
Papírová platidla Československa 1919 – 1993, České republiky 1993 – 2003, autor Jan Bajer
Lidé a peníze, autoři František Vencovský, Ladislav Kopecký a kol., ČNB
Vývoj papírových platidel od roku 1918, Vladimír Kudlík
Česká národní banka
Český statistický úřad
Poděkování:
Redakce děkuje České národní bance za laskavé poskytnutí fotografií všech prezentovaných nominálů bankovek a odbornou spolupráci Vladimíra Kudlíka z ČNB při přípravě hlasovací ankety o nejkrásnější bankovky naší měny.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
17. 2. 2010 23:18, Tomas
informace o bankovkach najdete na webu www.papirovaplatidla.cz
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.