Nová pravidla (vycházejí z evropského klimatického balíčku známého jako Fit for 55) neznamenají, že byste po roce 2035 nesměli na silnice vyjet s autem se spalovacím motorem. Vozy vyrobené před tímto rokem můžou dál jezdit, dokud to jejich technický stav dovolí. Jen se nebudou moci prodávat nová auta s konvenčním pohonem. Výjimku dostali jen malosérioví výrobci, pro které je termín posunutý o rok. Zákaz prodeje neplatí pro spalovací vozidla s druhou a další registrací, tedy pro ojeté vozy. Ty se v Evropě budou moci prodávat i po roce 2035.
Postupný přechod automobilek od spalovacích motorů přes různými způsoby elektrifikované hybridní pohony až po čistě elektrické vozy může v roce 2035 ve výsledku otočit současný stav, kdy jsou nízkoemisní automobily dražší než klasická auta. Je to ale opravdu reálné? Může být. Nová pravidla nespadla z čistého nebe a nejsou pouhým nařízením Evropské unie. Cestou elektrifikace se ostatně vydala většina automobilek a států i mimo Evropu.
Například jen Kia plánuje do roku 2025 investovat do rozvoje inovativních technologií v přepočtu přibližně 340 miliard korun a výrazná část z toho půjde právě na elektromobilitu. Do roku 2027 chce nabídnout zákazníkům 14 čistě bateriových elektromobilů, do roku 2035 plně elektrifikovat celou modelovou řadu v Evropě a do roku 2040 disponovat čistě elektrickým modelovým portfoliem na všech klíčových trzích po celém světě.
Zelená a špinavá energie
Kritici říkají, že elektrický pohon není o tolik ekologičtější varianta. Známý bonmot říká, že výfuk každého elektromobilu je v nejbližší elektrárně. To ale zcela jistě není pravda. Téměř každý velký operátor veřejných dobíjecích stanic už dnes nakupuje elektřinu z výhradně obnovitelných zdrojů.
Samozřejmě nelze fyzikálně rozlišit „zelenou“ a „špinavou“ elektřinu, nicméně lze potřebný objem naplánovat a nakoupit právě ze zdrojů, jako jsou vodní, fotovoltaické a větrné elektrárny. I doma nebo ve firmě lze dobíjet „zeleně“. Buď z vlastní fotovoltaické elektrárny nebo takzvaným ekotarifem, který většina poskytovatelů elektrické energie nabízí. V posledních letech navíc pozorujeme intenzivní rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a postupné ukončování využívání uhlí
Budoucnost přitom není pouze o bateriových elektromobilech, bude mnohem pestřejší. Máme tu například technologii vodíkových palivových článků, kde elektrický proud vzniká reakcí vodíku s kyslíkem proud a odpadem je čistá voda. A i vodík lze vyrábět ekologicky elektrolýzou z vody s využitím elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo jádra.
Uhlíková neutralita
Doprava je sice jedním z hlavních zdrojů emisí skleníkových plynů, ale zdaleka ne jediným. S tím souvisí i plány na celkovou dekarbonizaci průmyslu. Opět se vrátím k automobilce Kia jako k příkladu průmyslové firmy s důrazem na udržitelnost fungování. Plánem Kia je do roku 2045 dosáhnout uhlíkové neutrality v celém provozi – od dodávek přes logistiku, výrobu vozidel, jejich samotný provoz až po recyklaci a likvidaci odpadu. To mimochodem vyžaduje snížit emise proti roku 2019, kdy celosvětově dosahovaly 75,5 milionu tun CO₂, o celých 97 procent.
Téma recyklace se stále víc skloňuje i v souvislosti s vysloužilými akumulátory elektromobilů. Rozhodně to není o tom, že by se vyhazovaly na skládku. Když jejich kapacita klesne pod úroveň, kdy už nejsou vhodné pro provoz elektromobilu, lze je vždy částečně repasovat výměnou jednoho či více modulů a dál mohou bez problémů sloužit v elektromobilech. Až v momentě, kdy výměna jednotlivých modulů nebude ekonomická, dostanou akumulátory další šanci v bateriových úložištích pro komerční i domácí využití. Po svém definitivním dosloužení pak budou důsledně recyklovány a využity pro výrobu nových akumulátorů.
Elektrické a zelené budoucnosti se proto vůbec nebojím. Naopak. Elektromobilita přináší zcela nové směry podnikání.
Sdílejte článek, než ho smažem