Češi jsou čtvrtý nejpoctivější národ, ukázal světový průzkum

Peněženku má cenu vracet, pokud to co v ní je, má větší cenu než náklady na její vrácení, nebo pokud v ní jsou doklady. Práznou peněženku bych vracet nešel. Další věc je, že peněženky nechávali na vybraných místech, jako nemocnice či policijní stanice - kdyby je nechávli na nádražích nebo jenom tak na ulici, pravděpodobně by výsledky dopadly o dost hůře.

My odhad je, ze vetsina lidi myslela takto: - nakupni seznam a vizitka nikomu chybet nebude, takze co se s tim patlat. - penize chybet budou. - a ztracveny klic - to muze byt pro majitele pekny pruser, to fakt stoji za to resit.
Zajimalo by me, jestli to klic ovlivnil vic, nez penize.

Ale 94 dolarů v Polsku už není zrovna málo.

Největší problém s vrácením nalezené peněženky je v tom, že nikdy nevíte jak se zachová majitel. Může vás klidně osočit, že jste z ní něco odcizil. Dost pravděpodobně právě proto se vrací víc peněženek které ještě nějaké peníze obsahovaly. Ty ve kterých žádné nejsou jsou s vysokou pravděpodobností již vykradené a vracet něco takového je prostě rizikové. Osobně volím vždy výhradně anonymní vrácení, třeba vhozením do poštovní schránky.

Hm dobrá, ještě by mě zajímalo s tím související věc jak jsou lidi poctivý s automatickým (tzn.bez řečí a hned na místě) vyplácením nálezného ve výši 10% na co má každý nálezce ze zákona nárok , aniž by si o to musel trapně říkat. Budete se jistě divit nikdo vám nic nedá ,tipuji z 10 lidí tak 1. max.2.lidi a to možná ani to. Osobně si myslím ,že tyhle menší částky v pouzdře nebo peněžence lidi klidně vrátí, protože jim to nestojí za ostudu (hlavně v dnešní době všude kamer a čipů),když to necháte např. kde je víc kabin na wc a bez obsluhy tak se vám vrátí prd. V poctivost nevěřím a to, že nevyplácejí nálezné ani úřady je jistě , našel jsem dotykový telefon asi za 5 tisíc, nález s protokolem (o který jsem si musel říct - aby to vůbec sepsal) jsem odevzdal na městský úřad v Praze a tam o nálezném pan úředník nevěděl pomalu co to je, s tím že až to zjistí tak mi zavolá , no už to zjištuje asi půl roku. Příště nic nevrátím a nenajdu, už jen proto že vám to zabere čas ,a stejně se nedočkáte ani poděkování o nálezném ( i kdyby to bylo jen na kafe ) ani nemluvě. Radši to nechat na místě a nevidět , to je taky způsob lhostejnosti .

Takže jestli tomu správně rozumím, základem je mít v peněžence jenom něco málo stovek, aby se vám vrátila. (A na vše ostatní je tady Mastercard. :-)

V rámci tohohle průzkumu ještě někde dělali výzkum s větší částkou ($94.15) a procento vrácených peněženek bylo ještě vyšší. Je to popsané v tom odkazovaném původním článku.

Dvakrát v životě jsem ztratil peněženku.Jednou jsem ji nechal položenou na autobusové zastávce a ikdyž jsem se vrátil asi po dvaceti minutách, tak již tam nebyla a nikdo mi ji nevrátil, ikdyž tam byla moje adresa, ale naštěstí v ní nebylo moc peněz, jen několik stokorun. Podruhé jsem jel na pionýře a vytratil jsem doklady za jízdy, aniž bych o tom věděl.Po příjezdu do podniku na vrátnici mi doklady vrátný podával , že je tam nějaký nálezce dal a odjel. Byl jsem překvapený a ani jsem nevěděl, že je nemám. Potom jsem našel peněženku u nádraží, byla nová, ale nebyly v ní peníze, jen recept od lékaře a na něm adresa vlastníka peněženky.Byl to nějaký učeň z nedalekého učiliště a já jej donesl na ten učňák. Nejvíce mě překvapila reakce a kde jsou peníze. Dívali se na mě tak, jakoby ty peníze, které tam měly být sebral já. Teď, kdybych našel nějakou peněženku, velice bych přemýšlel, jestli ji mám vrátit po té smutné zkušenosti.

Inu, v rámci objektivity bych ještě udělal druhou sérii pokusů s částkou řekněme 5000 Kč. Ono těch 170 nabízí fantastický poměr výkon/cena: za "ztrátu" čtyř piv a práce s jedním e-mailem získám "zisk" v podobě srdečných díků nálezce a poskočení karmy. Byl bych zvědav, zda tento citový "zisk" by převážil i řádově vyšší finanční "ztrátu". I když uznávám že na straně "zisku" by byl i odpadlý strach z toho že se přijde na zatajení nálezu (vyšší hodnoty).
Vždycky když jsem takhle pátral po majiteli mobilu, dokladů či peněženky (a někdy sehnat kontakt byla pěkná detektivka), motivem byla zvědavost co to je za člověka - a pak taky, nebudu zapírat, jsem se těšil na nějakou tu flašku nálezného. Prostě dobrodružství. Překvapila mne brutální nespolupráce PČR, od té doby co mi skoro vynadali, že jim přidělávám práci, jedu na vlastní pěst.

... kde nic není ani smrt nebere ...