Pro ty, kdo myslí na stáří. Tři příběhy o složeném úroku

ona totiž tam chybí eště ta poslední pohádka:
karel investoval do fondů každý měsíc pětikilo, ale první dva roky ho připravily téměř o 60% hodnoty, protože prostě indexy se pohybují v cyklech, a on se do toho pustil zrovna na začátku takového sešupu. takže za dva roky tam neměl ani dvanáct tisíc, a už vůbec ne třináct tisíc - ale tisíce čtyři. pak sice něco vydělal, ale na aritmetickou nulu se dostal až po více než deseti letech. mezitím mu ale dalších 14% sežrala inflace, takže na tu nulu se odstával dalších šest roků. pak přišla retrospektivní změna zdanění, a karel musel výnosy dodanit. mezitím přišel další sešup, a indexy začaly zase klesat. takže v šedesáti si řekl, že za to málo co mu na tom tzv. investičním účtu zbylo, si radši koupí basu whisky. a šel si nafackovat, že kdyby si, debil, namísto trapáren ve fondech, kupoval za to pětikilo každý měsíc flašku, mohl mít v důchodu aspoň že co chlastat.
oceňuji, že autor už o spekulativním investicích do fondů aspoň že neříká spoření. ovšem dokud se považuje za normální ba legální, že fond nevydělá nic, nebo dokonce jde pod nulu, správci maj své poplatky jisté bez jakékoliv zodpovědnosti, ale investor může taky přijít o všechno - jsou nějaké bláboly o výpočtech zhodnocení, gramotným lidem leda xmíchu.
fondy a akcie jsou SPEKULACE - nikoli nepodobné loterii nebo sportce, jen s vyšší pravděpodobností výhry. ale pořád je nutno mít na paměti, že do fondů a do akcií se dávají POUZE peníze a hraní, o které si lehko můžete dovolit přijít. snít o pravidelném 5-6% zhodnocení je stejná hovadina jako snít o tom co si koupím až v té sportce mi padne ta první. tůdle!