Práce nerovná se zaměstnání, zaměstnání nerovná se práce

K Vámi citovanému výroku Josepha Hellera bych já doplnila :... a ještě k tomu tady a teď. To je velké umění. Stejně tak,jako napsat vzoreček /nebojte, já bych tu chybu neodhalila, mně ten vzorec nic neříká/ správně hned napoprvé...

Ono to tak už v dnešní společnosti je, že kupujeme zboží, které nepotřebujeme za peníze, které nemáme a nejlépe placení jsou lidé, kteří jsou pro společnost nejméně přínosní. Ale je otázkou, jestli mnozí z těch, kteří podle vzorečku W=h*m*g vykonají práce spoustu, nedělají práci naho... .

Tohle je složitá rovnice s mnoha neznámými. Nedokážeme uspokojivě odhadnout ekonomické a sociální důsledky. Lidstvo ještě nikdy v podobné situaci nebylo a podle mého je otázkou, jestli vůbec někdy bude a pokud ano, tak kdy. Rozhodně to není dnes.
Připusťme ale, že pokud nedojde k nějakému fatálnímu zlomu ve vývoji a celé se to neotočí úplně jinam, tak bude problém v globálu bohaté společnosti s rostoucím počtem lidí bez přístupu ke zdrojům postupem času stále více aktuální. A pokud se společnost má vyhnout sociálním katastrofám, které by to vyřešily násilně, bude to sama muset řešit rychleji a lépe a nějaká forma nepodmíněného základního příjmu se zdá být velmi pravděpodobným řešením. Ať chceme, nebo nechceme, ty nůžky se otevírají čím dál víc.
Docela zábavné je na tom snad jen to, že si spousta lidí stále nechce uvědomit, na kterém rameni těch rozevírajích se nůžek se sami nalézají. Připomíná mi to takové ty roztomilé příběhy „manažerů“ placených za „optimalizaci lidských zdrojů“, kteří s nadšením a cynismem vyhazují nahodinu mraky „nepotřebných“ až jsou ke svému zděšení jednoho dne ze svého nezastupitelného místa také nejefektivnějším možným způsobem vyhozeni. Tak abyste, milí mladí pracovití profesionálové, kteří přece nebudete svou prací živit nějaké socky, jednou svého hlasování o nepodmíněném základním příjmu hořce nelitovali.
Bude zajímavé sledovat, kam se to bude vyvíjet. Mnozí pamatujeme začátek devadesátých let a tehdejší představu o tom, že díky kuponové privatizaci a nástupu kapitalismu se všichni staneme tak trochu zaměstnanci a tak trochu podílníky, čímž dojde k relativně rovnoměrnému zbohatnutí napříč společností a jejímu názorovému a zájmovému sjednocení. Máloco může být této představě vzdálenější, než naše dnešní realita.

A ještě mám blbě vzoreček. Tady samozřejmě není čas (t).

Začal bych u profesionálního sportu. Kolik práce* se asi udělá běháním dokolečka?
Jak zhruba napsal Joseph Heller: "Zlatá olympijská medaile je důkaz toho, že někdo udělal něco zhola zbytečného, nicméně lépe, než ti ostatní."
Pamatujte na to i v Riu :)

* W = h*m*g*t ... například