Přístup „ať se každý zajistí na stáří, jak chce“ by skončil katastrofou

Když jsem získal základní vědomosti a výchovné a morální principy a začal pracovat a chápat realitu žití, zjistil jsem, že nebudu pořád mladý, že nebudu pořád výkonný, že nebudu mít zrovna práci kterou umím a která mě baví, že nebudu stále fit a zdráv, atd. A tak jsem se zodpovědně připravoval na budoucnost. Samozřejmně jsem předpokládal, že to nebudu dělat sám, ale asi to bude dělat většina rozumných lidí. Nyní nastala a mohu napsat jeden z poznatků k tomuto tématu. V poslední větě textu: Ultraliberální přístup – ať se každý zajistí na stáří, jak chce – by zřejmě skončil katastrofou. To svědčí v jakém stavu je naše společnost! V minulosti jsem zažil, že se mě v hospodě smáli, že když mám tři děti a manželku doma, proč vlastně pracuji, na co šetřím, když se stát o mě ve stáří postará atd. Nejvíc demotivující ovšem bylo, že člověk zjistil, že mají částečně "pravdu", protože když ta, mě smějící se skupina, všechny peníze a zdroje spotřebovávala a spotřebovala, neměla kde bydlet nebo měla hlad a bylo jich čím dál víc, tak vládní garnitura jim, tu něco odpustila, tu něco zaplatila, tu něco přihodila do korýtka a hádejte z čeho? No, z peněz těch zodpovědných, kteří pracují, spoří, platí daně. Stát totiž žádné peníze nemá, respektive má, ale jen ty, které nám vytáhne z našich kapes. Jsem samozřejmě zastánce solidarity, ale tyto principy demoralizují a nabourávají liberální společnost kde by měly platit rovná pravidla pro všechny, zákony a pravidla spolu se zodpovědností jedince sám za sebe.