Počítačem řízené fondy: dobrá investice?

Že by umělá inteligence jako náhrada přirozené inteligence (a jako podobor kybernetiky) pronikla i do financí? Sotva, spíše se k reklamě fondům hodí kdeco. Základní idea kvantit. přístupu je jistě obecně správná. Dříve trochu teoreticky a také z pohledu pamětníka. A ne že to jsou zkušenosti obsolentní, problémy a metody řešení se dost opakují, jen se vynořují v různých konsekvencích. Matem. modelování (jako systémový nástroj, podkladem je metoda) se historicky užívalo v bezpočtu oborů, v ekonomii (ek.-mat. modely) s výsledkem snad nejvíce sporným, ve financích tady není zkušenost (kromě možná importovaných). Spíše si přitom modeláři cvičili ovládnutí technik a analytici poznávali chování modelovaného systému. Výsledek snažení byl ten, že model je maximálně nástroj podporující rozhodování (decision support), nikoliv substituující (na to jeho komplexita a přesnost nestačí). Velké týmy ek. mat. modelářů (ve výzkumu) vzal čas, nelze si představit, že by soukromý subjekt tak vysoké náklady na vytvoření týmů dobrovolně převzal (technika není omezující, lidi s modelářskou zkušeností ano). Pokud je tato idea vytahována, pak je to spekulace s disciplinou, která si manipulaci nezaslouží. Extrapolační metody jsou často chybující (např. v krizích), to je velmi dobře známo, nejsou ovšem jediné (např. expertní, heuristické). Zmiňované měnové riziko je jen jedno z mnoha, širší tržní riziko (jemuž je investor vystaven) je zcela komplexní pojem (je marginálním v rámci tržního). Co akciové, dluhopisové, ale i likviditní, IT, operační, právní a kdejaké jiné, kterým čelí tržní subjekt a je i regulací jejich řízení vyžadováno. Většina z nich má navíc odlišný horizont realizace i měření, což je i horizont jeho predikce. Tržní rizika se posuzují denně (alespoň v regulaci je požadováno), výnosové křivky nejsou tak četné, aby odlišily efekt mnohačetného obchodování, které spekulativně směřuje k bílým místům na trhu. Operační riziko má roční horizont realizace a není tedy kompatibilní z hlediska prognózy. Vývoj statistického modelu na zjednodušeném portfoliu je v řádu roků a to ještě se značnou koncentrací sil. Sestoupit na zem je tedy nutné, jinak se zase zprofanují výsledky kvantitativního přístupu k rozhodování a rozhodovat navěky budou nekvalifikovaní, leč sebevědomí jednotlivci (obklopení poradci neméně subjektivními). Chyby na sebe nedají dlouho čekat, svedou se na objektivní nepoznatelnost procesu a vyplývající subjektivitu, která je přece nabíledni. Chyba je také hovořit o tzv. počítačových modelech ex ante. Model je epidemiologický, pevnostní, diagnostický, investiční apod., ve výsledku realizovaný na počítači, nebo taky ne (ale takové už zřídka vidíme). Počítač sám nic nenavrhne a zejména zde.