Penzijní reforma? Neproděláte na ní, jen pokud máte nadprůměrný plat!

V Česku vnímám velmi silně pokřivené chápání důchodu, protože drtivá většina se na něj dívá z pohledu svého jediného příjmu až do konce života s jednoduchým náhledem „kdy tam můžu jít a jak vysoký ho dostanu“. Je pochopitelné, že při předpokládaných demografických změnách nebude nikdy státní důchod pro miliony lidí žádné terno (což není ani dnes) a nezmění to nijak zásadně ta nebo ona strana. Pokud se lidé nezačnou zodpovědně a dlouhodobě na důchod připravovat sami a ke státnímu důchodu si nevytvoří vlastní rezervy a zdroje, tak v poměru k pracujícím na tom budou podle mne výrazně hůř, než dnešní důchodci.

Na důchod lze také pohlížet jako na „osobní“ důchod, kdy si člověk sám bez ohledu na stát řekne, že už nechce a nepotřebuje pracovat a má dostatek zdrojů a prostředků, aby dál v pohodě a dle svých představ žil. A k tomu pak dle svého nároku ještě možná dostane státní důchod. Chápu, že toto je něco nepřestavitelného pro většinu lidí, ale i ve svém okolí znám lidi, kteří usilovně dělají na tom, aby se na státní důchod nemuseli nikterak spoléhat a aby se podstatně dříve stali finančně nezávislými tak, aby se mohli na práci vykašlat a odejít do „osobního“ důchodu. Já osobně jim fandím a snažím se jít podobnou cestou.

Takže v budoucnu lze čekat, že i nůžky mezi chudými a bohatými důchodci se na rozdíl od doby, kdy všichni měli skoro stejné nic, se budou stále více rozevírat a je na každém, jak se k tomu postaví a jakou cestu a způsob zvolí. Jedna z nich je typicky česká – stěžovat si, nadávat. Jen nevím, nakolik je obecně efektivní při řešení věcí a problémů, které jsem v prvé řadě schopen ovlivnit já sám svým přístupem a jednáním.