V roce 2007 se změní také sociální dávky

"Děti mají rády oba rodiče." To v mnoha případech není pravda. Jsou dokonce případy, kdy děti nemají rády ani jednoho. Nelze každý případ posuzovat podle jednoho modelu, který považujeme za správný. Mnohdy nebude snadné zjistit, jaké skutečné city k jednotlivým rodičům dítě chová. Ale je třeba to zjišťovat a rozhodnout podle toho. Pokud dítě chce za tím druhým z rozvedených rodičů, měl by mu to ten první umožnit. Samozřejmě až na krátkodobé trucování, apod. Alespoň zjistí, jak se o něj ten druhý bude starat a jak mu na něm záleží. Když dítě tatík v nové domácnosti hodí na krk nové družce, dítě vystřízliví.

Nejsem rodič, ale byl jsem dítě rozvedených rodičů. Když mne a matku s bráchou otec opustil, nevšiml jsem si, že by se někomu z nás po něm stýskalo, ačkoli to nebyl žádný tyran. Otec byl stěhovavý pták a kdybych měl být každý sudý měsíc s ním, vystřídal bych s ním tolik domovů, že bych vlastně nebyl doma nikde. 2 dny z měsíce bych strávil ve vlaku. Takové dětství byste mi přála? Udržovat má smysl jen taková pouta, která se stačila vytvořit. A pro jejich udržení by měl dělat něco především ten, kdo je za jejich vznik zodpovědný - tedy rodič. Z jakého důvodu bych měl mít jako dítě rád oba rodiče, pokud budou myslet jen na své pohodlí a se mnou budou zacházet jako s věcí na půjčování? Mám rád svou matku, která se dokáže obětavě starat nejen o své děti, i když už je v důchodu. A snažím se jí to vracet. Otci nemám co vracet. On se mé lásky z vlastní vůle vzdal.

Hlídání dětí jsem si užil jako nejstarší z dětí, ne jako rodič. Nebylo to 14 dní v kuse, ale pro představu to stačilo. Neženu se do rodičovství, dokud si nejsem alespoň trochu jist, že to zvládnu. Pokud se rozhodnu být rodičem, pak s vědomím, že jím budu, ať to stojí, co to stojí. Nechci zjišťovat, zda to zvládnu až pak. Je-li to zbabělost, pak ať mi to život spočítá. Ale nechci mít nikoho na svědomí jen proto, že jsem přecenil své schopnosti a nedokázal své rodičovství dotáhnout úspěšně do konce.