Zákon o veřejných zakázkách: živná půda pro korupci

Je zřejmé, že ze zakázky za 15 miliard za jakési esoterické mýtné se dá vytřískat lepší a větší úplatek a pohodlněji, než z instalace boudiček a závor za 150 milionů, což je navíc komodita která je snadno porovnatelná (firem nabízejících takové boudičky a závor y je na internetu několik tisíc). Spíš mi ale neni jasný ten radostný pokřik nad zpoplatněním kamionů. Mýtné přece kamiony nebudou platit ze svého, nebo dopravci na svůj úkor - ale přičtou cenu mýtného k ceně přepravy. Takže všechny ty miliardy na mýtní systém, i ty vybrané peníze z něj - nakonec zaplatíme zase jenom my, obyčejní lidé, v ceně přepravovaného zboží. Neb neznám nic, co by se nepřepravovalo - dokonce i na ty rohlíky za korunu co se pečou v tesku, se vozí ingredience kamionem po dálnici.

...čím méně peněz, samozřejmě :-)

1) no, bylo by to tuze krásné...ale obávám se, že stejně jako u varianty "vše státní" by se brzy ukázala vlčí povaha, která je člověku (a ostatní živé hmotě) vlastní. Stát by zjevně musel vybírat alespoň tolik, aby mohl vynucovat pravidla hry. Ale motto je zjevné: čím peněz jim dáme, tím budou mít menší moc a tím méně ji mohou zneužívat (a škodit).
2) nemyslím si, že to je neřešitelný problém, nelze požadovat absolutně jednoduché řešení pro všechny případy, svět je složitý. Snad lze připustit nějaké varianty, kdy se výběr bude dělat jinak. Např. ve vědě hrají reference významnou roli při posuzování projektů a hodnocení je (v podstatě) dvojitě anonymní. Samozřejmě, když se všichni, kdo dělají totéž, znají, není těžké odhadnout kdo bude oponovat resp. komu že to zrovna oponuji projekt.
Ohledně výběrových řízení se v ČR potulují takové historky, že vlastně můžeme být rádi, že celý systém zatím funguje lépe než "humanitární" pomoc Africe.

Jsem také zastáncem jednoduchých řešení. Říká se, že v jednoduchosti je krása. Ale dodávám, že bývá podstatně levnější. Proto se mi ten návrh líbí. Jistě to není ve světě novinka.
Jenže, jak už jsem psal, žijeme v ČR. Přeložení nákladu? To záleží na tom, o co se jedná. Přeložit třeba 5 kontejnerů jeřábem, je otázka 10 minut. Přeložit palety (20 a více) je otázka půl hodiny?
Přepřahání je také asi možné. Ale to už by se dalo podchytit, jak píšete.
1) No ale nebylo by to krásné? Ovšem v tom případě by nebylo potřeba daní, nebo alespoň ne v takové výši, jako doposud. Vím, že je to naivní představa, ale co když v budoucnu dojde ke střetu obou polarit? Buď vše státní (tedy všech) a 100% daně a nebo vše privátní a 0% daní. To první se neosvědčilo, tak že by to druhé?
2) Sloučení v některých případech nejde. Jak budete vybírat firmu, když jedním z důležitých parametrů budou konkrétní reference?
Ještě k systému výběrových řízení. Kdysi se mi také párkrát stalo, že mě oslovila nějaká státní instituce a chtěla poslat (většinou urychleně) nabídku na nějakou akci. Bylo mi jasné, že jsem měl být jen do počtu a že vítěz byl vybrán již dávno předem. Ovšem, ne vždy je za tím nějaká korupce. Někdy je ne určitou zakázku potřebná taková specifičnost, kterou vlastní třeba jen jedna firma v ČR. Ovšem zákon říká, že výběr musí být, tak se doplní výběr o nějaké jakoby zájemce a vlk se tudíž nažral. Jenže, někdy je to bouda. To, když zadavatel nenápadně sdělí, jakou minimální výši nabídky by si představoval. Pokud to ten dopočťák nedodrží, tak se mohou dít věci. Slyšel jsem od jednoho podnikatele, jak proběhlo výběrové řízení na zhotovitele čističky odpadních vod. Jedna firma s „dobrým“ kontaktem na MF zajistila peníze. Proběhlo výběrové řízení a komise neznalá zákulisních tahů, vybrala jinou firmu s daleko nižší cenou. To pak prý bylo veselo.

Nemyslím, že akceschopnost komparsu je důležitá. Pokud myslíte případy, kdy firmě vládne několik akcionářů s podílem desítek procent a valná hromada připomíná neplodné hádky v parlamentu, pak lze do jisté míry souhlasit. Myslím však, že naprostá většina akciovek ve světě má mnoho různě movitých akcionářů. A fungují. Smyslem akciovky jako formy přece není, aby ji celou vlastnil jeden vlastník, ale aby získala kapitál na svoje podnikání prodejem akcií každému, kdo o podíl na jejích výsledcích i rizicích stojí. Firma s jediným vlastníkem oproti akciovce je v podobném poměru jako monarchie k republice. Prosperita není zajištěna tím, že se jediný vládce nemusí s nikým dohadovat, ale tím, že je to náhodou schopný vládce (analogicky vlastník - majoritář). Pokud schopný není, je to tragédie.
O té lacinosti závor mám také pochybnosti. Připadá mi lacinější montáž přijímače na kus železa, než stavba budky s elektrickou závorou a automatem na mince. Tyhle kasičky musí někdo často vybírat - tedy objíždět a vozit metráky mincí, mincovní váhy se často poškozují. Je třeba počítat i s tím, že je buďto musí někdo trvale hlídat, nebo je budou vybírat i pobertové, tak jako telefonní automaty a bankomaty. Cena lidské práce přitom stoupá, zatímco elektronika rapidně zlevňuje. Internet před 10 lety byl taky za úplně jiný peníz, než dnes. Pokud se něco nově zavádí, je to vždy dražší, než když to používá každý. Poznámka autora, že závory nebudou nikdy zastaralé, zatímco elektronika brzy, mi připadá podivná. Jakýkoli systém je zastaralý, pokud přestal vyhovovat požadavkům na jeho provoz. Je-li elektronická verze modernější než závora, nemůže se stát nevyhovující, aniž by byla nevyhovující i závora.
Spíš by mne zajímalo, jak je zajištěno, aby fungovaly ty krabičky s vysílačem, které s sebou vozí kamiony. Systém s rámy nad silnicí bych si dovedl představit tak, že bude mít snímače pro kontrolu výšky vozidla. Pokud kamion přeruší paprsek a nevyšle signál pro zápočet mýta, měla by být pořízena fotka SPZ. U satelitní verze je kamion pod stálým dohledem s výjimkou tunelů, garáží a jiných krytých míst. Delší ztráta signálu z místa, kde není úkryt by znamenala, že posádka nějak signál blokuje, přístroj vypíná (vykoumat lze vše).

S tim prekladanim ze zahranicniho kamionu na cesky by problem nebyl, kdyby ceske kamiony platily stejne vysoke mytne na 1 km jako ty ceske. Pak by to nemelo smysl...

Souhlasím s autorem, dovolil bych si přidat informaci, že tím hezky česky směřujeme do Latinské Ameriky, což je přesně to, před čím nás demagogicky varují současní liberálně-levicoví buldozeři vládní garnitury. Konkrétně jsem se v knize Svět bez růžových brýlí dočetl o tom, že v Mexiku mají krásné, nové, velmi moderní a PRÁZDNÉ dálnice. Prázdné proto, že skoro nikdo na ně kvůli vysokému mýtnému nevjede. Tudíž se po nich prohánějí jen vládní vozy. Pár známých, kteří Mexiko navštívili tuto informaci potvrzují.

K te kuponove privatizaci: Za "zlodejiny" muze z hlavni casti netransparentni pravni prostredi. Ale i kuponova privatizace k tomu prispela rozdrobenim vlastnictvi mezi spoustu osob, ktere pak byly mene akceschopne, nez by byl jeden (nebo par velkych) majitelu. Dale kuponova privatizace (narozdil od privatizace strategickemu partnerovi) neprinesla podnikum zadne v te dobe zoufale potrebne know-how, jak uspet v hospodarske soutezi.
Jinak by mne tedy zajimalo, z jakych udaju autor vychazel pri tvrzeni, ze system zavor je levnejsi, nez mikrovlnny.

- kolik stojí přeložení kamionu? vyplatilo by se to ve srovnání s výší mýta? (nevím, proto se ptám) A kdyby se platilo podle návěsu a ne podle tahače? Kdyby návěs opouštěl zemi s jiným tahačem, než vstupoval, narazit násobek mýta za vzdálenost odpovídající vzdálenosti mezi vstupním a výstupním přechodem? To by mohlo pomoci a nestálo by to prakticky nic navíc.
1) vzhledem k současnému politickému klimatu autocenzuruji svoje představy tak, aby byly alespoň teoreticky uskutečnitelné. Máte u mě bod za mentální odvahu (nebo minus bod za naivitu?).
2) & 3) nešlo by to sloučit do jednoho bodu - anonymní hodnocení, anonymní komise?

Je zajímavé, že mě nezávisle napadlo stejné řešení mýtného jako autora článku (odečítání ujetých km v kamiónech na hranicích), předpokládám, že to napadlo i spoustu jiných lidí. Proč se o tom nemluví? Proč opozice mlčí? Jestli je to tolikrát levnější, než elektronické mýtné (nedokážu to odhadnout), jaktože nejsou média plná tohoto návrhu? Pravidly unie bych se neoháněl, snad nejsou tak rigidní? Každá země EU má přeci milióny výjimek z unijních pravidel. Takto by šlo zpoplatnit třeba jen tranzit (když kamion opustí zemi na stejném místě, kde do ní vjel, zřejmě nešlo o tranzit). A, abych nezapomněl, výborný článek, jak je ostatně u Pavla Kohouta dobrým zvykem.

S názorem pana Kohouta lze souhlasit. Ovšem, co se týče jeho návrhu zpoplatnění zahraničních kamionů, tak asi zapomněl na to, že jsme národem vykuků. Jak by chtěl ošetřit případy, kdy cizí kamion přejede hranice, přeloží náklad na náš kamion a vrátí se zpět? Jak řešit problém veřejných zakázek?
1) Jedna z možností je žádné veřejné soutěže nedělat. Nebo-li vše řešit privátním systémem. To by znamenalo, že by stát nevlastnil žádný majetek a tudíž by neměl co zpravovat.
2) Další možností, pokud by neplatila varianta bodu 1, je anonymní hodnotící komise. Není to sice ideální systém, ale má něco do sebe. Na jedné radnici se to zkoušelo realizovat a myslím si, že to tehdy nebylo špatné. Městské zakázky byly vždy předmětem kritiky, že se přihrávají jen známým a za úplatky. Širší výběrová komise měla asi 20 členů a z nich se vždy losovalo 5, kteří výběr provedli. Zájemci tudíž nevěděli kdo bude rozhodovat a lobovat či podplácet 20 lidí je skoro nemožné. Ani v tomto případě nelze vyloučit osobní angažovanost členů komise, i když je hodně ztížena.
3) Další možností je anonymní hodnocení. To se aplikovalo v případě přidělování volných městských bytů. Samozřejmě do doby, než se začaly používat transparentnější systémy, jako obálková metoda, aukce apod. Na každý volný byt se hlásilo třeba 50 zájemců a komise měla asi 9 až 11 členů. V domnění, že čím početnější, tím objektivnější. Nakonec se to řešilo tak, že identifikace žadatelů nebyla známa a komise se zabývala věcnou podstatou výběru. Jenže ani tohle nebylo 100%. Byty dostávala převážně jedna komunita.

Skvělý článek (jak je ostatně obvyklé u tohoto autora)! Ta naše posedlost zákony je opravdu absurdní a falešná, skutečnou etiku v jednání a chování žádné zákony nenahradí.