Pojistné podmínky: auto, domácnost a smrt pod lupou

Ve výše uvedeném je napsáno, že některé články v pojistných podmínkách mají své opodstatnění a jsou tam zcela na místě a objektivní článek by měl obsahovat i to, proč je tam pojišťovny mají. Pokud se jedná o článek tendenční, což mi k autorce moc nejde, četl jsem i jiné její články, kde opravdu radí, potom je vše OK.
Proč například se v článku nemluví o klauzuli v pojistných podmínkách, že pojišťovny se mohou od pojistných podmínek odklonit pouze ve prospěch klienta? Tedy pokud má být vše objektivní, tak autorka nenabádá čtenáře, aby požadovali po pojišťovnách přihlédnutí k tomuto paragrafu?
Mě se již dvakrát podařilo dostat plnění, které dle striktního výkladu bych nedostal a to jsem se nesnažil ani o pojistný podvod, který je přítomen dle odhadů policie a pojišťoven u cca 30% všech škod z povinného ručení (například) a kvůli kterému tam tyto "do nebe volající" omezení jsou.

Z výše uvedeného mi (snad) plyne, že běžný smrtelník nemá být schopen porozumět pojistným podmínkám, když se zde žádá, že by je snad musel autor konzultovat (?) či dokonce si nechat autorizovat jejich výklad poji3+tovnou (??), a pak nezbývá nic jiného, než dodat, že takový článek je opravdu na místě!

Omlouvám se za neúplné jméno v přechozím názoru, odklepla jsem jej omylem dřív :) SP

Dobrý den,
díky za názor. Jak jsem napsala do samého úvodu článku, naším cílem je upozornit na záludné pasáže pojistných smluv a pomoci tak potenciálním klientům pojišťoven porozumět paragrafům pojistných podmínek. Za "protistranu" článku považujte prodejce pojištění, ne každý totiž klienta, ve snaze získat jeho podpis, a tak provizi, na nepojišťěná rizika upozorní. Článek považujte za jakýsi kurz "sebeobrany" v nerovném vztahu "reklama a prodejce pojištění vs. neznalý zájemce o pojištění".
Článek si rozhodně neklade za cíl odrazovat od uzavírání pojistek.
Pojistné podmínky byly vybrány náhodně.
S pozdravem, SP

Myslím, že to není negativní článek, jen je to článek, který upozorňuje, jak je důležité si přečíst pojistnou smlouvu před jejím podepsáním. Například jsem viděl pojistnou smlouvu na cestovní pojištění, které jedna cestovka nabízela k lyžařským zájezdům, a tam ve výlukách byly úrazy vzniklé při lyžování. Kdo se spoléhal na solidnost cestovky a pojišťovny a pořádně si smlouvu nepřečetl, měl smůlu.

Povinné ručení jsem záměrně neuvedl, i když spadá mezi ty vynucené státem. Považuji ho za spravedlivější, než havarijní pojištění. I když jezdím málo a rozumně, o auto se celkem starám, nikdy nevím, kdy se mi povede zazmatkovat, přepadne mě nevolnost, projeví se skrytá vada na autě apod. Rozumný člověk se proti riziku, že může jinému způsobit škodu, na kterou nemá, pojistí. Jenže podceňování nebezpečí je typickou vlastností většiny řidičů. Takže těch pojištěných by bylo málo. Proč platit havarijní pojištění jako pojistku proti blbosti jiných, úměrnou ceně mého auta? Abych byl částečně pojištěn proti škodě ve výši celoročního příjmu na vlastním autě, kdyby se do mně trefil idiot v pekáči z bazaru za 5 tisíc? Raději budu platit úměrně vlastní blbosti a nezodpovědnosti.
Nemám rád, když se stát snaží přebírat na sebe zodpovědnost za životní komfort dospělých lidí. Tady může ublížit jen každý sobě (nebo své rodině). Ale pokud jde o zodpovědnost k ostatním, je to něco jiného.

Musím říci, že takto negativní článek jsem už dlouho nečetl.
Docela by mě zajímalo proč byl článek takto jednostranně napsán? Zdali byly výklady pojistných podmínek a formulace konzultovány s danými pojišťovnami. Myslím, že ano a že byly i autorizovány. Pak mi přijde divné, že v článku nezazněly důvody, proč jsou "výjimky" ve smlouvách.
Můžete mi to někdo říci?
Možná jako jeden z mála si nemyslím, že pojišťovny kryjí "to menší riziko", myslím, že pojišťovny plní opravdovou "standardní" nahodilost.
Tedy nic extra, pokud chcete extra, tak si to doplaťte a to mi přijde fér vůči 90% ostatních pojištěných, kteří rafting neprovozují, kteří se zdržují doma a nejezdí na 60 dní k babičce, nechtějí zítra spáchat sebevraždu a zajistit tím rodinu a pod. Vše toto se dá dopojistit, ale něco to stojí. Nikdo Vám nepojistí hořící dům proti požáru.

A ještě jedna vyjimka - povinné ručení.

V civilizovaných zemích nechybí v nabídkách pojišťovky také krytí ALL RISK, kde všechno znamená všechno, bez nějakých kliček. Snad se to časem naučí i naši darmožrouti.

Tady je jeden háček. Nový blatník na nové auto stojí úplně stejně, jako nový blatník na staré auto (v případě stejného typu). Takže pokud se pojistné počítá z "ojeté" ceny, je tam zase koeficient navýšení za stáří. Pojistné potom sice nevyjde stejně, jako kdyby se počítalo z nové ceny, ale lineárně nižší rozhodně není.
Ohledně toho fondu na likvidaci, tím si nejsem jist. Zatímco pojistné je 100 % uznatelným daňovým nákladem, u těch škod to není až tak jednoduché. Záleží na tom, kdo je způsobil atd. A vytváření nějakého "fondu likvidace" už teprve není daňovým nákladem. Navíc opravdu velké firmy mají speciální podmínky a pojišťovny se je ani nesnaží moc "odrbat", aby neutelky ke konkurenci. Takže pro velké firmy je pojištění obvykle výhodnější.

Jen víc takových článků, aspoň zas o něco víc lidí bude číst pojistné podmínky a ne se spoléhat na to, co jim "nabulíkuje" agent.
Když někdo uzavírá pojistku, musí prostě počítat s tím, že "průměrně" ho to vyjde dráž, než když by se zajistil sám. Stadardní matematika pro pojistky je 70 + 20 + 10. 70 % je zpět vypláceno (nejen klientům, část jde zajišťovnám) 20 % jsou náklady pojišťovny (většinu z toho tvoří provize agentům) 10 % je zisk
Z toho plyne, že minimálně 30 % z toho, co člověk platí pojišťovně "jde do kanálu". Jenže ono je to ještě víc. Uvádí se, že zhruba 14 % plnění jsou pojistné podvody, myslím že to bude víc, ale dejme tomu - to máme 30 + 14 = 44 % z placeného pojistného jde vniveč.
Navíc člověk má obvykle tendenci podceňovat riziko, takže kdyby pojistné zhruba odpovídalo riziku, bylo by "moc drahé" a pojišťovny by ho neprodaly. Tak musí šetřit. A kde? při matematicke 70 + 20 + 10 a) dejme tomu ze zisku - i kdyby snížily zisk na polovinu, cena pojistky by klesla jen o 5 % - tedy tudy ne ;-) b) na nákladech - o něco můžou snížit administrativu, ale hlavní část z těch 20 % jsou provize, a když je sníží, agenti budou prodávat produkty jiných pojišťoven - tedy tudy už vůbec ne ;-) Dokonce se nabízejí speciální produkty pro "nezávislé makléře", které jsou draží, protože je tam větší provize. c) zbývá poslední, vyplacené plnění, prostě jinak to nejde. Ať výlukami, nebo maximální amortizací, prostě jedině tady se dá "šetřit". No a protože málokdo pojištění rozumí a většinou ho "kupuje" podle ceny, tak se výluky jen rozrůstají, tím, jak jsou pojišťovny "konkurencí" nuceny snižovat ceny.

Smlouvy musí být srozumitelné oběma stranám. To je nutný základ. Bohužel v případě mnoha lidí si nedovedu dost dobře představit formu, která by pro ně byla srozumitelná. Ale nejde jen o formu. Mě připadají pojistné smlouvy, které jsem uzavřel, celkem srozumitelné. Hodně lidí je však před podpisem nestuduje. Ono je to totiž hodně nezáživného čtení. Pokud někomu vadí drobnější písmo, měl by agenta požádat o zvětšeninu. A hlavně si to opravdu přečíst a ujistit se, že vše chápe. Jinak smlouvu neuzavírat. Nebude-li pojišťovna schopna dodat mi čitelnou a srozumitelnou smlouvu, neprodá. A ona prodávat potřebuje. Loby v parlamentu jí tedy nebude nic platné, pokud se ke svému pojištění postaví zodpovědně pojištěnec. Potřebujete snad uzavřít nesrozumitelnou a pro Vás nevýhodnou smlouvu? To je výhodnější zůstat nepojištěn.
Zatím takové chování ze strany klientů asi pojišťovny moc neznají. Když mne nedávno navštívila agentka ČP a řekl jsem, že si navrhované pojištění prostuduji a případně se jí ozvu, odpověděla mi: "Neozvete. Jak si to neuzavřete hned, rozmyslíte si to." A měla pravdu. Neozval jsem se.

Ani mně se nelíbí, že mám pojištěný život, zdraví i majetek jen proti těm méně pravděpodobným událostem. Připadá mi ale celkem pochopitelné, že mi žádná pojišťovna nepojistí cokoli pro případ války nebo jiného hromadného průšvihu. Dovedete si představit, z čeho by takovou pohromu uhradila? Pojistné musí odpovídat riziku a požadované výši plnění. Každý si musí spočítat, má-li pro něj a konkrétní riziko pojištění smysl. Nebudu si např. sjednávat havarijní pojištění na ojetinu, za kterou bych dnes nedostal ani 100 tisíc, s níž jezdím několikrát do roka a která pro mne není životně důležitá. Za to, co bych dal ročně pojišťovně si koupím v případě maléru jinou (byť levnější) ojetinu a jezdím dál. Stejně na takové případy musím mít finanční rezervu, protože než bych se dočkal plnění... I kdyby to auto pro mne mělo větší význam, budu hledat pojištění, které kryje rizika, která se mě týkají. Hra na city a odpovědnost ze strany pojišťováků je pochopitelná, ale rozhodnutí je na nás. Nadávat na pojišťovny, stejně jako na jakéhokoli obchodníka, který nabízí cokoli, co se mi za tu cenu nelíbí, je nesmysl.
Je tu ovšem jedna výjimka a to stát. Ten si hraje na pojišťovnu, pojistné vymáhá pod pohrůžkou trestu, ale za plnění neručí. Ať už máme na mysli zdravotní nebo sociální pojištění.

U ČP jsem chtel sjednat havarijní pojisteni na auto. Zeptal jsem se na skutecne vyplacene castky pri poskozeni , konkretne jak se meni cena auta v zavislosti na dobe pouzivani ktera se bere jako zaklad pri pocitani skody. Pak jsem se zeptal, proc se tedy pojistna castka plati porad stejna, vypocitana z ceny noveho auta a zeptal jsem se, co kdybych pojistnou smlouvu kazdy rok menil a vychazelo se vzdy z amortizovane ceny. Urednice mi rekla, ze to mozne je, tak jsem chtel aby snizovani pojistne castky probihalo automaticky - dozvedel jsem se ze to mozne neni, na otazku proc mi odpovedela kouzelne :"PROTOZE TO KLIENTI NECHTEJI". Tak nic......Na pojistkach se samozrejme musi vyplatit mene nez se vybere - cast penez zkonzumuje aparat pojistoven. Pro toho kdo provozuje napr velke mnozstvi aut je vyhodnejsi misto placeni pojistneho vytvorit ve svem ucetnictvi fond na likvidaci havarii .

A co treba skoda zpusobena nepokoji, terorismem, valkou apod? Dale ono odcizene autoradio ci propichane pneumatiky? To take neni nic? Pojistovny jsou akorat INSTITUCIALIZOVANE SVINE, obchodujici s nestestim. A kdo jim sedne na lep, z toho saji.

Myslím, že nikdy nejde dopředu říct, jestli mi pojišťovna pojistnou událost uzná. ONI mají na drahé a pěkně vypečené právníky, JÁ ne. ONI mají silnou lobby v parlamentě, JÁ ne. Je tedy jasné, že takové budou i pojistné smlouvy - jednostranné ve prospěch pojišťovny. Myslím, že smlouvy musí být pochopitelné oběma stranám, a to zrovna pojistné (ale i mnohé jiné...) smlouvy nejsou. Podle mého máme do právního státu hodně, hodně dalekou cestu.

co to tu plácáte? Naprostá většina výluk, které jsou v článku zmíněny mi připadá logických a společensky prospěšných - alkohol, drogy... To, že pojišťovna neplatí korozi vašeho auta je naprosto logické. Je váš problém, že jste si to nechali shnít. Navíc pojištění je o tzv. nahodilých událostech a koroze není nahodilá... Totéž platí o prasklé gumě s opotřebením - s takovými gumami nemáte vůbec co pohledávat na cestě takže odepření pojistného plnění je vpodstatě spravedlivý trest za to, že ohrožujete své okolí. A tak bych mohl pokračovat dál...

Podle udaju v clanku to spis vypada tak, ze spousta lidi plati nejakou castku a kdyz se neco stane, tak jen velmi malo lidi od pojistovny vubec neco nekdy dostane a tech par, kterym se to podari dostane jen velmi malo - vsechny skutecne rizikove pripady se snazi pojistovny pokryt chytre fomrulovanymi vyjimkami a snizenimi vyplaceneho pojistenho plneni.

To mluvíte o myšlence pojištění.Krédo pojišťoven je: Nikomu nic neplatit. A když už nejde jinak, tak co nejméně. Je to obchod na city a pocity, hra s podvědomím.

Proc myslite? Je to proste zalozeno na principu kolektivni pomoci - spousta lidi plati malou castku a kdyz se nekomu neco stane, tak dostane velkou castku. Princip selze, pokud se neco stane prilis mnoha lidem.