Diskuze: Jak financovat náklady na vzdělávání dětí?

S tou návratností v podobách, o kterých se zmiňujete, je to ošidné. Jednak vynaložené náklady na poskytnutí vzdělání ještě nejsou zárukou, že podporovaný jedinec opustí školu jako vzdělaný. Proto jsem uvažoval o možnosti, jak zainteresovat studenty na výsledku svého studia. Druhý problém je v tom, že ani vzdělaný jedinec nemusí být automaticky zdrojem státních příjmů. Pokud nesežene práci v oboru, který vystudoval, musí se buďto rekvalifikovat, nebo je nezaměstnaný. Jeho původní studium pak přichází nazmar. A stát ochranářskou mzdovou politikou jen přispívá k vyšší nezaměstnanosti.
Netuším, z čeho jste vyčetl, že by se podle mne měli státu více vyplácet nevzdělaní?
Souhlasím, že nejlepším řešením odlivu mozků je vytvoření vhodných podmínek pro uplatnění vzdělaných lidí. Svým návrhem se tento problém ovšem nepokouším řešit. Řeším pouze splacení dluhu těch mozků za vzdělání, které jim bylo poskytnuto. Víc státu nedluží. Vše, co dokážou nad to, je jejich zásluha. Zda z toho bude mít něco i stát je už věc těch podmínek, které stát vzdělaným vytváří. Pokud se o své vzdělané nestará a oni jsou nuceni utíkat jinam, nemá nárok více od nich očekávat. Jen ten dluh za poskytnuté vzdělání. Konečně, proč by měl ve formě daní splácet státu vzdělání člověk, který si to vzdělání koupil na zahraniční univerzitě?

To je krásný návrh, jednoduchý, přímočarý, srozumitelný. Jen mě při čtení toho článku nějak pořád v hlavě vrtal citát, že každý složitý problém má jednoduché srozumitelné špatné řešení.

Je pravda, že způsob řešení navrhovaný v článku se mi také líbí, ale nesouhlasím s Vaším jednostranně orientovaným názorem. Neberete vůbec v úvahu jiné způsoby, jak se státu vrátí "investice" do vzdělání obyvatel, než je pouhá daňová návratnost v podobě přímých daní. Kde jsou nepřímé daně, podíl na tvorbě zisku firmy, která takového člověka zaměstnává a pochopitelně také platí daně, podíl lidí s vyšším vzděláním na tvorbě HDP atd. atd. Z Vašeho příspěvku dostávám dojem, že státu se v tom případě vyplatí více člověk se základním vzděláním, než vysokoškolák, i když ve skutečnosti je tomu určitě naopak. Celkově je tato problematika natolik komplikovaná a provázaná, že takováto zjednodušená prezentace může celkem nebezpečná. Postřeh o "odlivu mozků" je také natolik komplexní problém, že ho určitě takto lehce vyřešit nejde a cílem státu není ani by nemělo být, získat zpátky peníze vynaložené na vzdělání, ale vytvořit takové podmínky aby k takovémuto odlivu vůbec nedocházelo.

Navrhované řešení je nesporně mnohem lepší, než současný stav. Vzdělávání je správně popisováno jako služba. Komu je tato služba poskytována? Kdo z ní má nakonec užitek? Myslím, že to není stát, alespoň ne vždy. Dokonce v některých případech z toho není žádný užitek.
Financuje-li vzdělání dítěte stát, očekává návratnost takové investice. Bohužel dost nešťastnou formou. S vyšším vzděláním označkuje člověka vyšším mzdovým tarifem, aby se investice do vyššího vzdělání vracela ve formě progresivně zvýšené daně, takže v případě, že nesežene práci ve svém oboru, ale mohl by dělat nějakou méně kvalifikovanou, je nezaměstnatelný, neboť je drahý. Místo aby pak splácel dluh státu pomaleji, zvyšuje ho o sociální podporu. Pokud vzdělaný jedinec odejde do ciziny, náklady na jeho vzdělání jsou pryč nadobro.
Pokud by stát pouze poskytoval návratnou půjčku na vzdělání, kterou bude později od pracujícího člověka vybírat zpět, byli by žáci na kvalitě svého vzdělání i vhodnosti výběru oboru na středních a vysokých školách více zainteresováni. V případě, že občan odejde do zahraničí, pohledávka vůči němu ze strany státu trvá, stejně jako by odešel podnikatel s dluhem na daních. A může být stejným způsobem vymáhána. V tomto případě vhodně navrženým splátkovým kalendářem.
Žák základní školy si asi nebude ještě schopen uvědomit, že se vůči státu zadlužuje. Zde tedy půjčka nebude mít výše posaný efekt. Navíc část vzdělání by IMHO měla platit společnost anonymně, neboť za některé penězi nezaplatitelné výkony a objevy, z nichž má užitek, také adresně neplatí a autoři objevů nemohou být za ně dostatečně odměněni. Proto myslím, že základní školní docházka by měla být financována formou nenávratných normativů. Střední a vysoké školy by však studenti měli navštěvovat za své, rep. za návratnou půjčku, která nemusí být jen od státu. Stát by tu měl být pro ty, kteří si nenajdou jiného věřitele či sponzora.
Povinnost vracet vyšší sumu za delší školní docházku se jeví jako demotivující. Kdo však nedokáže pochopit, že vyšší vzdělání je cesta k vyššímu příjmu, z něhož dluh (byť větší) zaplatí rychleji, ten snad na vyšší školu ani nepatří. Proč by měl někdo s nižší inteligencí zabírat místo nadanějším a odčerpávat státu peníze na vzdělání, které nebude schopen vstřebat a využít? O splátku školného by měla být snížena i případná podpora v nezaměstnanosti. Pak už to bude na každém jedinci, jak se svým vzděláním naloží.

Na jednu stranu; i rodič může být poskytovatelem vzdělání. Soukromý učitel najatý rodiči samozřejmě také. Pokud by však rodič chtěl své dítě vzdělávat sám a dostávat na to normativ od státu, musel by prokázat pedagogické vzdělání a zařadit se také do databáze poskytovatelů vzdělání. Jinak by se našlo jistě dost chytráků, kteří by na dětech vydělávali nejen prostřednictvím sociálních dávek. Nebylo by také na škodu ověřovat průběžně stav vzdělání dítěte někým nezávislým.

Dneska je to ale tak, že menší škola v malé obci nebo na vesnici je zrušena, obec neplatí žádný školní autobus, ale děti dojíždějí do města za své. Rodině se tak zvýší náklady, které se zvyšují ještě poplatkem na provoz školní družiny a strachem, co dítě dělá v době po ukončení výuky do odjezdu autobusu domů. Mimo jiné i proto už nějakých 150 let trvá exodus lidí z vesnice do města a státní systém nemá snahu ho nijak zastavit.

K popsanému způsobu financování se dá říci jen jediné - UŽ ABY TO BYLO, A POKUD MOŽNO OD ZÍTŘKA!!!! Kdyby to tak ještě platilo i na domácí školy a domácí vzdělávání, . . . .