Island: země ohně, ledu a optimálních penzí

Mimochodem, tady se opět ukazuje, že Češi jsou mistři světa v hledání výmluv. Když někde něco dobře funguje, bleskově někdo přijde s argumentem, proč to u nás nejde. ("Nejsme Amerika", "Tohle může fungovat někde, kde mají kapitálový trh sto let", atd.)
Podobně s rovnou daní: "To může možná fungovat v Americe, ale ne v méně vyspělých zemích.", Pak rovnou daň z příjmů zavedlo Rusko a fungovalo to. Výmluvy: "No jo, to může fungovat v zapadákově, jako je Rusko, ale u nás, ve vyspělé střední Evropě?!?" Pak se rovná daň zaváděla na Slovensku a všichni výmluváři strašili propadem příjmů státního rozpočtu. Ten se samozřejmě nekonal, takže kritici hned přešaltovali na to, že rovná daň utlačuje střední vrstvy a kdesi cosi. Blbost. Slovensko zažívá neuvěřitelný boom hypoték, což zrovna nesvědčí o utlačování středních vrstev.
Teď zase: "Co je to Island? Vždyť tam žije méně lidí než v Brně". Už mě to začíná štvát.
Co převzít od Islanďanů? V ideálním případě celý systém s výjimkou toho, že fondy jsou zaměstnanecké. Lepší jsou univerzální fondy: je to přehlednější, člověk při změně zaměstnání nemusí přestupovat a může si vybrat rizikový profil, jaký mu vyhovuje.

První část:
Trochu jsem nerozuměl, zda píšete za sebe a nebo za "lid obecný". Předpokládám, že patříte spíše k lidem, kteří jsou zodpovědní a kteří se nechtějí nechat vézt za ručičku. A totéž byste, jako mladý člověk, měl požadovat o druhých. Jak můžete vědět jaká část lidí je, či není zodpovědná? Proč chcete za ně rozhodovat? Místo jejich svobody, jejich svobodných rozhodnutí, je předhodíte finančním žralokům. Jedinou volbu, kterou jim snad dovolíte, je výběr žraloka. To není zrovna pozbuzující.
Váš názor Vám neberu a vím, že patří spíše k těm populárnějším. Bohužel. Je to i jistý pozůstatek éry socialismu, kdy za nás o všem rozhodovali jiní. V této oblasti penzí mi jaksi povinnost nevoní. Nehledě na to, že je většinou výhodná JEN pro finanční žraloky.
Vím, že můj názor je odlišný. Ale mohu Vás ubezpečit, že ne ojedinělý. Prostě bych Váš druhý pilíř zrušil a přesunul do třetího. Tudíž bych nechal jen dva pilíře. První třeba STÁTNÍ a druhý dobrovolný. O to se u nás snaží snad jedině ODS. Parlamentní strany delegovali své odborníky do komise řešící penzijní reformu. Podle Petra Macha (zástupce ODS) by do května měly bát výpočty na světě a ukázat, jaký by jednotlivé varianty měly dopad na důchodce, daňové poplatníky a stát.

Dokončení:
ODS nabízí model (popsaný v programu Modrá šance), v němž by lidé v budoucnu platili o polovinu nižší pojistné na státní důchody a ušetřené peníze by mohli věnovat na soukromé formy důchodového zabezpečení. Občan by poté v důchodu žil ze dvou zdrojů: ze státního důchodu, který by byl pro všechny stejně vysoký, a z peněz soukromě naspořených, které by nepodléhaly státnímu přerozdělování. Kdo si naspoří více, bude mít více, kdo si nenaspoří nic, bude mít jen státní důchod. Nehledě na to, že tento systém by byl pro ekonomiku výhodný z mnoha důvodů. Jedním z hlavních je snížení ceny práce a tím „možná“ skutečné nastartování ekonomického vzrůstu a snížení nezaměstnanosti.
Některé strany jsou také pro to, aby se zmenšil díl peněz posílaný do státního systému, ale navrhují, aby spoření u soukromých fondů bylo povinné. Vaše parketa. Tím by se zatížení poplatníků nijak nezmenšilo a ani by se tím nijak nezvýšila svoboda nakládat s vlastními prostředky. Vznikl by pouze nový systém přeregulovaných fondů.
Politickou scénu tedy čeká spor o to, zda stát paternalisticky bude chudé i bohaté lidi nutit platit vysoké částky POVINNĚ do fondů, nebo zda nám stát rozšíří svobodu volby a nechá na nás jak se svými penězi dobře nebo špatně naložíme.
Pane Bernarde, být Vámi, tak na Evropu bych se moc nespoléhal. Ta má již dnes s důchodovým systémem dost problémů a to bude dále narůstat. U některých z nich to bude velice bolestivé. Neboť jejich současné daňové zatížení je již dávno za budeme solidarity, efektivity a tolerance.
V podstatě je jedno, zda osobně odejdu do soukromé penze třeba 55 letech, ale jde o princip. Proč by tuto volbu nemohli mít všichni? A na závěr ještě jeden dodatek. Pokud by zvítězilo „vaše“ řešení, tak požaduji klausuli, která mi zaručí, že se mohu z tohoto systému odhlásit. Třeba včetně podepsání reversu, že nebudu v budoucnu požadovat na státu žádný podíl na DRUHÉM POVINNÉM pilíři.

Kdyby to bylo čistě jenom na mě, zavedl bych původní Bismarckův systém, tj. plně kapitalizované pojištění pro případ dožití mimořádně vysokého věku (v 80. letech 19. století byl průměrný věk asi 45 let, zatímco důchodový věk byl 70 let).
Jinak ať se každý postará o sebe a o své rodiče sám.
Zájmy finančních žraloků jsou mi naprosto ukradené. Jestli si toho nikdo nevšiml, neustále zdůrazňuji přednosti fondů (penzijních i podílových) s nízkými poplatky. Jestli nebude druhý povinný pilíř, budiž, taky dobře. Hlavně aby se něco stalo s prvním pilířem - něco, tím mám na mysli jeho redukci.
Ne, neexistuje jiná cesta než vyšší důchodový věk. Délka lidského života se neustále prodlužuje. Hodnota penzí se valorizuje podle inflace a průměrných platů. Proč ne podle věku?
Nechtěl bych se dožít povinné eutanazie v určitém věku a zdravotním stavu. Kolem roku 2040 bude připadat jeden pracující na jednoho člověka v důchodovém věku 65 let. To bude samo o sobě ekonomická katastrofa, tím spíše, že i já sám budu tou dobou patřit k lidem důchodového věku. Bez pořádné reformy budeme my důchodci mít velké problémy, když to řeknu slušně!!!

Výborný nápad, žít v důchodu z pronájmu nemovitosti (bytu, rekreační chalupy, ...). Kdyby to tak udělali všichni, to by to dopadlo.

Pro Fredyho a spol.
Neumím si představit stabilní zem, kde by se důchodové zabezpečení ponechalo zcela dobrovolné, bez jisté povinné složky. Ať se Vám to líbí nebo ne, velká část lidí není tak zodpovědná, že si snadno během produktivního věku našetří na důchod. Jsou mezi námi lidé, kteří jsou odpovědní (podnikají, šetří, koupí např. rekreační nemovitost a tu pronajímají a mají to naplánováno, že Fredy:) Co ale s tím významným procentem lidí, kteří by se po odchodu do důchodu dostali pod hranici chudoby, protože nebyli tak odpovědní nebo na ně nezbyla už žádná chalupa k pronajímání? I povinný fondový systém má problémy s chudobou:
Paul Krugman v Ekonomu 3/2005: "Privatizéři, kteří chválí chilský systém, nikdy nemmluví o tom, že zatím nenaplnil slib o snížení vládních nákladů. Proč? Protože jak ukazuje studie americké centrální banky, musí chilská vláda "dodávat podpory pro ty pracující, kteří si nenašetřili tolik, aby jim z výnosů jejich kapitálu plynula minimální penze" A co teprve, když bude systém dobrovolný?
Smiřte se s tím, že nejlepší systém neexistuje. Ale že 3 pilířová varinata 1) Povinný (buď minimální důchod nebo NDC) 2) Povinný fondový 3) Dobrovolný - fondový, ale i pronájem chalupy
je z pohledu dnešní Evropy asi to nejlepší, co může být. Diskuse by teď měla být o tom, jak vylepšit/změnit první pilíř, jak nastavit pravidla pro p o v i n n ý druhý pilíř a zda nějak motivovat třetí pilíř. A jaká váha jednotlivých pilířů. Toť vše:)
Vaše idea naprosté dobrovolnosti je hezká - pravicová. I mě se líbí. Pak se ale probudím, rozhlédnu se a založím ji mezi knihy Utopia a edvídek Pú.

No jo, tak jsem to trochu přehnal. Sice znám nějaké domovy důchodců, u nás i v zahraničí, ale to není to hlavní, na co jsem narážel.

Fredy, nebydlíte vy někde poblíž domova důchodců, že znáte důchodce jen v domově? Já ve svém okolí (a že tu žijí lidé na 80 let) nevím ani o jednom, kterého by jeho příbuzní šoupli do domova důchodců. Ano, jedna paní skončila v léčebně dlouhodobě nemocných, ale to jí bylo přes devadesát.

Pane Kohoute, Váš článek je sice zajímavý, ale pro nás téměř nepoužitelný. Pokud jste to ovšem nemyslel, jako jistý druh propagace 2 povinného fondového pilíře. Což je u nás, poslední dobou, v médiích již jakýsi evrgrín. Všichni, kteří nějak "slouží" finančním žralokům, se upnuli ke slovu POVINNÝ. Možná že je to loajalita, možná záměr, ale každopádně jako cíl je to špatné.
Co je to ten Island? Přečetl jsem si, že nemá ani 300 tisíc obyvatel, o 30% větší plochu, tím pádem menší hustotu zalidnění 2,82 na km2 (ČR 130 osob/km2). Průměrný věk dožití necelých 80 let. Islanďanů je méně než lidí v Brně. Jak by řekl můj otec "tak to se vlastně znají všichni navzájem". Je to samozřejmě nadsázka. Podobný článek jsem od Vás nedávno četl na ihned.cz, ale tento jste trochu dopracoval a vylepšil. Jenže mi tady chybí Váš odborný závěr, místo dotazu. Co byste Vy doporučoval převzít od Islandů a proč a jaký by to mělo pro nás přínos?
V této souvislosti si dovolím malé odbočení. Většina podobných článků a úvah je o posunutí věku odchodu do důchodu. Proč je tomu tak je jasné, ale je to dobře? A vůbec, zasluhuje si tato debata takovou pozornost? Podívejte se kolem sebe, jak žijí lidé ve věku 69 a více let. Nejvíce jich najdete v „úschovnách“ zvaných domovy důchodců a podobných zařízeních. Kolik z nich si užívá penze, jak ukazují mnohé propagační letáky fondů, pojišťoven a podobných zařízení? Pěstují koníčky, cestují po světě a užívají si podzim života? Ano, ale jen pár procent z nich. Většina má úplně jiné starosti. A už vůbec nejde o podzim, ale spíše o zimu života. Proč se všichni upínají na „závěr“ děje příběhu, zvaného život? Není důležitější vlastní děj? Třeba druhé dějství, dejme tomu od 50 do 70 let?
V této souvislosti bych od Vás, jako finančního odborníka, kromě jiného na kapitálové trhy, očekával větší orientaci na zajištění osobní penze někde po padesátce. Tak, jak se o to snaží někteří jedinci ve vyspělých zemích, ale i u nás. Pak může být nějaké to „těšení“ na státní penzi jen druhořadé.