Jaké vlastnosti by měl mít optimální penzijní systém? V ideálním případě by měl splňovat tyto požadavky:
Na celém světě se patrně nenajde ani jediný penzijní systém, který by všechny tyto požadavky beze zbytku splňoval. Systémy, které zajišťují vysoké důchody, zpravidla vytváří tlaky na státní rozpočet. Přispívají také k vysoké ceně práce a tudíž k nezaměstnanosti. Současně motivují účastníky k nízké porodnosti, čímž přispívají ke vzniku demografické krize. Původní evropské obyvatelstvo během tohoto století z velké části vymře v důsledku nízké porodnosti, ke které motivuje průběžný systém. Itálie, Španělsko, Řecko, stejně jako většina států bývalého sovětského bloku – toto vše jsou země, které historicky nejvíce spoléhaly na průběžný systém a které nyní čelí děsivému poklesu porodnosti.
Existence štědrých průběžných systémů vytváří silnou ekonomickou motivaci pro snížení porodnosti. Občan ví, že stát se o něho ve stáří postará a není tedy nucen starat se o potomstvo. Občan je zároveň těžce zdaněn (průběžné systémy bývají drahé) a má málo peněz na pořízení bytu a založení rodiny. V České republice bude v první polovině 40. let připadat jeden pracující na jednu osobu starší 65 let. Budoucí ekonomicky aktivní generace se budou prohýbat pod zátěží, kterou pro ně bude představovat silná generace narozená kolem roku 1970.
Lze ukázat, že státy jako Chile, Velká Británie, Irsko nebo USA, kde průběžný systém nehraje tak zásadní roli, netrpí demografickou krizí. Bohužel, z hlediska kontinentální Evropy jde o natolik "neevropské" systémy, že je obtížné je vydávat za příklad. Velmi složitý americký systém ostatně ani není optimálním modelem pro ekonomiku typu České republiky.
Při pečlivém prohledávání glóbu však najdeme evropský stát, jehož penzijní systém je téměř dokonalý: Island. Tento stát je bohatý (HDP bezmála o pětinu bohatší než průměr EU). Mírou porodnosti se řadí k evropské špičce – demografická krize zde nehrozí téměř vůbec. Důchody v rámci islandského systému jsou poměrně vysoké a zátěž je přiměřená. Nezaměstnanost je trvale nízká. Systém je již pár desítek let vyzkoušený, přičemž doposud nebyly pozorovány žádné známky problémů (především žádné "tunelování"). Složitost a náklady nejsou vysoké. Zkrátka ideál. Podívejme se na něj blíže.
První pilíř: rovný důchod plus sociální dávky
Systém je třípilířový. První pilíř je financovaný z daní. Pozor, zde existuje rozdíl mezi Islandem a většinou ostatních států. Zatímco například v ČR je průběžný systém financován daní ze mzdy (tzv. sociální pojištění), na Islandu všeobecnými daňovými výnosy (DPH, spotřební daně, daně z příjmů, nemovitostí, atd.) Toto uspořádání má velkou výhodu: nezvyšuje náklady na práci. Míra nezaměstnanosti na Islandu dosahovala koncem roku 2004 hodnoty 2,7 % – a to bez statistických manipulací, které jsou tak časté v jiných skandinávských státech.
Věk odchodu do důchodu je 67 let a existují dva druhy průběžně placených penzí:
Váha dodatečných důchodů je dosti velká. Jde vlastně o jediný prostředek, který má v systému výrazně přerozdělovací charakter a jehož účelem je omezení chudoby. Například pracovník, který pobíral 75 % průměrné mzdy nekvalifikovaného dělníka obdrží z prvního pilíře celkový důchod v hodnotě 69 % své mzdy.
Islandští muži chodí do důchodu průměrně v 69,5 letech, ženy v 66 letech. To znamená, že penzijní systém celkově zatěžuje státní rozpočet mnohem méně, než bývá zvykem v jiných evropských státech. Výjimku mají námořníci, kteří vzhledem k fyzicky náročné práci mají nárok na důchod již od 62 let.
Náklady na první pilíř v roce 2002 dosáhly pouze 3,25 % HDP. Jde tedy o velmi levnou záležitost ve srovnání s průběžnými systémy jiných zemí.
| Veřejné výdaje na penzijní systém (% HDP, 2000) | |
| Itálie | 13,4 % |
| Francie | 12,2 % |
| Švédsko | 12,1 % |
| Německo | 11,7 % |
| Belgie | 10,7 % |
| Rakousko | 10,2 % |
| Španělsko | 9,5 % |
| Maďarsko | 8,3 % |
| Česká republika | 7,7 % |
| USA | 5,3 % |
| Kanada | 5,3 % |
| Velká Británie | 4,3 % |
| Austrálie | 3,9 % |
| Island (2002) | 3,3 % |
| Zdroj dat: Zdroj: OECD, Seđlabanki Íslands | |
Druhý pilíř: povinné fondy
Významnou a rostoucí roli v systému mají fondy. Koncem 90. let ještě vyplácely menší celkový objem penzí než průběžný systém (17 mld. islandských korun vs. 21 mld. korun). V roce 2002 se však poměr vyrovnal a v posledních letech se fondy staly hlavním nosným pilířem systému.
Islandské fondy druhého pilíře jsou spravované zástupci podniků a zaměstnanců. Ano, fondy tohoto typu jsou často nebezpečné – Islanďané však zřejmě našli recept, jak tato rizika zkrotit. Toto uspořádání se vyvíjelo od 60. let, přičemž v roce 1998 vstoupil v platnost nový zákon.
Islanďané povinně odvádějí do fondů minimálně 10 % mezd nebo jakýchkoli jiných příjmů. Členství je povinné od roku 1974 pro zaměstnance, od roku 1980 i pro živnostníky. Z těchto deseti procent může zaměstnanec plně odepsat z daní z příjmů až čtyři procenta. Kapitálové výnosy penzijních fondů nejsou daněné. Vyplácené penze podléhají stejnému režimu zdanění jako mzdy.
Pokud vás zajímá, jak chtějí naši političtí představitelé ozdravit tuzemský penzijní systém a co si o jejich plánech myslí odborníci, podívejte se na stránku http://reforma.penize.cz
Názory politických stran i odborníků
Objem majetku v penzijních fondech přesahuje 100 % islandského HDP. Průměrné výnosy činily 5,6 % nad inflací (1991 - 2003). Islandské penzijní fondy jsou velmi levné, s ročními náklady pouze ve výši 0,1 % objemu majetku. Fungují jako stabilní zdroj kapitálu pro islandskou ekonomiku. Díky fondům nastal rozkvět burzy v Reykjavíku a "neevropsky" rychlý hospodářský růst.
Islandské penzijní fondy investují do širokého spektra instrumentů. Kromě běžných instrumentů (akcie, dluhopisy, podílové fondy) islandské penzijní fondy investují nemalé částky také do bydlení. V roce 2002 šlo téměř o čtvrtinu celkové hodnoty portfolií.
Majetek fondů je garantovaný státem či obcemi pouze v některých případech (fondy veřejných zaměstnanců). Systém je v zásadě založený na předpokladu, že dobře fungující regulace potřebu garancí eliminuje.
Třetí pilíř: dobrovolné fondy
Jde o poměrně novou složku, která byla zavedena teprve v roce 1998. Zaměstnanci mohou do těchto fondů investovat až 4 % příjmů, které jsou plně odečitatelné z daní. Společně s příspěvkem zaměstnavatele (rovněž daňově odečitatelným) může tento příspěvek dosáhnout až 6,4 %. Díky těmto daňovým pobídkám do třetího pilíře vstoupilo 43 % pracovníků již tři roky po jeho zavedení.
|
Fakta a zkušenosti – výhody a nevýhody |
|
Není nad osobní zkušenost. Žádný penzijní systém není úplně dokonalý. Chyby a nedostatky mohou nejlépe posoudit ti, kteří v daném systému žijí. Zde je názor paní Aleny, Češky, která dlouhodobě žije na Islandu: "Osobně mě dráždí, že je dost obtížné zjistit, kolik budu nakonec v důchodu dostávat a odkud. Pracovala jsem totiž na několika místech - architektka v privátní kanceláři, práce pro stát, pro město Reykjavík, další různé pozice (např. stáže v Německu nebo práci učitele v privátní škole), teď jako učitelka ve státní škole pracuji znovu pro stát. Mezitím se změnil penzijní systém. Takže bych měla dostávat penzi z 5 až 6 fondů, které mají různou dobu odchodu do penze (např. až v 70 letech) a v každém případě různou adresu. Pokud vím, tak musím dát sama všem vědět, až se rozhodnu jít do penze, koordinace v tom není.“ "Vadí mi také, že některé z těch fondů jsou vázány na cenné papíry, které, jak známo, se pohybují nahoru a dolů, aniž to já mohu nějak ovlivnit. A s nimi výška mojí případné penze." "Penze lidí, kteří pracovali celý život pro stát, je prý dost vysoká, dokonce tu a tam vyšší než jejich plat, jak jsem nedávno slyšela ve zprávách. Tak to není u privátních firem a lidé se momentálně kvůli tomu trochu vztekají." Celkový názor paní Aleny vyznívá takto: |
Jak se vám islandský systém líbí? Mohla by se jím Česká republika inspirovat? Jak byste vyřešili problém našich penzí?
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
15. 2. 2005 13:28, Jirka
Obávám se, že píšeme každý na jiné téma. Vy a Fredy zde zastáváte názor, že by neměl být povinný fondový pilíř. Já jsem argumentoval tím, že by to znamenalo problém většiny lidí, kteří by ty peníze prostě nikam neukládali a okamžitě by je spotřebovávali. V důchodu by se ale bouřili, protože z minimálního důchodu by taktak přežívali a byli zvyklí na mnohem vyšší životní úroveň. A další by se k nim přidali, protože by je čekalo totéž. Tyto bouře bychom my zbývající museli nějak zvládnout. Rozcházeli jsme se ve víře v množství zodpovědných lidí, kteří by si na důchod spořili po svém. Ten článek jsem zmínil proto, že je v něm přehled o vztahu lidí ke spoření a investování. Nejde jen o to, kolik procent lidí investuje do akcií, fondů, dává peníze na vklad, běžný účet nebo do slamníku. Ale je tam také poznámka o tom, že to spoření a investování má většinou krátkodobý cíl, tedy ne spoření na důchod. A právě proto, že si situace kolem sebe všímám, musím dát tomu článku za pravdu. Situace není tak dobrá, abychom si mohli dovolit ten luxus, sázet na zodpovědnost převážné většiny občanů. Nenutím Vás investovat do OPF, ani jiných nástrojů, k nimž nemáte důvěru. Ale tvrdím, že nejméně polovina lidí nebude mít vůli jakkoli investovat nebo spořit na důchod.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
8. 2. 2005 19:22, PK
Ano, správně. Když jej nezrušíme řízeně, tak jednou žuchne sám. A že to bude tedy řacha.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (109 komentářů) příspěvků.