Diskuze: Jak zhodnotit víno, obrazy či známky?

Zdravíčko, jestli hledáte nějaká vína z jižní Moravy, určitě stojí za to se podívat na http://prodejvina.com/. Já zde se svým přítelem pravidelně objednávám větší množství vín z Mutěnic a okolí a nemohu si tento obchůdek vynachválit. Rozhodně stojí za to!

Souhlasím. Kvalitu vína ovlivňuje mnoho faktorů i špunt. Spíše jsem se zajímal o to, kde lze kupovat kvalitní víno. Co se týče dealerů "pěšáků", tak jsem zatím využil jen jednoho a za moc to nestálo. O vínu toho věděl méně než já. A to jsem slabý začátečník. Jaké s tím máte zkušenosti? Můžete mi dát tip na nějaké kvalifikované prodejce? Myslím zahraniční vína, hlavně červená vína. Co se týče bílých, tak si myslím, že moravská mají slušnou úroveň. Zatím jsem si vína dovážel při svých cestách do světa.

Nestačí jen vědět kde a jaké víno koupit, a jak bylo připraveno. Kvalitu vína (kvalitu jeho archivace) ovlivňuje třeba i takový detail, jako je špunt. Já když nakupuji od svého dodavatele vína, kromě mnoha parametrů se vždycky bavíme i o špuntech. Víno na spotřebu s konzumací "do roka a do dne" má špunt za korunu - identické víno k archivaci na 5-7 let má špunt třeba i za 10+ korun. Solidní vinař tyhle a mnoho dalších detailů rozlišuje. Myšlenka koupit v supermarketu víno a myslet si že to bude investice - asi ne-e.

Píšete, že u nás lze kvalitní archivní víno prodat buďto na soukromých aukcích sběratelů nebo v některé z vinoték, ale nic o tom, kde ho koupit. Kvalitní vína se málo kdy objevují v běžný supermarketech, i když jejich prodej se poslední dobou dost zkultivoval. A nerozhoduje o tom ani cena, ale kde a kdy bylo víno stáčeno a jak bylo přepravováno. A přeprava vína v cisternách udělá s kvalitou své. Tím nechci tvrdit, že se nedá pít. Ale takové víno není dobré dlouho skladovat. Nejsem odborník, vinař, jen "poučený" konzument a nějaké víno mám také.
V roce 1991 jsem určitý čas pobýval u známého v Holandsku. Kromě jiného prodával víno. Dovážel ho v cisternách z celého světa. Nechal si vytisknou své etikety. Pouze musel dodržet nějaké povinné údaje, jako země původu, oblast, druh, rok sklizně apod. To si pak nechával stáčet v nějaké firmě, která si na toto založila business. On vlastně nic nevlastnil. Pouze koupil, nechal zabalit a se ziskem prodal. Tehdy chtěl prorazit i na náš trh. Jenže u nás se ještě pil hlavně Pražský výběr a podobné upravené patoky. Když jsme se jednou večer v hovoru dostali na kvalitu, tak přiznal, že „své“ víno ani nepije. Přinesl mi sice ukázat většinu druhů, které měl v nabídce, ale s tím, že to pít nebudeme. Pak donesl dřevěnou bedýnku a tam v dřevěných hoblinách byly uloženy láhve stáčené přímo u vinařů. To si dovezl, když dojednával obchod. Tehdy to bylo víno z Austrálie. Druh ani ročník si nepamatuji. Vím jen, že bylo červené a velice dobré. V té době jsem ještě rozlišoval vína jen na červená bílá, domácí a cizí.
Když jsem se vracel do republiky, tak mi dal nějaké jeho víno a pak i originály. O jeho vínu řekl, že je třeba jej vypít nejdéle do 1 roku, že se jedná o konzumní vína. Ty originály mohu skladovat jak dlouho uznám za vhodné. Ovšem, tehdy, neznaje těchto investičních možností, jsem všechno s přáteli vypil.