Rating zajišťoven: poněkud jiná káva

Vážený pane Šafránku,
pod minulým článkem o ratingu pojišťoven se rozvinula bouřlivá diskuse o tom, že je to jen komerční byznys agentur a když si někdo zaplatí drahý plnohodnotný rating, tak k němu bude hodnocení určitě příznivé.
Cílem článku, jak jste jistě pochopil bylo upozornit na to, že tento přístup k ratingu je pochybený a že například pro zajišťovny je kvalitní plnohodnotný rating zcela nezbytnou věcí k přežití - přízeň analytiků si nelze koupit ani s plnými kapsami dolarů (článek tedy navazuje na ten předchozí a je nutno ho chápat v příslušné souvislosti, včetně diskuse). Protože právě u jen toho, kdo je nucen podstupovat pravidelnou kontrolu v rámci plnohodnotného ratingu je možné dříve zjistit možná rizika ( pi rating se dělá 1x za rok z výroční zprávy).

Z toho samozřejmě vyplývá, že i pojišťovny s plnohodnotným ratingem je třeba hodnotit lépe než ty s "pi" nebo bez ratingu. No a v závěru je konstatování, že jak dokazuje případ Converium ani ten plnohodnotný rating není samospasitelný, protože absolutní jistota neexistuje.

Ad rezervotvorné pojištění - platí co je uvedeno výše - absolutní jistota neexistuje. Pokud se podíváte na principy ratingu, tak se vlastně vychází z toho, jaká je pravděpodobnost krachu v horizontu např. 20 let. No a statistiky dokazují, že u AA je mnohem nižší než u B. Čili i zde má rating svůj význam. Určitě by se někde dalo zjistit, že počet krachů u těch s pi ratingem je prokazatelně vyšší, než s plnohodnotným.

Ale rozhodnutí, zda peníze na 2O let dá do pojišťovny, či do (zde již pověstného) Ericova slamníku, je přece na klientovi...... :))