Rovný důchod: snižte povinné odvody

Ad 1) Tato reforma bude výhodná pro ODPOVĚDNÉ lidi. A to je naprostu v pořádku.
Ad 2) Člověk bude žéít tam, kde mu budou stačit prostředky, prostě se bude muset rpzhodnou - bud šetřit, nebo se přestěhovat. Přece by někdo neměl mít vyšší důchod (z ajinak stejných okolností) jenom proto, že žije třeba na Praze 1.
Ad 3) Někde se důvhody daní, někde ne. U nás porovnávate ČISTÝ DŮCHOD s HROBOU mzdou. To je přece ptákovina sama o sobě.
Ad 4) Stávající mladí stejěn téměř žádný důchod s PAYG nedostanou. Takže si musí našetřit. Osobně bych se velmi rád z PAYG vyvázal, kdyby to bylo jen trochu možné.
Ad 5) I dnes je TÉMĚŘ rovný důchod. Vždyť částky příjmu nad určitou mez (něco kolem 15 tis Kč) se započítávají poze 10% do základu pro výpočet důchodu, takže důchod vypočítaný ze mzdy roste mnohem pomaleji nežli mzda sama.
Po zohlednění odvodů zaměstnavatele platí zaměstnanci i OSVČ STEJNÁ % - otázka je smozřejmě v základu.
Takže aby člověk z nového systému profitoval, stačí mu MENŠÍ VÝNOS nežli je růst mezd. BYLA BY TEDY VÝHODNÁ PRO ZODPOVĚDNÉ LIDI, kteří by částku ušetřenou na pojistném ukládali / investovali.
REFORMA BY TEDY PODPOROVALA ODPOVĚDNÉ CHOVÁNÍ LIDÍ. A to je přece naprosto v pořádku.

1) lidi jsou chudinky, který jsou bez úředníků na umření. Přece z těch otroků nemůžeme udělat svobodné lidi, to radši necháme to otroctví... 2) no a co? tak se holt přestěhují na venkov, pokud jim to nestačí na život v praze. A centrální plánování byste nechtěl? 3) Ne, o to vůbec nejde. "Jde o to", že tato dohoda vede akorát ke krachu státu, takže by stálo za to ji zrušit a vybodnout se na to. 4) Buď budem reformovat nebo ne. Pokud budeme reformovat, pak to něco bude stát. Pokud nebudeme reformovat, tak se nic nevyřeší. Jediné, co mě štve je, že všichni (včetně pana Macha) házejí dluh na současné pracující a jejich děti, ale výsledkem stejně bude, že důchodci dostanou méně a méně... 5) Současný systém je nespravedlivější, protože jsem nucen odevzdávat státu více. Nejspravedlivější systém je, když státu nebudu odevzdávat nic.
Tohle je jediná reálná reforma a bude znamenat průšvih s vážnými následky pro celý národ. Jakákoliv méně tvrdá reforma bude znamenat ještě větší průšvih, který jenom přijde o pár let později.

Ten průměr před nástupem do důchodu je myšleno dle současné konstrukce výpočtu. Předpokládám, že jej znáte. Nehraje roli jen poslední rok, ale posledních deset let. Příjmy z jednotlivých let se přepočítávají koeficientem. Výkonnost po 40 klesá? Tak to bych si tvrdit nedovolil. U těchto ročníků bych spíše kvitoval větší zodpovědnost a tím i vyšší výkonnost. Možná tak po 55 až 60 letech. tam už dochází ke skutečnému poklesu výkonnosti. Proto posledních deset let.
Netvrdím, že můj návrh (spíše provokativní nástřel) je dokonalý. Ostatně žádný z dosud předložených není dokonalý.
Možná právě naopak může "tlačit" i hodně konzervativní jedince k větší odpovědnosti. K tomu, že se začnou více starat o sebe a nespoléhat jen na stát. Jak jsem psal "něco za něco". Je na zvážení každého, zda sedět v pohodlí na státním polštáři, ale hůře shánět zaměstnání a nebo trochu zariskovat a přejít na variantu 2 či 3.
A co se týče nezaměstnaných, proč by měl za ně stát (ostatně spíše zodpovědní daňový poplatnici) platit sociální pojištění? Nic takového. Proč jim platit plné dávky? Nic takového. Období, kdy se někdo stane nezaměstnaným by mělo být bráno, jako výjimečné a jen přechodné s tím, že si, v co nejkratší době, dotyčný sežene jinou práci. Dokonce bych na toto období nedával žádné sociální dávky, ale pouze je půjčoval. Jsem kliďas, ale když ke mně přijde člověk v nejlepších letech, dvakrát do měsíce, požádat o potvrzení, že ho nemohu zaměstnat, tak mám chuť jej kopnout do zadku. Neptá se, zda mám pro něj práci, ale chce jen razítko. Proč asi? No, přece proto, že je mu takto dobře. Takový jsme stále ještě bohatý stát.
Humánní a biologické hledisko chápu. A právě proto jsem navrhoval svůj systém. Ti, co by přešli na varianty 2 a 3, tak by mohli přece odejít do soukromé penze dle svých možností. Kdo by jim v tom bránil? Jen u varianty 2 by dostávali státní minimum až od 65 let.
Pan Mach (ostatně i další navrhovatelé) zapomněl poznamenat, že žádná penzijní reforma, byť sebe lépe vymyšlená, není bez dalších politicko ekonomických souvislostí proveditelná.

K návrhu mám následující výhrady: 1) Svobodné volbě musí předcházet výchova veřejnosti k zodpovědnosti. Člověk, kterému umožníme svobodnou volbu v nakládání s částí pojistného (nebo celého pojistného), se stává investorem. A investorem nemůže být kdekdo bez přípravy a vědomí odpovědnosti k vlastní budoucnosti. Zvláště, umožníme-li svobodně nakládat s penězi v čase, tj. vynechat spoření v době zakládání rodiny, firmy apod. Snadno se odkládá, těžko dohání. Bez předchozí výchovy by tu za několik desítek let byla spousta důchodců na minimu a tedy spousta voličů sociálně laděných stran, které by pak zruinovali ekonomicky aktivní část obyvatelstva. Bylo by nutno současně zrušit demokracii a i tak by první vlna měla žalostné (ač výchovné) důsledky. 2) Rovný důchod v Kč znamená nerovný důchod podle bydliště. V místech s koncentrovanou ekonomikou jsou příjmy i životní náklady několikanásobně vyšší, než v místech s nízkou koncentrací ekonomiky. Museli bychom pro důchodce zajistit také rovné ceny v obchodech. A to lze buď státními dotacemi dodavatelů (živná půda pro podvody), nebo výstavbou seniormarketů, které budou prodávat za průměrné ceny na trhu. Pak ovšem nemají význam v levných lokalitách a opět je tu prostor pro podvody. 3) Důchod založený na části souč. pojistného nestačí na zajištění minimálního důchodu podle mezinár. dohody, na kterou ČR přistoupila. V souč. době jsme mírně nad hranicí. Sám nepokládám dohodu za rozumně formulovanou, neboť průměrný důchod ve výši 40% průměrné mzdy může také znamenat, že jeden důchodce bere 1000 Kč a jiný 100000 Kč a limit je dodržen. Jde spíše o to, aby důchod každého byl nad hranicí životního minima reálného podle místa bydliště důchodce. Tedy aby průběžný systém zajistil přežití a dobrovolná část přilepšení. Díky té dohodě se ovšem zhoršuje politická průchodnost jakéhokoli návrhu, který znamená, že stát svému závazku nedostojí, a to i proto, že část své odpovědnosti převede na občany. 4) Zapojení veřejnosti od nejmladších způsobí hlubší schodek v PAYG a tím větší zátěž daňových poplatníků, případně větší ztrátu na úrocích ze státního dluhu a tedy opět větší bič na daňové poplatníky. Z tohoto pohledu je mi sympatičtější návrh Kateřiny Havlíčkové. 5) Při platbě pojistného procentem z příjmů, ale rovném důchodu v Kč, se zvyšuje nespravedlnost průběžné části. Dnes, ač není systém dokonalý, přece jen je rozdíl v důchodech podle toho, kdo kolik do systému odvedl. Pokud je ta rovnost myšlena v % na odvodech, pak lze srovnat pouze OSVČ a zaměstnance, neboť každá skupina dnes platí jiné odvody. Pokud je myšlena v % na výdajové straně, co je základem? Každopádně rovné % odvodů způsobí, že někdo bude přispívat na 10 minimálních důchodů a jiný ani na 1 minimální.
Takováto reforma by byla přínosem pro lidi, kteří uvolněnou část pojistného dokážou zhodnotit více, než o míru růstu mezd. Pro drtivou většinu by znamenala průšvih s vážnými následky na celý národ.

Já ani o ničem takovém jako růst HDP nepíši. Problém je ale v tom, že Vámi uvedené schéma vůbec nereflektuje to co píšete dále, a to je problematika demografického vývoje, který povede ke zvýšení míry závislosti a s ní pak spojený relativní nárůst výdajů na důchody ve vztahu k HDP. Váš garf tedy ukazuje pouze to jak by došlo k relativnímu snížení výdajů na důchody při snížení průměrné výše důchodu za jinak nezměněných podmínek. Problém je ale v tom, že ty podmínky se budou dramaticky měnit. Vaše úvaha by platila v případě, že by byla zavedena opatření vedoucí ke stabilizaci důchodového systému založeného na principu průběžného financování. Potom by přesně podle Vašeho grafu vedlo snížení průměrné výše důchodu ke snížení výdajů. Tato opatření, která jsou pro platnost závěrů nezbytná, ovšem v textu nejsou obsažena.

Je tu jeden malý problém: příjmy u nás v minulosti a ani v součstnosti neměly a nemají mnoho společného se spravedlností. take ohánět se touto kategorií v analýze je docela směšné (nebo chce snad někdo vážně tvrdit, že v letech 48-89, v období hluboké totality byly příjmy spravedlivé či že snad této spravedlnsti, podmíněné regulérním fungováním tržního hospodářství bylo dasaženo v současnosti?). Jen komunistiský stát, jehož je současný stát legitimním nástupcem (kontinuita právního řádu) dluží občanům této země odhadem cca 3000 mld kč. Podnikatelé dluží z období privatizace (nepovedené) dalčích cca 400 mld kč (splácí je daňoví poplatníci přes KoA dodnes), takže jakékkoli snižování důchodů současným důchodcům by bylo nejen výsostně nespravedlicé, ale i nebezpečné (politické důsledky takové koncepce jsou nasnadě). Nebo snad tato koncepce zahrnujue i zrušení volebního práva pro stávající důchodce?

V mém příspěvku se žádný odhad růstu HDP 7 % nevyskytuje. Podle mého je pro funkčnost důchodového systému tempo růstu HDP irelevantní. Jestliže je cílem udržet nějaký poměr mezi průměrným důchodem a průměrnou mzdou (resp. výdaji a příjmy systému), pak tempo růstu HDP vůbec nehraje roli. V mém textu uvedené schéma vyrovnávání příjmů a výdajů je jen schéma. Skutečný vývoj příjmů a výdajů nebude takto přímočarý, protože počet plátců a příjemců nebude (vzhledem k demografickému vývoji) stabilní. Principem ale zůstává, že v dlouhém období povede současné snížení odvodů a průměrných důchodů ke snižování státem přerozdělovaných prostředků a ke zvýšení prostředků, které zůstanou poplatníkům.

I v systému rovného důchodu se počítá se zvyšováním věku pro odchod do důchodu (a jinou metodu zlepšení poměru o kterém mluvíte, neznám)

ad 1 a částečně ad 2, také následně k bodu 3: Dovolím si namítnout, že "důchod 50 až 60% z výše mzdy v době(!) odchodu do důchodu" a zároveň "postupné prodlužování(!) věku odchodu do důchodu" je za současných vyhlídek kontraproduktivní a nereálné, a to především z důvodu: a) výkonnost pracovníka po čtyřicítce začíná klesat, nemluvě už po takové padesátce, a zaměstnavatelé to velmi, velmi dobře vědí. Pokud není pracovník (i třeba pod záminkou) odejit rovnou, je přeřazen na méně placené místo, nebo odejde raději pod tlakem sám a rozšíří tak, jako v prvém případě, řady žadatelů na úřadu práce: s novou prací a zároveň se stejným nebo s vyšším platem rozhodně už ale nemůže, právě před odchodem do důchodu, vůbec počítat, naopak. b) postupné prodlužování věku odchodu do důchodu navíc, v souvislostech s důvodem a) zvýší počet nezaměstnaných, což asi způsobí, že i mzdy lidí v opravdu produktivním věku budou nižší, neboť nabídka pracovní síly (obecně) bude více převyšovat poptávku. Prostor na nějaké odvody na důchod či na spoření bude nižší i v jejich případě, tedy v případě mladé a střední generace. c) z čistě humánně biologického hlediska je opravdu otázkou, kterou bychom si měli všichni položit, zda-li je skutečně naším cílem, aby jedince (tedy i mne) odnesli dokonale vycucanýho a v "penálu" odkudsi přímo od soustruhu či z kancelářský židle, a ne z pohodlí domácí postele, zahrádky či od jiné spíše zájmové a relaxační činnosti :-))
Osobně si myslím, ano, takto a jak autor článku píše, to nakonec nějak skončí. Pozor ale: i samo od sebe, bez nějaké předem proklamované tzv. důchodové reformy! A v nouzi nejvyšší se bude rozdělovat jen to, co v mošně státu právě zbude (viz třeba jinde diskuzní návrhy pana rezjir). A tak je vlastně jen politický problém, jak to dělnému lidu šetrně sdělit, aby se moc dále neptal na viníky, tedy nekladl otázku proč, a naopak spořádaně dále volil a platil daně (i na tu vlastně pokračující genocidu sama sebe). A také aby, ano Fredy, nenastal houfně Vámi uvedený bod c), to je to hlavní politické nebezpečí, před kterým dnes věrchuška stojí: byl by to začátek jejího konce. Domyšleno do důsledku. A pokud by paternalita státu nebyla nahrazena paternalitou rodiny a občiny (archaický výraz, ale jiný mě nenapadá), byl by to konec i této stávající společnosti zde a v tomto prostoru. A pěkně prosím, bez nějakých válek či přírodních katastrof...

Podle mého to neřeší základní problém: změnu poměru mezi těmi, co vydělávají, a těmi, co spotřebovávají. Jinými čím dál méně lidí platí důchod čím dál více důchodcům. Tento návrh řeší pouze výši důchodů, takže je sám o sobě k ničemu. Nebo jsem si něčeho podstatného nevšiml?

Měl bych pár otázek k autorovi. Všechny publikované odhady výdajů na důchody počítájí na následujících letech s poměrně rychlým růstem. Z čeho vychází Váš odhad stabilního vývoje na úrovni 7 % HDP? Druhá otázka směřuje k příjmům. Při poklesu sazby o 50 % dojde k poklesu příjmů pouze o cca 42 %. Z čeho vychází tento odhad? Budeme - li vycházet z odhadu MF, který předpokládá v roce 2050 výdaje na starobní důchody na úrovni 12,5 % HDP potom by v tomto roce msely být výdaje na rovný důchod na úrovni cca 6,9 % HDP (resp. rovný důchod v úrovni současných cca 2350 Kč). Na první pohled se zdá, že jen to co napsal autor jako úplné řešení nestačí.

Zní to velice rozumně, ale je to nedotažené a napadnutelné. Socialisté řeknou, kdo zaplatí deficit mezi příjmy a výdaji? Pan Mach zmínil výnosy z privatizace, ale bylo by možné též postupně prodlužovat hranici odchodu do důchodu, třeba na 65 let.
Což to celé vylepšit o tři VOLITELNÉ možnosti řešení penzijní reformy ze současného PAYG systému?
1. První možnost je současný stav, kdy v budoucnu budeme požadovat důchod ve výši přibližně 50 až 60% z výše mzdy v době odchodu do důchodu. V tomto případě budeme platit 28% (případně 30%) jako doposud a dále nám bude postupně prodlužován věk odchodu do důchodu. Tento pracovník by byl pro zaměstnavatele dražší. Něco za něco.
2. Druhá možnost je minimální (rovný) důchod (třeba dle pana Macha), kdy bychom platili přibližně do 50% současné výše odvodů. Volné prostředky by byly individuelní věcí každého z nás. Možností, jak se efektivně zabezpečit na stáří je dost. I v tomto případě by byl prodlužován věk odchodu do důchodu. Tento pracovník by byl pro zaměstnavatele „levnější“.
3. Třetí možnost je „vyvázání se“ ze současného systému za podmínky, že nebudu od státu požadovat žádný důchod. Hranice odchodu do důchodu nehraje v tomto případě žádnou roli. Tuto variantu by patrně využilo ze začátku minimu lidí, spíše podnikatelů. Pokud by se jednalo o zaměstnance, tak by mohl být dost žádaný.
Je otázkou, zda by jednotlivá volba byla definitivní, či by byly umožněny „přestupy“ a případně za jakých podmínek. Stále je třeba mít na paměti fakt, že se v budoucnu předpokládá každoroční zvýšení mezd přibližně o 6 až 8%. Alespoň v horizontu 20 let. Právě PAYG systém toto zvýšení bez problému kopíruje. Viz varianta č.1 a částečně č.2. Ti, co zvolí variantu č.3 a částečně č.2 musí počítat s tím, že jejich individuelní investiční strategie musí s tímto zvýšením počítat. Nebo-li jejich průměrné portfolio by mělo počítat s průměrným výnosem 10 a více procent. Z tohoto je patrno, že současné lákavé nabídky penzijních fondů a pojišťoven jsou k ničemu a musí doznat výraznějších změn. Zatím věřím, že nikoho nenapadne posadit tyto finanční žraloky na vrchol druhého POVINNÉHO důchodové pilíře.

První člověk, který napsal srozumitelně poslední odstavec. Možná by v příštím článku mohl napsat, jak hodně budeme muset dělat, abychom veškeré ty dluhy splatili, bylo by to určitě hodně zajímavé čtení. I když..státy možná dluhy nesplácí...... Ad reforma: Přechod od systému přerozděluji hodně na přerozděluji méně. Konečně rozumný návrh. Po provedení téhle reformy bychom pak mohli udělat krok 2 a celý tenhle socialistický experiment zrušit.