Je vůbec nezbytné vybírat nějaké daně?

Je pravda, že současný stát reguluje trh příliš. Spousta lidí si neuvědomuje, že stát nechrání jejich zájmy tím, že stanoví jako povinnost obchodníkovi např. poskytovat ke každému výrobku český návod nebo jinou věc či službu. Je jasné, že výroba takového překladu stojí peníze a tím spíše, když tuto povinnost má maloobchodník a ne velkoobchod. Proč bych platil za český návod, když mi stačí v angličtině, nebo jej vůbec nepotřebuji, protože vlastnosti té věci velmi dobře znám? A proč bych platil ČOI, která kontroluje to, co si mohu zkontrolovat sám, zatímco nebezpečné výrobky často nechá ležet v regálech bez povšimnutí?
Chová-li se stát takto nerozumně, nedivím se Vaší nedůvěře ve zbrojní pas. Shodneme se tedy na tom, že nechceme stát a jeho regulaci trhu v nám (nechvalně) známé podobě. Stát obecně, je však nástrojem veřejnosti k ochraně jejích práv. Nebude fungovat dobře, pokud po něm veřejnost bude vyžadovat nesmysly. Také si myslím, že preventivní opatření mají smysl, i když asi žádné nedává 100% záruku bezpečnosti. Obchod by zkrátka měl být regulován tam, kde hrozí, že některá strana bude vypisovat šeky, na jejichž zaplacení nemá. Jinými slovy, uznávám regulaci, která rozumně chrání třetí (nezúčastněnou) stranu. Ta prodávaná zbraň může být namířena proti komukoli.
Ten pojem "správná cena" asi v učebnicích ekonomie nenajdete. Považujte jej třeba za můj.:-) Myslím tím cenu, kterou pro mě má zboží skutečně. Ta není cenou tržní. Na trhu je zvykem požadovat za vady slevu, ale vada kupujícímu oznámená umožní vadu včas odstranit a s mnohem nižšími náklady, než jsou třeba k odstranění následků vady. A naopak prodávající bude smlouvat tím výš, čím více kladných vlastností je mu o zboží známo, ač pro kupujícího nemusí mít význam, nebo v nich (kupující) dokonce vidí komplikaci. Jsou i případy, kdy na výrobku objevím pro mne velmi cennou vlastnost, ale nebudu proto požadovat vyšší tržní cenu. Jak píšete, mnoho bazarů o vadách na prodávaných autech neinformuje kupce. Tak uměle zvyšují tržní cenu aut. Tím však ohrožují nejen kupce! Jakým způsobem mohu zajistit své právo na život, když takové prodejce nebude nikdo kontrolovat a dostatečně postihovat? Proto chci, aby ty kontroly a postihy začal stát účinně provádět, ne aby si obchodu vůbec nevšímal.

Obávám se, že s těmi nebezpečnými zločinci, které jsem měl na mysli, nemůžete na práci počítat. Nemají co ztratit. Zato využijí každé chyby vyvaděčů, aby utekli a cestou ještě vyrobí pár mrtvol. Nedovedu si vůbec představit, dát jim do rukou nářadí na těžbu v dolech. Hodně zločinců si stěží vydělá na svůj "pobyt", natož na škodu, kterou způsobili. A když je budete držet v kleci, dokud svůj dluh nesplatí, bude ten dluh jen narůstat. Chleba a voda stačí nějakou dobu na přežití, ale člověk je složitý stroj. Na ostravsku je takové oblíbené rčení: Kde neni špeku, tam nésu výkony. :-) Zkuste se tak týden živit a pak složit fůru uhlí. Pokud se mají potrestaní jednou vrátit do společnosti, je nutné vynaložit jisté úsilí na jejich převýchovu. Tyranský způsob převýchovy by z nich udělal ještě horší bytosti. Je to bohužel složitější, než se zdá. I tak je určitě hodně věcí, které jim poskytovat nemusíme.

Nemyslím si, že vezeňství by byla ztrátová činnost. A co se týká nebezpečných zločinců a velkých dluhů, existuje dostatek nebezpečných a tudíž dobře placených míst - doly na uran apod. člověk, který nebude chcet v žádném případě pracovat se bude udržovat na životě - doslovně - chleba a voda stačí. Proč by člověk, který spáchal zločin by se měl mít líp než bezdomovec, kteří ke svému osudu nepřišli vždy jen svou vinou???? Donutit je zaplatit výlohy po trestu? S dnešními zákony? Nemožné. Vždy se dá pracovat za životní minimum a zbytek dostávat bokem...

promiňte Jirko, ale nesouhlasím s Vámi - stát by se nejen neměl vměšovat do stanovování cen, ale do obchodu a do vlastnictví vůbec - jakákoli státní regulace pokřivuje trh, ceny, vyvolává problémy, které se pak řeší další a další regulací, alébrž stát tvrdí, že problémy vznikají proto, že je nedostatečně "zregulováno", "vymezeno", "kontrolováno", "prověřováno" (vše samozřejmě státem..) Nemáte sebemenší šanci poznat, zda Vás člověk, kterému prodáte zbraň, nezastřelí, i kdyby měl v ruce deset zbrojních pasů z deseti států. Povinnost informovat o vadách výrobku tu přece dávno je - kolik autobazarů to opravdu dělá - a dá se to vůbec zjistit? (myslím, že ne)Buďto chci koupit ojeté auto nebo prodat zbraň, zjistím, co se dá, uzavřu pořádnou smlouvu a jdu do toho, nebo ne...žádný stát mi v tom nikdy nepomůže (tak si to auto po koupi dám třeba ještě do servisu - co víc můžu udělat? ) - z toho důvodu stále nerozumím pojmu "správná cena" (ale nejsem vzděláním ekonom, tak to třeba něco znamená :))

ad 1) Ten příklad s houskami a bezpečností mi připadá dost nešťastný, Ondro. Nedá se to srovnávat. Výroba housky je nesrovnatelně snazší, bezpečnější a levnější, navíc ji lze automatizovat. To u ochrany nikdy nedokážete. Náklady na jednoho jedlíka budou vždy nižší, než náklady na jednoho chráněnce.
ad 2) K určení tržní ceny použijete to, co víte o směňovaném zboží (službě) v kombinaci s dohodou s obchodním partnerem. Pokud kupujete třeba kalkulačku, budete později buďto jásat, nebo nadávat na ten šunt. V druhém případě zkusíte reklamaci. Podle toho, jak se k Vám zachová prodejce, dostane ještě další příležitost, nebo půjdete příště jinam. V tomto budeme asi zajedno. Ovšem při koupi mnoha věcí jde o mnohem více, než o zklamání z nepodařeného obchodu. K poučení z takového obchodu byste už nemusel mít příležitost. A výsledek obchodu neovlivní jen obchodující strany, ale také další lidi. V takovém případě musí mít možnost do obchodu v rozumné míře zasáhnout i veřejnost formou pravidel, které platí pro každého účastníka takového obchodu.
ad 3) I já se snažím rozhodovat o sobě, kde to jde, raději sám. Proto mi více vyhovuje podnikání, než zaměstnání. Rozhoduji se ovšem v rozsahu, kde se vyznám a nikoho tím neohrozím. V životě je ovšem spousta situací, kdy bych sám nedovedl správně ani odhadnout, jak mám postupovat, abych jen kvůli své neznalosti nezpůsobil větší škody, než dokážu unést. A hlavně, abych ty škody nezpůsobil druhým a zbytečně. V těchto případech jsou mi vodítkem zákony a předpisy, které (alespoň předpokládejme) sestavoval někdo věci znalý. I vy se odvoláváte na soudy v případě, že se utnete. A soudy musí soudit podle stejných pravidel. Ani soudce se v mnoha případech nemůže spolehnout jen na svůj laický úsudek. Připustíme-li soudy, připouštíme rozhodování státu o nás. A já se raději vyhnu zbytečnému riziku (ať hrozí mně nebo jinému), než abych o sobě nechal rozhodovat až v době, kdy bude pozdě bycha honit.
Pokud Vás odhaduji správně, štve Vás ta bezmoc. Tupé stádo má v rukou obrovskou moc a rozum se nedostane ani ke slovu. Změnit podobu společnosti má však bohužel v moci právě jen to tupé stádo. Cesta nalíváním rozumu do hlav milionů lidí bude strašně dlouhá, ale nenapadá mne jiná možná. Ti nahoře budou stádečku trochu podstrojovat, aby si ho nerozhněvali a svých koryt se dobrovolně nevzdají. Převrat způsobený tupým stádem způsobí jen výměnu jmen, ale ne charakterů ve vládě.

I já Vás zdravím Semo,
ad 2) To mám z toho, že se snažím být stručnější, a pak to vyzní nejasně nebo jinak. Chtěl jsem říci, že obchod s některými věcmi má daleko závažnější důsledky, než si dokážeme představit. Proto nemohu dát rovnítko mezi cenu tržní a cenu správnou. Bude-li kupujícímu oznámena skrytá vada, tržní cena pravděpodobně klesne. Správná cena stoupne, protože ta informace kupujícímu umožní závadu včas odstranit a neriskovat životy, které jsou cennější než kupované auto. Proto se já osobně více zajímám o solidnost prodejce, než o jeho ceny. To auto jsem použil, protože vedlejší účinky takové špatné koupě jsou snáze představitelné, než obchod s územím na Aljašce v Ondrově příkladu.
ad 3) Příklad se zbraní jsem opět použil pro zdůraznění. Obecně mi jde o to, že obchod s mnoha věcmi nelze provádět naprosto volně a rozhodovat mezi obchodními partnery jen na základě nabízené ceny.
Souhlasím, že stát by se neměl vměšovat do určování cen v obchodu. Ostatně ani u Aljašky, auta se skrytou vadou nebo zbraně se nevyřeší problém, na který jsem upozorňoval, nějakou regulací ceny. Stát má v těchto případech vymezit okruh nabyvatelů na ty s potřebnou způsobilostí, stanovit povinnost informovat kupujícího o podstatných vlastnostech zboží apod. V případě obchodu s půdou vymezit účely a podmínky jejího využívání. Cena je pouze věcí obchodujících stran.

ad 3 - blbě jsem se vyjádřil. 2 nabídky, které se liší pouze v částce znamená, že se neliší v ničem jiném. Pokud mi záleží na nabyvateli, tak se ty nabídky liší - tím nabyvatelem.

1. Výroba housek pro obyvatele je drahá. Výroba "bezpečnosti" pro obyvatele je drahá. Existují úspory z rozsahu. Pokud chce hodně lidí housky, bude jedna houska relativně levná. Pokud chce hodně lidí bezpečnost, může být bezpečnost pro každého relativně levná. To neznamená, že bude zadarmo - konec konců, to není ani dnes.
2. Pan Kechlibar píše, že přírodní pochody jsou tak složité, že ani odborník je není schopen posoudit. Takže pokud se podle něčeho chceme rozhodovat, tak nám zbývá jedině tržní cena. Podle čeho jiného bychom se chtěli rozhodovat? JInak tržní cena je v rakouské ekonomii definována jako cena, na které se dohodne prodejce a kupující. Takže nechápu, co myslíte tím "správně ocenit". Když něco kupuji, tak doufám, že hodnota toho "výrobku" bude vyšší, než hodnota těch "peněz". Později buď zjistím, že jsem měl pravdu, nebo ne. Pokud ne, tak se poučím.
3. Psal jsem, že je vám to jedno. Dáváte příklad, kdy by mi to jedno nebylo. Tvrdíte, že se mohu špatně rozhodnout. Ano, mohu. Každý z nás se může špatně rozhodnout. I stát může špatně rozhodnout. Když se špatně rozhodnu já, tak většinu následků nesu já (pokud ne, tak soudy jsou od toho, aby to tak bylo). Když se špatně rozhodne stát, tak následky opět nesu já. Osobně nesu radši sám následky mého špatného rozhodnutí, než následky rozhodnutí někoho cizího. Jak vy?

zdravím Vás Jirko
ad2)nepodezírám Vás z toho, že nevíte, co je tržní cena, proto považuji Váš rozklad o tržní ceně ("nikdy nemůžete ocenit správně to, o čem málo víte") za momentální úlet - pokud nerozumíte autům (kdo z nás jim doopravdy "rozumí" - co to je?) přesto to auto stále koupíte za tržní cenu, tedy za to, co jste ochoten zaplatit a co akceptuje druhá strana - a právě TO je tržní cena toho auta - pokud by Váš soused to samé auto koupil za dvojnásobek - i to je tržní cena - ale to jistě víte, že?..představa že někdo (jeden člověk) může něco SPRÁVNĚ ocenit je naprosto mylná - to se dozví, až když s tím přijde na trh...
ad3) příklad se zbraní ... jak souvisí s debatou?
Podotýkám že pro mě otázka nestojí "stát - ano či ne" ale "stát=vlastník ano či ne" a tam je zcela evidentní, že státní vlastnictví tržní ocenění znemožňuje, proto jsem proti němu

1. Ochrana a housky: Výstavba a provoz pekárny se promítají do každé housky a ta je i přes její zdražení z desetníkových cen na dnešní korunové dostupná každému. Ochrana soukromého majetku a života jedince je buďto velmi drahá (osobní strážce, hlídači, vrátní atd.), nebo iluzorní. Policie možná vyšetří, kdo Vás podřezal, ale ochranu poskytuje jen svědkům závažné trestné činnosti a to ještě vzácně. Asi se shodneme, že by se mohla snažit více, ale ani při nejlepší vůli, nemůže jeden policajt hlídat bezpečnost několika stovek lidí, pohybujících se neorganizovaně na ploše mnoha čtverečních kilometrů. Tudíž, chcete-li účinnou (ani tak ne 100%) ochranu, budete si muset platit osobní strážce, kteří pro Vás nebudou riskovat krk za minimální mzdu, natož za cenu housky.
2. Ekologie a peníze: Doporučuji k přečtení příspěvky Mariana Kechlibara na druhé straně této diskuse. Ocenění tržní hodnotou lze použít na zboží nebo služby (práci). Nikdy ale nemůžete správně ocenit to, o čem málo víte. Pokud nerozumíte autům, snadno koupíte nějaký šrot za cenu slušné ojetiny. Budete-li mít štěstí, přežijete do první návštěvy STK nebo servisu. Kolik lidí při koupi auta pomyslí také na cenu života? Nelze ani odhadnout, kolik životů taková přehlédnutá závada může zmařit. A auta jsou oproti přírodě velice jednoduché mechanismy. Ostatně vlastnictví části přírody je pouhá iluze. Jak si mohu koupit klimatické podmínky? Nebo, jak zajistím, aby se klima, na jaké jsem zvyklý, nezměnilo, když se nějaký blbec rozhodne rozpustit ledovec kousek pod polárním kruhem na místě, které koupil? Moje území si nekoupil, proč by měl mít nárok jej ovlivňovat? Troufáte si spočítat škody, které by způsobila změna směru mořských proudů?
3. Pokud dostanete 2 nabídky, které se liší pouze v částce, pak je opravdu rozumnější sáhnout po té vyšší. Ve Vašem příkladu s Aljaškou ale nejde pouze o výši částky! Jde také o to, co s tím územím bude dělat nabyvatel. I když nebudete jeho vlastníkem, bude Vás stav toho území ovlivňovat. Zkusme jiný příklad. Prodáváte zbraň. Jeden soused Vám nabízí více, než druhý soused. Prodáte ji tedy tomu prvnímu. Při obchodu jste ovšem netušil, že ten první soused má skrytý psychický problém a stanete se jeho objetí. Zvolil jste správně?

...vždyť jejich "úsilí" končí nakonec tvrdou monopolisací - se všemi známými negativními dopady ztrát pro konečné konzumenty... Jistě tohle je vážný argument. Ovšem pokud jedním dechem nedodáváte, že doporučujete tahleta odvětví rovnou monopolizovat do rukou státu. Co tedy navrhujete jako alternativu?

Docela mě překvapuje, jaké články tady vycházejí :-) Bravo! Jenom pár poznámek k diskuzi: - tvrzení "pouze bohatí lidé by měli na to, platit si ochranu" je naprosto ekvivalentní s tvrzením "pouze bohatí lidé by měli na to koupit si housky", protože postavit pekárnu je přece hodně drahé. Mrkněte se, kdo dnes platí daně - a nejsou to pouze bohatí, naopak, bohatí se tomu umí vyhnout. Kdo to tedy platí ochranu dnes, když na to lidé nemají??? - ekologie a peníze: rakouská ekonomie se hodně zabývá teorií hodnoty a říká, že něco má hodnotu proto, že ji tomu lidé přisuzují. Pokud vlastníte území na aljašce a ceníte si tamní přírody nade vše, takže to neprodáte ani za miliardy dolarů, tak vám rakouský ekonom řekne, že jednáte naprosto v souladu s volným trhem. Pokud je vám to jedno a dostanete nabídku od ekologů 10mld a ropné společnosti 100mld, tak byste meli jít po těch penězích. Proč? Protože lidé si pravděpodobně cení více té ropy než přírody. Pokud ekologové zaplatí víc než ropná společnost, tak si lidé více cení přírody než ropy. Pokud si lidé cení více té ropy než přírody, tak je asi rozumné se tím řídit. Nebo snad ne? Kdo jste, abyste lidem říkali, co si mají myslet? - rakouská ekonomie nikde neříká, že se máte řídit podle peněz. Jediné doporučení je, že pokud dostanete 2 nabídky, které se liší pouze v částce, tak je naprosto normální si vybrat tu vyšší. Budete pomáhat alokaci té věci na její nejpotřebnější místo.
Anarchokapitalismus je vůbec hodně zajímavá teorie a docela mě baví, jak lidé, kteří o tom vůbec nic nevědí, tak rovnou říkají, že by to prostě nešlo. A hned k tomu dodávají, že oni vědí, jak vytvořit stát, který fungovat bude, protože tak, jak to dělají ostatní, to nefunguje. Doporučuji něco si na toto téma přečíst, liberalismus je z hodně neprůstřelný směr.

Nadace vznikají proto, že to stát nedělá dobře. Pokud by to stát nedělal vůbec, tak by nadace vznikaly ještě více. To je argument pro nebo proti liberalismu?
...Všechny pokusy o nějaké zřízení vždy skončily špatně.... Liberalismus je pokus o neexistenci zřízení. Proč by to mělo skončit špatně?

Ano, a to už máme v našich dějinách vyzkoušené.

Jirko, čtu Vaše příspěvky často a také si myslím, že jsme si názorově velmi blízcí - mně osobně nebrání takovéto (myšleno "ultraliberální") názory vůbec v tom, abych se k liberalismu hlásil, neboť to, co je v článku i jinde vydáváno za "ultraliberálnost", je prostě anarchismus, která nemá s liberalismem nic společného - naopak anarchismus ostře odsoudil ve svém "Liberalismu" mnou již zmiňovaný Ludwig von Mises - ve stejném díle by se dala nalézt i odpověď na otázku J.Koldy von Žampach, jak lze "liberálně" zjistit či definovat, co je dobré, morální a co není,

2/2

3) Konečně neřešitelný problém je třeba vykácení pralesa. Nikdo, ani biologové zabývající se celoživotně pralesem, není schopen předpovědět následky, neboť se s**ete do miliony let starého systému, jehož fungování nám uniká do té míry, že nemůžeme hovořit ani o špičce ledovce (špička ledovce je tvořena 10% objemu, zatímco naše znalosti o ekosystémech pralesů jsou tak možná 0.5% z celku, částečně díky tomu, že za krátký lidský život nelze řadu jevů vůbec zpozorovat).
Zde připomíná pokus o aplikaci liberální ekonomie snahu léčit zlomený prst rentgenem, nebo rakovinu acylpyrinem. Neznajíc o mechanismech ovlivňujících taková dění zhola nic, není liberální ekonomie naprosto schopna vytvořit nějaký matematický model a zjistit z něj "správné" řešení. Veškeré výpočty spojené s podobnými problémy jsou čistým čarováním, za které by se nestyděl ani šaman z kmene Mungu-Mungu - s tím rozdílem, že toto čarování provádějí pánové s tituly v kravatách, a tak jim občan v televizi důvěřuje více.
Abych nemluvil jen teoreticky, uvedu příklad možného problému, který by v návaznosti na vykácení pralesa mohl (MOHL, nikdo netvrdí, že je to jisté, ba ani pravděpodobné) zlikvidovat podstatnou část civilizace.
Existuje infekční nemoc s velmi rychlým, prudkým průběhem a úmrtností srovnatelnou s AIDS. Jmenuje se Ebola a na lidi ji přenáší nějaké, dosud neznámé zvířátko z afrických lesů. Zdá se, že toto zvířátko se lidem velmi vyhýbá - proto je Eboly málo, a jen čas od času vzplane místní epidemie, která vyhladí celé vesnice. Vzniká zajímavá otázka, co se stane, pokud budou lesy vykáceny a dotyčné zvířátko si navykne na život mezi lidmi.
Toto byl jeden z toho 0.5% problémů, který si v případě zásadní změny ekosystému dovedeme představit. Zbývá 99.5% problémů nepředstavitelných. Co s nimi? Rozhodně ne liberální ekonomii, jejíž přístup je typu "co nevidím, to není".
Potíž s liberálními ekonomy je v tom, že se nás snaží přesvědčit, že všechny ekonomické problémy jsou vlastně typu 1), a tudíž vhodné pro jejich zacházení. Potíž s některými jinými je v tom, že naopak neodůvodněně cpou problémy typu 1) do kategorií 2) a 3) a v návaznosti na to zvyšují daně.
Pročež vyzývám všechny, aby před vyslovením "řešení" uvážili, o kterou instanci problému vlastně jde.

1/2
Nejsem si jist, nakolik můj předchozí příspěvek je srozumitelným, takže se pokusím své námitky zopakovat ještě jednou a z trochu jiného úhlu.
Pro začátek si troufnu klasifikovat problémy denního světa do třech hrubých kategorií. Jsou to problémy snadné, komplikované a neřešitelné.
1) Snadný problém je třeba situace, kdy jdete nakoupit do obchodu jogurty, a oni mají druh A, který stojí X Kč, a druh B, který stojí Y Kč. Co nakoupíte, je ovlivněno několika málo faktory: kolik máte zrovna v peněžence, jaký příjem máte obecně, jak velký máte hlad a co vám chutná víc.
Na problémy tohoto typu je liberální ekonomie jak dělaná. Všechny jevy, které do něj zasahují, jsou víceméně popsatelné, a s trochou námahy se dá napsat počítačový program, který se bude chovat víceméně jako běžný spotřebitel jogurtů. Zde nemám žádných námitek vůči uplatnění liberální ekonomie.
2) Komplikovaný problém je třeba debata ohledně toho, zda zakázat či nezakázat reklamu na cigarety. Jeho komplikovanost je dána tím, že dokonce i na úrovni peněžní směny zahrnuje velmi mnoho proměnných - spoustu nepatrných položek na straně plus či mínus, které se dají těžko dohledat a nikdo nedohledá všechny - proto můžete vidět dva naprosto si protiřečící odhady, z nichž jeden tvrdí, že výroba cigaret je pro společnost či stát velkým ekonomickým ziskem, a druhý, že výroba cigaret je pro společnost či stát velkou ekonomickou ztrátou. Navíc přistupují i další faktory, týkající se psychologie člověka. Nakolik vyčíslit cenu něčí rakoviny? Zde již statistika selhává, neboť jde o hraní si s velmi neurčitými veličinami - a to právě umožňuje existenci těch "různých odhadů". Zde už na sobě závisí příliš mnoho jevů, omezit tedy výpočty pouze na náklady zdravotních či důchodových pojišťoven je scestné. Společnost např. jistě utrpí ztrátu tím, že někomu zemřou rodiče ve středním věku, a dotyčný pak nemá peníze na studia - ale zkuste takové "výjimky" vyčíslit. Jedna či dvě se dají zanedbat, ale podstatou problému je to, že takových "zanedbatelných" výjimek můžou být statisíce, čímž se celý výpočet znehodnocuje.
Zde už je liberální ekonomie na štíru, neboť ačkoliv má za službu věrnou a spolehlivou matematiku (ano, jsem matematik :-), nedokáže jí dodat relevantní údaje k tomu, aby výpočty měly vypovídací hodnotu.

Je to hovadina. Bez státu a daní se jistý čas bude každý starat sám o sebe. Ti schopnější to dokážou, budou se starat víc o sebe vzájemně, méně schopní budou chcípat. To bude trvat tak dlouho, dokud se bohatí na to vydrží dívat. Až budou tak bohatí a dobře situovaní, že si budou moci dovolit zorganizování charitativního státu, udělají to. Zřídí dnešní veřejně prospěšné orány (školství, zdravotnictví, policii, chudobince, důchody) pro chudé. Druhou motivací, kromě potřeby konat v blahobytu dobro, bude touha mít od bídníků pokoj. Později někteří schopnější bídníci pocítí potřebu tuto vládu zpochybnit. Bude jich hodně a přimějí dav k revoluci. Dav bude mít pocit, že oni jediní pracují a mají z toho hovno. Budou žádat větší spravedlnost, v jejímž jménu by měli na chod státu přispívat všichni. Daně budou zpátky.

Teda, ač pravičák, tak taky zároveň se znalostmi o přírodních vědách, jsem hluboce naštván.
Skutečný problém nasazení "liberalismu" v přírodě je v tom, že přírodní pochody jsou mnohokrát komplikovanější než běžný podnik. Když zrušíte metro a ulice se vám ucpou auty, můžete ho obnovit nebo vykopat nové, ale vaše přirovnání "A pokud rybáři vyloví všechny ryby, nějakou dobu nebudou rybáři," je fakt na kudlu. U takhle složitých systémů NEMUŽETE DOJÍT K ROZUMNÉ EKONOMICKÉ ROZVAZE, protože neznáte všechny veličiny, ba ani většinu veličin, které by v ní měly vystupovat.
Máte tušení, k čemu povede vylovení všech ryb? Já ne. NIKDO nemá. Jak správně píšete, příroda se s tím nějak srovná - ale možná mezi to srovnání zapadne zánik lidského druhu.
Malý příklad za všechny: první kolonisté severní Ameriky vykáceli v 17.-19. století pralesy na dnešním východě USA. Jejich potomkům ve 20. století se holá země nelíbí, takže zase lesy vysadili. Kontrolní otázka: jsou to ty samé pralesy? Odpověď: kdepak. Jsou cca 10x druhově chudší a vznikají z toho neskutečné problémy, například přemnožení klíšťat, a následná epidemie lymeské boreliózy, která je dneska v USA docela strašákem.
A teď mi řekněte, jak s takovými fakty, které se projevily až časem, mohl při svém ekonomickém uvažování počítat ten "ekonom", který na základě své logické úvahy ten prvotní prales vykácel.

Jako koncesovaná živnost? Myslím že v oblasti alternativních trestů by to stálo za úvahu. Ve větším měřítku to asi nepůjde.
Náklady na vězně jsou vysoké a i kdybychom vězňům odepřeli stravu, pokud si nevydělají na sebe a na splátku svého dluhu poškozeným, bude tu dost takových, které k práni nikdo nedonutí, kteří nebudou schopni tak vysokou částku vydělat vzhledem ke svým (ne)schopnostem, nebo kteří budou natolik nebezpeční, že si nikdo netroufne umožnit jim pracovat s nebezpečnými nástroji, nutnými k dosažení potřebného výdělku. Další problém je, co s vězni, jejichž věznitel zkrachoval. Kdo rozhodne, která věznice dostane černého Petra? Ztrátové věznění by někdo musel dotovat. A čím větší roli hrají dotace, tím méně se jedná o podnikání.
Každopádně si myslím, že stát, který dopustí, aby lidé, kteří se stali žebráky a bezdomovci vinou nějakého zločince, zůstali bez jeho pomoci, by měl v první řadě myslet na tyto poškozené a ne na pohodlí a práva těch, kteří právu plivou do tváře! Co brání státu, aby od zločinců vymáhal jejich dluh vůči poškozeným a společnosti? A co jej nutí, aby zločincům poskytoval komfort, který není potřeba k jejich přežití a převýchově?