Reforma penzí podle ČSSD: je to pokrok, ale pomalý

Je to tady stále vskutku úsměvné, myslím tím důchodové mlácení prázdné slámy ! V čistě individuálním fondovém systému už vidím, jak si bude ten který člobrda na den a hodinu přesně plánovat, KDY VYPUSTÍ SVOJI DUŠI : to aby po sobě NIC a NIKOMU nezanechal náhodou navíc, když ho to hrabání přece stálo takový úsilí, nebo, naopak, aby nespotřeboval pro své okolí VÍCE, než co má ještě POSLEDNÍHO ve "štrozoku" na účtu. I když v tom posledním případě si dovedu dobře představit, ha, ha, ha, takovou vlezle iniciativní Českou spořitelnu, jak mu, jako už i státem odegretovaná instituce, včas posílá POZVÁNKU NA EUTHANÁZII. Aby nezapomenul, cha, chááá. To podle vyhodnocení stavu jeho indiviuálního účtu, včetně stavů komerčních účtů případného kapitálového pojištění, připojištění a důchodového pojištění. Tak aby opravdu včas ZBYLO i na ty úplně POSLEDNÍ POPLATKY pro finanční skupinu, že. A takové ty víceméně skryté průběžné systémy ? Tak ty opravdu v tomto socanském pojetí nic neřeší v perspektivě také. Tady plně souhlasím s enelytičkami a s enelytiky.
Musím to jen znovu zopakovat : zdejší populace trendově a dlouhodobě vymírá, zadlužení společnosti stoupá, mezigenerační adresná odpovědnost a solidarita, v té úplně základní BIOLOGICKY potřebné rovině RODINY a OBCE, se potlačuje. Motivace a zacílení společnosti jsou zmatená a bezcílná tápání směřující jen k přísně individualistickému konzumu. Jako ke konečnému cíli a prostředku zároveň. A spravedlnost je bezzubá, funkčnost soudů je nahrazena jen dalším a dalším nezvladatelným plozením zákonů vlastně na nic. Z tohoto úhlu pohledu je pro jedince určitě lepší být řádným členem třeba nějakého divokého a jistě i mírně loupeživého, archaicky organizovaného paštunského kmene někde na pomezí Afghánistánu nebo Pakistánu : tam totiž ty už u nás dnes zapomenuté základní přírodně socijální vazby ještě fungují ! A ani tam na to nepotřebují tu vnucovanou odporně degadentní demograciji ze západu, že. A tady v Česku ? Budou se už konečně hledat VINÍCI téhle nastražené tikající GENOCIDNÍ bomby ? Potom tedy když, čistě náhodou, ano : obnovení trestu smrti, mimořádné tribunály, exekuce nakradeného majetku, koncentrační převýchovné tábory, nakonec a po nějakou dobu třeba i všeobecná pracovní povinnost. Že se taková diktatůrka nelíbí ? No tak budeme ještě třeba 30 let psát takovéto nic neřešící články do novin a na finanční servery, hi, hi, hi. Nebo se každý, snad prozíravější, pro sebe a pro své blízké zařídí včas a přísně po svém. Úplně bezohledně. Bez ohledu tady na další svý okolí a také od okolí nic nečekat. Cesta to asi, za daného stavu věci, žel nejrozumější !

Problém fondů vidím v tom, že to je soukromá firma. Její prvotní cíl je vytvářet zisk svým vlastníkům. Až nebude zisková, tak ji zavřou (pod tím si můžete představit cokoliv). Tato firma žije teď a tady, tzn. jí svůj chléb dnes z peněz, které si Vy odkládáte na svůj chléb za 30 let. Fondy jsou samozřejmě hojně propagovány v médiích (reklama je příjmem média) i státními úředníky (co si myslíte, že bude dělat ministr až skončí ve funkci). Také jsou fondy oblastí na které aparát vydělává, stejně jako na všem co produkuje daně - myslíte, že je bude pomlouvat.
Tzn. platíme aparátu fondů blahobyt dnes, za iluzi našeho přežití v budoucnu. Osobně bych to risknul v horizontu 5 let (což ostatně dělám se stavebním spořením), ale 30 let je příliš daleko a hlavně to bude halda peněz.
PS: Stavební spoření už taky nevydělá tolik jako na začátku, díky 300% zdražení poplatků, zavedení polatků z úrokového zvýhodnění atd. Připadá Vám nemožné takhle kouzlit i s důchodovým připojištěním?

Pokud bude krachovat ekonomika jako celek, domníváte se, že průběžný systém bude fungovat? případě krachu ekonomiky jako celku (tím spíše globální) mne pomůže pouze zlato a jiné drahé kovy.
V případě průběžnéhy systému jsem závislý na výsledcích české ekonomiky, fond může investovat i do zahraničí - diverzifikace rozik.
Výplaty z fondu nejsou předem garantované, závisí na výsledcích hospodaření. Takže mohou klesnout souhlasím. Ale toto riziko je pro mne naprosto přijatelné.
Kybych si nyní ukládal do fondu jenom nu toho, co odvádím já + zamšstnavatel na pojistném, tak za 30 let na tom budu výrazně lépe nežli ve stávajícícm průběžném systému (které stejně spěje ke kolapsu)

Na základě čeho může KRACHOVAT penzijní fond? Dejte prosím příklad.

Ta závislost fondů na vůli politiků je obrovská, ale není přímo vidět. Předně, politici určují pravidla, kam můžou důchodové fondy investovat. A do čeho můžou fondy investovat? Hlavně do státních dluhopisů - to, jesli budou vyplaceny, pak závisí výhradně na vůli politiků (viz Argentina). Dále do "dobrých" akcií. Ale z čeho žijou ony "dobré" akciové společnosti? Z velké části (nadpoloviční) to jsou zase státní zakázky. Takže opět závislost na vůli politiků. Zbylá část investic nestojí za řeč. A že fond nemůže zkrachovat? Když se sníží produkce, sníží se hodnota investic a fond nebude mít z čeho vyplácet. Problém veškerého investování je, že ekonomové vždy naprosto nesmyslně předpokládájí exponenciální růst všeho. A když se přijde na to, že tato představa je daleko od reality, začnou dlouhodobé investice ztrácet hodnotu a fondy krachovat.

Dobrá, jste ochoten riziko krachu podstoupit. To je první důležitý krok. Případ invalidity máte pojištěn. Budiž.
Ale já jsem se ptal, co budete KONKRÉTNĚ DĚLAT v případě, že fond zkrachuje?

Ve fondovém systému dostanou důchodci to, co si ušetřili, nezávilse na tom, co ostatní vyprodukují. To, co trvdíte je platné POUZE pro průběžný systém. V ČISTÉM fondověm systému stát NEBUDE DÁVAT NIC (maximálně garantovat nějaké minimum).
Dlouhodobé úspory ve fondovém systému mohou být dlouhodobě investovány, což povede i k růstu produktivity práce.
Jak může fond zkrachovat díky výběrům? Vyplatí mi jen můj podíl, tedy to, co jsem tam investoval + výnosy z mých peněz. V nejhorším případě se tedy bude zmenšovat. ale ne krachovat.
Důchod z fondu bude závislý na tom, kolik si tam kdo vloží a nebude závislý na vůli politiků. To je další významné plus fondového systému.
Pokles produktivní generace v ČR mne při fondovém systému trápit nebude. Budu mít SVÉ napořené prostředky ak dyž domácí populace nebude schopna uspokojit vřechny moje potřeby, koupím si zboží vyrobené třeba v Číně - stejně se tam produkce postupně přesouvá.

A co nečekaná životní situace (invalidita, vážné onemocnění)? Do fondu už nenasypete nic a co budete brát? Možná máte kdejakou pojistku, ale vystačí vám její plnění do konce života?
Co krach fondu? Vím, život je jedno velké riziko, ale co budete v této situaci konkrétně dělat? Hodláte si spořit do více fondů a platit jejich náklady?

Asi jsem nic nepochopil :-) Stejně by mě ale zajímala ta projekce výše odvodů. A ta moje poznámka o Haló novinách asi nebude daleko od pravdy, že?

Aby bylo jasno, já netvrdím, že ten či onen systém je lepší, já jen nechápu, jak se různé systémy projeví na tom, jak se budu mít v důchodu (nejde mi o výši důchodu, ale o to, co si za ten důchod budu schopen pořídit). Budoucí produktivita práce bude stejná, bez ohledu na platný důchodový systém, a z toho, co se vyprodukuje dostanou důchodci jen tolik, aby ten zbytek motivoval produktivní obyvatelstvo k další produkci. Pokud se na důchody dá moc velký díl (a je jedno z jakých zdrojů), nebude produktivní generace k produkci motivovaná a nebude co spotřebovávat.
Peníze uložené do fondu jsou investovány jen v začátcích fondu, kdy vklady převyšují vyplacené důchody. Po jisté době počet důchodců ve fondu vzroste a příjmy a výdaje se zhruba vyrovnají a není co investovat. Jaký je pak rozdíl proti průběžnému systému? Pokud bude důchodců hodně, což má být už brzo, převýší vyplacené důchody příjmy a fond bude žít, dokud to půjde, z podstaty a pak zkrachuje. Takže je téměř jedno, jestli můj důchod bude malý průběžný, nebo žádný ze zkrachovalého fondu. A pokud bude důchodců moc fondy prostě zkrachovat musí.

Pro přechodné období by tato kombinace byla asit nutná. Dlouhodobě (desítky let) jsem ale pro čistě fondový systém.

Vážení pánové, co tak kombinace průběžného (životní minimum)a fondového?Tuším,že něco podobného mají poláci(nevymýšlet vymyšlené,jen upravit parametry).Pokud by byla určitá volba fondové části,umožnilo by to určitou svobodu životního stylu.Jedno dítě dva rodiče v důchodu neuživí.Ostatně kdo má investovat do vzdělání svých dětí,aby pak platili na důchod těm co si užívali?To co zaplatili v průběžném systému bylo vyplaceno jejich rodičům.Socani by měli překousnout nesolidaritu ve fondech,pravice zase jistou minimální výši(%)povinné účasti.Obávám se,že naši politici nejsou kompromisu,krom okřikování se navzájem,schopni! Přeji hezký den.

K duelu Pavla a Honzajse: Myslím, že systém s penzijními fondy je lepší nejen proto, že každý čerpá z vlastních naspořených a zhodnocených peněz.
Další výhodou je, že zatímco při průběžném financování důchodů se projevují výkyvy ve výkonu domácí ekonomiky okamžitě i na důchodech, ve fondovém systému se tyto výkyvy ztrácí, neboť z douhodobého hlediska ekonomika stále mírně stoupá a jak píše Honzajs, je možno využít i zahraniční investice.
Další výhodu vidím v tom, že peníze uložené do fondu jsou před spotřebou investovány a pomáhají tak roztáčet kola ekonomiky. Pavel zapomíná na zvyšování produktivity práce díky automatizaci a využívání výsledků vědeckotechnického pokroku. V budoucnu bude schopen stejný počet pekařů vyrobit více chlebů. Investice budoucích důchodců umožní uplatnění lidského umu ve větší míře, neboť k realizaci dobrého nápadu jsou často potřeba peníze, které jako naschvál chybí těm, kteří něco umí.
A zásadní výhodu vidím v tom, že fondový systém neumožní čerpat více, než se do fondu vloží + to, co fond vyprodukuje investováním do finančních produktů. Na rozdíl od současného systému, kdy se vláda rozhodne valorizovat důchody na základě inflace, kterou sama způsobila umělým zvýšením mezd, a když pak není na důchody dost peněz v důchodovém balíku, vyrobí se prostě větší schodek státního rozpočtu. A všichni tak žijeme stále více a více na dluh a lžeme si do vlastní kapsy, jak nám stoupá životní úroveň.

Chci se spoléhat na vlastní peníze (fondový systém) nežli na peníze jiných (průběžný systém).
Z pojistek mám rizikovku, pojištění invalidního důchodu a pojištění dávek v nemoci. Myslíte, že by mně státní invalidní důchod zachránil?
Raději podstoupím riziko ve fondu nežli jistotu, že můj důchod od státu bude zanedbatelný vzhledem k mým odvodům do systému.

Problém je v tom, že zpráva vkladů klientů není oddělena od hospodaření fondů. Vaše obava o možnost agresivnějšího investování může být právě paradoxně příčinou příštích potíží. Pokud budou mít fondy ve svém portfoliu převážně státní dluhopisy a stát se dostane na pokraj bankrotu, tak může nastat Argentinská cesta. Bojíte se penzijních fondů. A co pojišťovny? A co stát? Kdo mě pojistí před špatným hospodařením státu, jako se děje nyní? Nejsou lepší podílové fondy, či akcie a nebo nemovitosti? Jaké by bylo vaše řešení?

Ale vláda to podpotuje: penzijní fondy mohou i nyní investovat do zahraničních cenných papírů.
Dále existuje šestiměsíční časový test, kdy jsou kapitálové tisky z prodeje CP osvobozeny od daně z příjmů. A je jedno, jestli se jedná o český či zahraniční cenný papír.
Co se týče místa, místa ve službách, kdy je nutná fyzická přítomnost pracovníka v ČR, se outsourcují do zahraničí velmi těžko :).
P.S. Když pominu stavební spoření a stavební připojištění, investuji výhradně do zahraničních CP.

FOND NENÍ PRŮBĚŽNÝ SYSTÉM, protože mi vyplatí to, co jsem do něj PRÁVĚ JÁ vložil + výnosy z investic a nejsem závuslý na vkladech pana XY jako v proůběžném systému.
Každý bude mít tak velký chleba, jak moc dal do systému. A proto chci fondový systém.

Osobně se víe příkláním k modifikovanému přuběžnému systému, neboť u privátního fondového systému vidím tuto predikci: 1/ Spolu s růstem vlivu fondů bude prosazována novela zákonů tak, aby se utlumila konkurence mezi fondy (např. ztížit přechodu mezi fondy, sankce za přechod apod.)dále bude problém kam investovat, státní cenné papíry jsou sice relativně bezpečné (takové argentiské bondy, no to je přímo pochoutka :) ), ale nebude jich dost (nebo budeme financovat zahraniční dluhy?) a tak bude stále více povolit investice do volatilních prostředků, které mají nestabilní výnost a vysoké riziko. Náročnost řízení těchto rizik bude vysoká a bude za ní možno skrýt i různé nečestné úmysly manažmentu (i vlastníků fondu). Dále: výnosy jsou 3-4% a to jsem ve fázi získávání klientů, 10% je zisk akcionářů, 5% rezerva (ta brzy nebude stačit, bude se muset zvýšit) a zbytek bude ZDANĚNÝ přjem štastného důchodce.To v ideálním případě. Napadají mě však i mnohem horší možnosti, stačí vzpomenout neslavné konce řady našich finančních institucí. Průběžný systém by měl být nosným pílířem, privátní fondy pouze opcí, toť můj pohled na věc.

Kdo mluví o životních úsporách??? Krach penzijního fondu by pro mne byl nepříjemný, to ale neznamenal, že bych zůstal na mizině. Penzijní fond je složka portfolia. Do penzijního fondu bych dával jen to, co nyní odvádím do průběžného systému. Zbylé úspory investuji sám mimo penzijní fondy. V penzijním fondu bych měl tedy maximálně 1/3 úspor, takže bych přežil i bez toho.

V současné době totiž buduji dlouhodobé portfolio tak, jako kdybych žádný důchod za 35 let neměl dostat. Spořím a investuji. Proti terOrismu existuje jednoduchá inveStiční ochrana: ZLATO.
Tržní rizika penzijních fondů akceptuji, pořád jsou pro mne menší nežli nevýhody průběžného systému.
Že by státy přestaly emitovat dluhopisy? To by nejdříve ale musely začít šetři a to se politikům moc nechce...
Politické riziko (znárodnění) se trochu změnšilo vstupem do EU, nulové však není, souhlasím. Ale to jsem ochoten akceptovat.

Každé podnikání s sebou nese rizika. Banka taky nemůže z principu zbankrotovat. Řídí rizika, ohodnotí si každého potenciálního dlužníka, má výrazně vetší úroky z půjčování peněz než když vám peníze zhodnocuje. A přesto řada bank zkrachovala (maganement tuneluje, úplatný zaměstnenec poskytne nedobytný úvěr, mediální bouře vystraší klienty a ti vyberou vklady, konkurence, apod.).
U penzijních fondů to není shodné, ale obdobné: zhoupne se cena akcii (terorismus), stát omezí vydávání dluhopisů (jakpak bude DF bezpečně zhodnocovat úspory?), změní se daňové podmínky pro penzijní spoření (třeba progresivní zdanění úspor), tunelování atd. Navíc s délkou vkladu se všechna rizika zvyšují. Kdo ví, jak budou sazby, úroky, poplatky, bankovní a akciové trhy vypadat za 20 či 30 let? Nikdo. Prostě riziko tu je. Penzijní spoření není garantováno státem. Prostě ke krachu DF může dojít. Dnes se nám ta pravděpodobnost zdá velmi malá, ale co bude během následujících 30 let?
Perioda trvání státního zřízení je u nás 20 let (1918, 1938, 1948, 1968, 1989, jak pokračuje řada?). Němci rozkradli židovský majetek, komunisté ZNÁRODNILI penzijní spoření z první republiky.
Reagujete jako politik. Na nepříjemnou, konkrétní otázku odpovídáte otázkou se snahou se vyhnout odpovědi, případně odvést rozhovor jinam.
Co budete KONKRÉTNĚ DĚLAT, pokud zkrachuje vás DF s vašimi životními úsporami?