Z redakční pošty: (Ne)Důvěřujte profesionálům!

Směšujete 2 různé věci. Pokud byste mne chtěl zaměstnat a předložil mi smlouvu takovou, jakou uvádíte, vůbec bych se jí nezabýval a šel hledat práci k někomu normálnímu (nebo, chcete-li serioznějšímu). V pracovní smlouvě jsou podstatné 3 náležitosti a i velmi podrobná nemá obvykle více než 2 strany. Navíc spoustu věcí řeší zákoník práce a ten v případě pracovních sporů je nad různé kličky (platí, že některých práv se člověk vzdát předem nemůže). Pokud jde o smlouvu dle občanského či obchodního zákoníku, je situace jiná. Zde jde vyloženě o smluvní podmínky. Pro mne je samozřejmé, že pokud nějakou takovou smlouvu uzavírám, smluvní podmínky si přečtu. Ovšem rozdílně dle hodnoty. Nad smlouvou o splátkovém prodeji na novou lednici se budu zamýšlet méně, než nad leasingovou smlouvou na auto v řádu statisíců. A nejvíc mne samozřejmě zajímá to, co je menším textem, protože je mi to a priori podezřelé. Auto na leasing mám. Smlouva samotná je jednostránková, ale smluvní podmínky leasingu (jako součást smlouvy) jsou 4 strany drobným písmem. Nicméně celý text je stejně malým písmem. A depresím rozhodně nepropadám, to přenechávám takovým, jako je pan ParouleK.