Dá se spořením něčeho dosáhnout?

tak tak, nehledě na to, že připisovat korunu denně na vkladní knížku by předpokládalo jistou benevolenci paní u přepážky. Dnes by pan autor na Silvestra zjistil, že je těžce v mínusu - poplatky za vklady, za vedení ...
Dnes si mladý muž na jeho místě spíš představuje, že si na láhev vezme hypotéku nebo zavolá splátkové společnosti.

Taky jsme doma takhle šetřili a je to docela zábavné.Horší je když to potom musíte vyměnit v bance a tam vám z toho zase něco seberou.Trošku to otráví

Kde bydlite? Byvate dopoledne doma? Ze bych se zasel na ty dvacetikoruny podivat. J. Doe

Říká vám něco hodnota peněz? Za komančů byla koruna něco jiného než teď. Dnes byste nespořil 365 Kč ročně, ale 1825.

Doba. kdy se o nás stát postaral je bohudík za námi. Každý se musí starat sám o sebe. Co by vám asi poradil manažer podniku? já nejsem v žádné vysoké funkci, ale snažím se něco dělat pro budoucnsot. Co říct takovému dělníkovi, který v 15.30 jde z práce, rovnou do putiky a domů přijde ve 20.30? Nic...

Spořit se opravdu dá byť se sebemenší částkou, mám trochu štěstí, že vydělávám, byť ne mnohu (státní správa), ale jsem svobodný a bydlím u rodičů, tak ty 2000 měsíčně uspořím, dost mi taky ukrajuje auto, ale je pravda, že do děcek bych nešel, leda bych vydělaval tak 20-25 000 jinak je to vo hubu. Lidi tak nešilte a pořidťe si misto děcek treba něco užitečnějšího. DUCK

Změnit práci? Alespoň pokud žijete v Praze. Přestěhovat se z oblasti s velkou nezaměstnaností někam, kde je o mé schopnosti zájem? Zrušit zbytečné výdaje? Možnosti jsou, ale většina z nich je mnoha z nás cizí. Kolik lidí je ochotno se přestěhovat za prací? Absolutní minimum, to raději budou na podpoře, ale doma!

Nemyslím. Mám pocit, že šetřit lze vždy. Někdo ušetří stovku měsíčně, někdo 20,000, ale to záleží na tom, v čem žije a co chce. Ano, řada rodin žije trochu na hraně, ale opravdu nedělají něco, co by si mohli odříct? Vždycky je nějaký výdaj, který lze oželet nebo snížit, nemám pravdu?

Stará pravda...
před lety jsme jeli se školou na výlet do Krkonoš a spali jsme na Luční boudě. Stěny noclehárny byly plné kreseb a nápisů, většinou vulgárních, jeden z nich se ale lišil. Říkal: Kdo šetří má za tři, kdo krade má za devět.
Od té doby se už ledacos změnilo, ale tato do omítky vytesaná pravda zůstává. Zvláště v Česku v popřevratové době. Snad jen tu první část věty by šlo vypustit a ponechat jen: Kdo krade má za devět. On totiž ten, kdo dnes v Čechách nekrade, nemá z čeho šetřit a je obyčejně rád, že přežije měsíc.
Pane Pršalo, neznám Vás a proto ani nemám právo Vás posuzovat, ale z Vašeho článku mi připadá, že si z lidí děláte blázny.

Je to asi 9 měsíců zpět, co jsem četl on-line rozhovor s p. M. Mackem z ODS. Jeden z pisatelů se ho ptal, jak má vyžít s platem 13,500 CZK hrubého za měsíc, když má malé dítě a ženu na mateřské. Následoval výčet odpočtů jako jsou daně, pojištění, strava atd. A odpověď p. Macka: S takovým platem si nazakládejte rodinu !!! Přitom cca 13,000 CZK za měsíc, pokud se nemýlím, je uváděno jako průměrná hrubá mmzda v ČR. Tak opravdu nevím, kolik lidí si může dovolit šetřit, o investicích do akcií, fondů atd. ani nemluvě.

Taky si vzpomínám, jak jsme šetřili, když to ještě bylo možné. Bohužel, realita pro většinu národa je taková, že šetřit není z čeho. Vy, kteří toto čtete, jste zřejmě z té skupiny, která šetřit může. Ale představte si plat dělníků, učitelů, prodavačů...tedy oné velké skupiny lidí, kteří nejsou manažery a pod. Jen pro příklad: žena s dítětem, slušný plat 10.000 hrubého, tedy cca 8.000 čistého, byt + inkaso 4.500. Zbytek 3.500, tedy asi 110 na den pro dvě osoby, to je 55 na osobu na stravu, dopravu, hygienické potřeby, ošacení, vzdělání (sport a kulturu raději vynechám). Takových lidí znám spoustu a přicházím s nimi při své práci do styku denně. Kdeže jsou sny o šetření! poradí jim někdo, jak z toho ven, když jsou rádi, že vůbec něco vydělávají? Realistka.

Hodnota úspor z doby před 199o klesla na čtvrtinu a úroky ve fondu KB Universum při jeho likvidaci byly nižší než z normálních bankovních úložek. Standartní bankovní švindl probíhá následovně: Po zřízení nového fondu se nasadí vysoký výnos, aby se nalákali zájemci. Pak výnos klesne a klesne i hodnota podílů. Rychlému útěku podílníků zabrání pokuta za výběr peněz a nakonec je podílník rád když dostane zpátky nominální hodnotu bez úroků a neprodělá. J.Mácha

Milý Oukrope, jistěže autor onou lahví whisky popisuje pravděpodobně dobu, která skončila v červenci 1990 první liberalizací cen potravin. Předpokládám ale, že Vy, já i ostatní čtenáři máme dost vlastního rozumu na to, abychom tento "lehký" a osvěžující článek nebrali jako analytický popis jediného, závazného, neomylného a pro kohokoli vhodného způsobu, jak nejefektivněji nakládat s penězi.

Nápad, který pan autor předestřel, by byl dobrý v éře socialismu. Tehdy se totiž ceny až tak moc neměnily. Pokud chci spořit teď na něco konkrétního, třebas onu láhev whisky, budu šetřit každý den korunu a za rok na Silvestra zjistím, že už nestojí 365, ale 385 Kč. Pokud budu peníze cpát do banky, úrok bude stejně vždy nižší než inflace, odpočtou mi poplatky za vedení účtu, za položky, za výpisy .... takže stejne nenaspořím kýženou cifru. Je dobré spořit, ale jen tak obecně a pak se nechat překvapit (ať už mile, či nemile), co si mohu za daný bakšiš pořídit.
Mr. Owcrope

Přispivatel měl asi na mysli časovou diverzifikaci.

K těm poplatkům: je přeci jedno jestli platím 5% z mála každý měsíc, nebo 5% z hodně jednou za rok.

Máte-li 2-3000 měsíčně na víc a nebudete je v následujících 2-3 letech potřebovat, určitě bych je ukládal třeba do dluhopisového fondu, kde rostou a jsou kdykoliv k dispozici. Určitě je to lepší než pod matraci nebo do akciových fondů, které jsou hodně rizikové a mohou velmi výrazně kolísat. Po nich bych sáhnul tak s horizontem 5-10 let, ale na druhou stranu by mi bylo velmi líto platit každý měsíc jejich nehorázné vstupní poplatky.

My jsme si z toho udelali celorodinny sport. Manzelka a ja sporime 20 Kc, starsi dcera 10 Kc a dve mladsi deti vsechny ostatni drobne mince. Delame to uz pres rok a vsechny strasne bavi srovnavat, kdo kolik ma a jak rychle naplni stavajici nadobku. Doporucuji nejen pro sporeni samo o sobe, ale i pro tu rodinnou hru, ktera v tom je schovana.

Odkladani minci bylo zavedeno i v nasi spolecne domacnosti. Kdykoliv jsme dostali naspatek 20 korunovou mince tak byly ulozeny nejdrive do male misky, pak se musela hledat vaza a nakonec byly presipany do velkeho kvetinace, ulozenenho bezpecne pod postel. Zacali jsme nekdy v polovine roku 1999 a na konci roku tam bylo nasetreno kolem 5 - 6 tisic. Taky jsme se bavili tim co si za to koupime. Ted kolik je tam nasetreno nevim (ale urcite hodne), protoze na sporeni do toho kvetinace uz se nepodilim. Ale zvyk nebyl opusten a skladam 20 KC mince na jinem miste do jine kasicky (pomalu budu musete hledat vetsi nadobu).

Není to o ničem jiném než o pevné vůli, protože ať už jde o dvacet korun denně nebo třeba dva tisíce měsíčně, jsou to částky, které v podstatě nikomu nechybí a které obvykle vyhazujeme oknem za zbytečnosti. Pokud je dokážeme dobře ukládat, přinesou nám časem velké překvapení. Ale znovu opakuji - je to právě a především o pevné vůli.