Zemní plyn nakupují dodavatelé na energetické burze. A podle toho, za kolik nakoupí, prodávají. Samozřejmě po připočítání marže. Odhadovat vývoj ceny zemního plynu je náročné i pro ostřílené analytiky. Jakým směrem se pohne, záleží totiž na mnoha proměnných.
Ceny plynu ovlivňují ceny přidružených energetických komodit, především ropy. Své slovo má geopolitická situace. „Aktuálně se politické špičky Ruska, Saúudské Arábie a OPEC vyslovily pro zvýšení produkce ropy, což srazilo ceny ropy přibližně o pět dolarů za barel. Na druhé straně sledujeme nervozitu na trzích, kterou vyvolává politika USA vůči Íránu,“ uvádí Vít Brůha ze společnosti Centropol. Zároveň dodává, že velkoobchodní ceny zemního plynu by pro zbytek letošního roku mohly být mezi 21 až 23 eury za megawatthodinu.
S největší pravděpodobností tak cena zemního plynu nebude příští rok klesat, může nás čekat i mírné zdražení. „Pro další období se zákazníci budou muset připravit na zvýšení konečné ceny plynu,“ domnívá se analytik Jiří Gavor ze společnosti ENA.
Na růst ceny zemního plynu netlačí jen geopolitické hry, ale také mnohem prozaičtější aspekty. Protože se s plynem primárně obchoduje v dolarech, případně eurech, pro český trh je důležitý kurz koruny vůči těmto měnám. Svou roli sehrává rovněž (ne)zaplněnost skladovacích kapacit plynu v České republice, která dosáhla po skončení topné sezóny svého desetiletého minima. „Logicky to znamená zvýšenou poptávku,“ dodává Vít Brůha.
Ceny plynu a elektřiny rostou. Zajistěte si nejvýhodnější nabídku, dokud je čas.
Očekávaný nárůst ceny plynu podtrhuje aktuální dění na komoditních burzách. Například na začátku června bylo na Českomoravské komoditní burze Kladno uzavřeno 306 kontraktů na dodávku téměř 347 tisíců megawatthodin zemního plynu. „Plyn se ve velkoodběru obchodoval za 572 korun za megawatthodinu,“ konstatuje Martin Soukup, tiskový mluvčí burzy.
Právě teď nakupují dodavatelé zemní plyn na další období. A jak ukazují zkušenosti z předchozích let, do zdražování energií se jim chtít nebude. Energetický zákon totiž v tomto směru pamatuje na spotřebitele. Když dodavatel navýší ceny, může se zákazník bezplatně vyvázat i ze smlouvy sjednané na pevnou dobu, třeba i několik let, a během pár dnů si najít jiného dodavatele.
Je třeba připomenout, že 25 až 30 procent celkové ceny plynu (bez daně) tvoří regulované poplatky, určované Energetickým regulačním úřadem, promítají se do nich především platby za přepravu a distribuci. Regulovaná část ceny se v roce 2018 zdražila v průměru o 2,8 procenta. Zbytek pak představuje obchodní složka, tu si určuje dodavatel plynu podle svého uvážení – tedy podle svých nákladů a podle zisků, jakých chce dosáhnout. Z rozdílu mezi cenami jednotlivých dodavatelů pak můžete těžit vy jako klienti. Jednak můžete vyměnit dodavatele za lacinějšího, jednak si můžete s nabídkou od lacinějšího dodavatele v ruce říct u svého dodavatele o slevu.
Kromě konkrétních nabídek konkrétních dodavatelů, můžete použít k vyjednávání s dodavatelem ještě jeden ukazatel. Tedy minimálně podle představ regulátora.
Před dvěma lety Energetický regulační úřad poprvé představil takzvanou indikativní cenu plynu, která má lidem usnadnit orientaci na trhu. Od té doby ji upravuje co čtvrt roku a dává tak spotřebitelům do ruky argument, který jim má pomoci při vyjednávání s dodavateli. „Jde o ceny indikativní, orientační, chcete-li doporučené,“ říká Vladimír Outrata, předseda Rady Energetického regulačního úřadu.
Indikativní ceny se počítají na základě aktuálního vývoje burzovních cen plynu a zahrnují i přiměřenou marži obchodníka. Aktuální indikativní cenu plynu vypočítal regulátor na 699 korun za megawatthodinu pro zákazníky, kteří plynem topí, 749 korun za megawatthodinu u plynu na ohřev vody a vaření a 899 korun za megawatthodinu pro zákazníky, kteří na plynu jen vaří.
Indikativní cenu kritizovali někteří dodavatelé i odborníci. „Někteří dodavatelé se vymezují proti tomuto ukazateli, považují ho za cenový diktát. To je špatná interpretace, neboť tento ukazatel dodavateli nic nepřikazuje. Dobře slouží spotřebitelům, kteří si mohou jednoduše porovnat, kolik jim účtuje současný dodavatel,“ tvrdí ale Vladimír Outrata.
Jiného názoru je Jiří Gavor. „Indikativní cena nemá valného významu pro vyjednávání s dodavateli. Mnohem účinnější je vycházet z konkrétních nabídek, které si zákazník může zjistit z některého internetového srovnávače.“
Indikativní ceny plynu jsou rozdělené podle charakteru odběru: vaření, ohřev vody a vytápění. Nezahrnují DPH a je nutné k nim přičíst regulovanou složku ceny, která je specifická pro dané distribuční území. Všechny tyto údaje pro výpočet celkové ceny zjistíte například z vyúčtování dodávky plynu.
Cena plynu je podobně jako cena elektřiny složena z několika částí. Regulovanou složku určuje Energetický regulační úřad, je stejná pro všechny obchodníků na jednom distribučním území. Další složkou ceny zemního plynu jsou daně. O regulované složce a daních se nedá diskutovat, neregulovanou část ceny můžete ovlivnit výběrem dodavatele a vyjednáváním s ním.
Obrázek: ERÚ
Alespoň jednou za rok se vyplatí podívat se na to, jaké jsou aktuální doporučené ceny plynu a kolik skutečně u dodavatele platíte. Například domácnost, která zemním plynem vytápí domek v Kladně a ročně spotřebuje kolem 18 megawatthodin energie, by u společnosti innogy v produktové řadě Standard zaplatila za megawatthodinu 854,60 korun.
Při pohledu do ceníků dodavatelů je možné najít nejen levnější nabídku, než je tato. A dokonce levnější, než je současná indikativní cena, stanovená na 699 korun. U společnosti MND by domácnost zaplatila za megawatthodinu 598,35 korun, u EP Energy Trading 600 korun a u Elimonu 640 korun. K tomu je ale třeba vždycky připočítat ještě měsíční poplatek. Ten u některých dodavatelů může být nulový, u jiných třeba i přes sto korun měsíčně.
Sdílejte článek, než ho smažem
