Exekuce majetku by byla takřka neproveditelná, kdyby exekutor nemohl při sepisování věcí vycházet z vyvratitelné právní domněnky, že ten, kdo věci fakticky ovládá, je také jejich vlastníkem. Podívejme se, jak výkon exekuce vypadá, proč je exekutor povinen vždy zabavené věci odvézt, co všechno je oprávněn vzít, co je žaloba na vyloučení apod.
Kde všude může exekutor zabavovat movité věci, o nichž předpokládá, že náleží dlužníkovi? Jak to, že někdy zabaví věci z bytu, ke kterému dlužník nemá žádný právní vztah ani v něm nebydlí? Jaké je "oficiální" stanovisko exekutorské komory k těmto případům? A jak zastavit nezákonnou exekuci?
Když exekutor zabaví věci "nevinnému", teoreticky by to nemuselo znamenat nic hrozného. To ale v Česku bohužel neplatí. Proč mohou exekutoři vydírat třetí osoby? Proč ignorují jednoznačné důkazy? A jak napravit nedostatky současné právní úpravy?
Ačkoli je smyslem exekučního řízení účinně a co nejrychleji uspokojit nároky věřitele, zákon poskytuje určitou ochranu i dlužníkovi. Tomu tak nesmějí být zabaveny zejména věci, které jsou pro něj či jeho rodinu životně nezbytné. Podívejme se, o jaké předměty konkrétně jde.
Dlužníky čelícími exekuci jsou často i podnikatelé. Obecně jim exekutor nesmí zabavit to, co potřebují ke své práci. Z čeho vycházejí soudy při rozhodování o tom, co jim vzít a co ponechat? Co v praxi znamená, že dlužníkovi nelze zabavit jen takové věci, které mu umožní v podnikání alespoň v minimálním rozsahu pokračovat? Jak v konkrétních případech rozhodl soud?
Možná se někdy rozhodnete zaplatit "cizí" dluh, a odvrátit tak zabavení věcí, které by předmětem exekuce být neměly. Nepočítejte ale s tím, že vám tyto peníze vrátí exekutor nebo věřitel. Jediné, na kom je můžete pomocí žaloby vymáhat, je dlužník sám.
