Chudší přispívají na vzdělání bohatších
Význam vzdělání je všeobecně doceňován jako nástroj zlepšení postavení ve společnosti. Pokud bychom hledali toho, kdo má ze vzdělání konkrétního jedince největší prospěch, můžeme odpovědět že on. Velkým přínosem ze vzdělání pro jedince je zvýšení jeho šance na uplatnění se na pracovním trhu, mnohem vyšší pravděpodobnost lepšího finančního ohodnocení a jeho vyšší psychosociální spokojeností. Pro jednoduchost používejme termín "úspěšnost" právě pro označení jedince sociálně vyspělého i odolného. Nejde ani tak o to určit úspěch pomocí množství peněz, ani úspěch jako takový. Jde spíše o pojetí a jednoduchý termín, označující někoho, kdo se ve stále složitější společnosti neztratí. Budeme-li rozšiřovat okruh subjektů, které získávají prospěch ze vzdělání jedince, přichází v úvahu rodina, okolí a nejširší pojetí by vedlo k celospolečenskému prospěchu. I proto lze pohlížet na vzdělání jako na smíšený statek.
Individuální prospěch již naznačen byl, celospolečensky pak vzdělaný jedinec minimálně přináší vyšší příspěvky do několika odvodových systémů (daně a povinná pojištění). Stát by se, i ve své nejminimálnější podobě, měl vzděláváním alespoň zabývat, když ne jej přímo podporovat. Ekonomové se napříč všemi proudy shodují, že vzdělaná pracovní síla je nejlepším lékem na problémy, které tržní uspořádání přináší (je faktorem zaměstnanosti, chudoby, produktivity práce a růstu ekonomiky). Shoda panuje i v tom, že pozitiva z kvalitního vzdělání získává jak konkrétní jedinec, tak celá společnost. Díky vyšší spotřebě pak přispívá vzdělaný – výše příjmový i prostřednictvím nepřímých daní a samozřejmě nezatěžuje příliš státní kasu svými sociálními nároky.
Diskuze o školném
Novele zákona o vysokých školách se budeme věnovat v příštím týdnu, a proto se zabývejme pouze obecnou charakteristikou ekonomických dopadů výběru školného na různé sociální vrstvy. Jednoduchým argumentem proti plošné platbě školného je diskriminace nemajetných a jejich praktické vyloučení z možnosti vzdělávat se. Podle Petra Matějů, vědeckého pracovníka Sociologického ústavu AV ČR v oblastech distributivní spravedlnosti, sociální nerovnosti a stratifikace, jsou nerovnosti v přístupu k VŠ vzdělání způsobené sociálním původem již nyní u nás mnohem vyšší než v ostatních zemích OECD.
Vysvětlivky: PROF - odborníci, NM - nemanuálně pracující, SW, UW - dělnické profese
Zdroj: Petr Matějů (ISEA), přednáška na téma
Proč by nemělo být vyšší vzdělání pouze pro elitu.
Pravda, významnou část z vysokoškoláků ve světě tvoří bakalářské typy programů, které v našem školství teprve hledají pevnou pozici. Bakalářské studium si své místo pravděpodobně najde právě u těch studentů, kteří nejsou z nejrůznějších důvodů ochotni trávit 5 let na vysoké škole. V našich luzích a hájích je vysokoškolské vzdělání chápáno spíše jako pětileté (plné, magisterského typu) a bakalářský systém, který si atraktivitu dobývá jen pozvolna, je prozatím v roli nedospělého holátka. Zůstává otázkou, zda vysokoškolské vzdělávání směrovat spíše ke kvalitě a hloubi, nebo naopak k masovosti. Kýženým cílem je pravděpodobně varianta nejdražší a svým způsobem kompromisní – pro některé studenty kvalitněji, pro další alespoň nějak.
Kdo financuje vzdělávání
Pokud se sociálně a socialisticky smýšlející skupiny ohánějí tím, že školné zavést nelze, neboť by došlo k vyloučení talentovaných, ale chudých, zapomínají na to, že dnes jsou čistými příjemci přerozdělování ve školství právě bohatí. Jak je to možné? Již v době neexistence školného u nás existují určité sociální bariéry vstupu na vysokou školu. Je to především neschopnost rodiny oželet příjem studenta, který je po dobu studia ekonomicky neaktivní, a ještě jej živit. Řádově se taková ztráta projevuje ve výši 10 000 Kč měsíčně (alternativní příjem + zvýšené náklady na studium, jako jsou dojíždění, další bydlení atd.). Proto již dnes studuje na VŠ malé množství sociálně slabých. Avšak systém financování jako takový stojí na vybírání daní, které pochopitelně platí jak chudí tak bohatí. A přestože je daňové zatížení směřováno spíše k bohatším, nastává situace, že ve státem financovaném školství studuje menší procento chudých, než by odpovídalo jejich daňovému zatížení. Tak dochází k čisté redistribuci ve prospěch bohatších! Paradoxní je, že lékem na sociální původ je především pokračující proces vzdělávání v dotčených skupinách. Lze to změnit? Skupina senátorů připravila novelu zákona o vysokých školách, která zavádí školné. Řeší školné naznačený problém? O tom si můžete přečíst příští týden.
Myslíte si, že systém financování vzdělání je spravedlivý, když celkové přerozděluje ve prospěch bohatších. Měla by ČR zvýšit svůj podíl vysokoškoláků? Má do vzdělání zasahovat více stát, nebo ponechat tento na výsost komplikovaný a ceněný statek na pospas neviditelné ruky trhu?
