Kolem hovězího dobytka se pohybuje přes dvacet let, nejdřív v oblasti obchodu a přepravy, postupně se – trochu paradoxně, jak sám říká – dostal až k jeho chovu. „Většinou to bývá naopak. Na konci devadesátých let jsme začínali s nákupem a prodejem a za vydělané peníze postupně pořizovali vlastní kusy. Ty jsme nechávali vykrmovat u zemědělců, během let ale začala stará generace chovatelů odcházet a nám nezbylo než se vrátit k zemědělské prvovýrobě.“
Dnes se Farma Blatiny o zvířata stará na třiceti farmách, vlastních i pronajatých. Jednou z nich je od roku 2013 farma v Jívoví, vesnici nedaleko Velkého Meziříčí. Bývalý areál zemědělského družstva, kam se za šéfem farmy vydáváme, prošel během uplynulých osmi let rekonstrukcí. K původním budovám přibyly kancelářské prostory, loni zbrusu nový teletník.
Právě na výkrm telat se v Jívoví zaměřují. „Celou stáj jsme projektovali sami, podle svých představ a nároků na kvalitní chov. Původem jsme všichni zootechnici, zvířata máme hodně rádi, a proto chceme, aby žila v maximálně dobrých podmínkách.“
Foto Daniel Hamerník Statek v Jívoví, součást Farmy Blatiny
Sláma versus beton
Jeden ze způsobů, jak zvířatům zajistit životní pohodu, je sláma. „Naše zvířata mají čerstvě nastláno a neleží na betonových roštech. Podle mého je to pro ně přirozenější, skot navíc potřebuje sucho. Samozřejmě je potřeba počítat s tím, že sláma je drahá a je s ní daleko víc práce.“ Například podle České zemědělské univerzity uspoří bezstelivový provoz osm až deset pracovních operací.
„Chov na betonu je za mě průmyslová výroba, v takových stavbách se taky často používá nucené větrání skrz ventilaci.
Přitom hovězí dobytek potřebuje vedle sucha taky čerstvý vzduch,“ říká Chodil s tím, že ve zdejším teletníku ho zajišťuje roleta. Ta nahrazuje jednu celou boční zeď a podle potřeby ji lze libovolně stahovat.
Stáj je rozdělená do několika sektorů, každý pro telata určitého věku. Aktuálně jich je tu kolem dvou set osmdesáti. Většinu z nich nevyvádí nezvyklá návštěva z míry, zapózovat fotografovi přichází jen pár zvědavců.
Po skupinkách pak mladí býčci sdílejí ohrazené boxy, každý s vlastním žlabem, napáječkou a dostatkem slámy na přežvykování. Nad žlabem všech boxů jsou zásobníky s krmivem. „Používáme výhradně české krmení. Tohle je směs obilí, řepky a minerálů,“ ukazuje Chodil. Ze zásobníků se průběžně dosypává podle toho, jak se telata střídají u žlabu. Na Farmě Blatiny mají zvířata ke krmení i vodě permanentní přístup. „Byli jsme první, kdo s tím začínal. Všichni mě zrazovali, že se telata budou nafukovat, jak budou přežraná, ale neměli pravdu. Tenhle způsob krmení je pro ně naopak přirozený. Když krmíte jednou denně, telata se perou o přístup, je mezi nimi rivalita a menší často strádají, protože silnější kusy je ke korytu nepustí,“ vysvětluje, zatímco se procházíme teletníkem.
Foto Daniel Hamerník
Napojit a dobře odstavit
Jen granule a sláma ale nestačí, telata potřebují i mléko: dvakrát denně po dvou a půl litru. Dobře zvládnutý mléčný výkrm hraje zásadní roli. „Krmíme pomocí fooder boxů, což jsou speciální držáky na lahve. Díky tomu máme jistotu, že opravdu každé tele dostane potřebnou dávku. Případně hned vidíme, když pije málo, což může znamenat zdravotní problém. Když se to lije do koryt, přehled nemáte a většinou to bývá tak, že se velcí přepijou a na malé nic moc nezbude.“
Telata tady dostávají mléko s vysokým procentem sušeného kravského mléka. „Je to samozřejmě o dost dražší než náhražky ze sóji, ale bereme to tak, že nám to telata vrátí ve zdraví a přírůstku.“
Celá věda ovšem způsobem podávání a složením krmného mléka nekončí, každé tele je potřeba jednou odstavit. „Pro zvíře jde o kritické období a je opravdu klíčové, jak se to celé zvládne. Musí to být co nejpřirozenější. Sleduje se, kolik tele sežere obilí, a postupně se ubírá mléčná dávka.“
Právě výběr krmení a odstavení podle vlastních not patří k zásadním důvodům, kvůli kterým se Štěpán Chodil do chovu telat pustil. „Když se odchov a odstav nezvládne, rostou zvířata pomalu, jsou výživově podražená a později to jen těžko dohánějí,“ vysvětluje.
Na farmě v Jívoví jsou telata do doby, než dosáhnou dvou set kilogramů, což bývá zhruba v pěti až šesti měsících. Jejich další výkrm, za obdobných podmínek, probíhá na Moravě. Nově kousky odebírá například online supermarket Rohlik.cz, který právě hovězí z Farma Blatiny zařadil pod svoji novou privátní značku Maso! „Pro nás je hrozně fajn, když víme, že naše maso končí na českém trhu, u českého zákazníka,“ říká k čerstvě navázané spolupráci Chodil.
Farma Blatiny garantuje stáří zvířat, na porážku jdou nejdéle ve 24 měsících, nebo i dřív, když mají kolem 700 kilo. „Chovatel, co nevykrmí zvíře do dvou let, něco zanedbal. Maso z třicetiměsíčních býků nemá odpovídající kvalitu. Jak zvíře stárne, mění se rozložení bílkovin a maso je tvrdší a tužší.“
Foto Daniel Hamerník
Těžší, ale správná
Kromě chovu se Farma Blatiny pořád věnuje také obchodování se zvířaty a jejich přepravě. I v těchto oblastech myslí na takzvaný welfare, tedy životní pohodu zvířat. V duchu loga, které zdobí firemní auta: přepravujeme naše zvířecí kamarády. „Někomu to samozřejmě může připadat jako póza, ale za nás jde o živé bytosti a podle toho se k nim chováme. Před cestou jim třeba podáváme speciální elektrolyt ze směsi glukózy a minerálů. To se běžně nedělá, stojí nás to peníze navíc,
ale my jednoduše chceme, aby zvířata cestovala v co největším komfortu.“
Nakonec musím položit otázku, která mi během naší exkurze běžela hlavou – nelituje Štěpán Chodil toho, že nezůstal u obchodování a vybral si tuhle, na první pohled složitější cestu? „Rozhodně ne, protože když si chce člověk sáhnout na kvalitu a dělat věci podle sebe, nejde to jinak. Pokud nemáte vlastní středisko, nic neovlivníte. Když jsme měli zvířata v najatých výkrmech, zkoušel jsem se s nimi domluvit, jak by šly věci dělat líp. Nikdo na to ale neslyšel, protože by do toho museli investovat. Náš způsob opravdu něco stojí. Když vynecháme slámu a nebudeme tolik řešit krmení, dost možná nám náklady klesnou o padesát procent. Takže máte pravdu, vybral jsem si složitější cestu, ale za mě správnou.“
Monika Veselíková
Bakalářské studium odstartovala na Technické univerzitě v Liberci, magisterské v oboru Mediální studia dokončila na Fakultě sociálních věd UK. Pro Finmag a Peníze.cz píše od konce roku 2014. Ve volném čase běhá, kde se dá.... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem