Kde není konkurence, vítězí (pod)průměrní. I na pracovišti.

Výborně, pane Valenčík. Zajímalo by mě, jestli existuje nějaká strategie, s kterou lze tyto negativní koalice porazit. Zatím jsem nečetl Vaši knihu, ale dopředu si myslím, že asi jediná strategie je odvaha takových lidí jako jste vy.

Vtipnější vyhrává ještě existuje?

hmm, nevím proč to řešíte. stejně za pár let bude na Světě jenom komunismus, protože lidi příjdou na to, že největší zlo vzniká právě ze sociálních rozdílů.

Můžu potvrdit. V mém předminulém zaměstnání to takto fungovalo. Každý úkon byl hodnocen body a výkon "nad normu" byl odměněn přibližně 50 % příplatkem. Tedy pokud někdo udělal 2 násobek normy, dostal 150 % mzdy, u trojnásobku 200 % mzdy. Výkony šly obrovsky nahoru, nebyly vyjímky ani ona 2 násobná mzda. Přestože na tom zaměstnavatel vydělal ("dostal 3 lidi za cenu 2"), najednou se mu výše platu začala "zajídat", nebo spíše vedoucím pracovníkům, kteří nyní měli třeba i menší plat než nejvýkonnější z "plebs". A tak se začalo vymýšlet, jak ty platy snížit. Nejdříve došlo ke zvýšení normy, takže ti, kteří se tak jako tak pohybovali na její hranici iniciativu definitivně vzdali. Když ani to nestačilo, byl nastaven maximální strop odměn na směšných 5000 Kč a i ty byly teoretické (já jsem byl kolem 3. místa ze dvou set lidí a měl jsem nějakých 3500 Kč). Výsledek bylo, že výrazně klesl výkon a ještě víc kvalita a ti nejlepší odešli - koho by bavilo dělat 3 x tolik co kolega a mít za to jen o nějakých 3500 Kč navíc.

Je to blbina.