Upravený seznam nespolupracujících jurisdikcí v daňové oblasti

V průběhu února 2023 schválila Rada EU revidovaný unijní seznam jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti. Tento seznam je vydáván od roku 2017, je pravidelně (dvakrát do roka) revidován a obsahuje dvě přílohy. Příloha 1 obsahuje jurisdikce, které nesplnily kritéria stanovené EU pro řádnou správu daní (posuzováno je např. nastavení mezinárodní výměny informací v oblasti daní, uplatnění minimálních standardů v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisků, či existenci preferenčních či škodlivých daňových režimů). Příloha 2 obsahuje jurisdikce, které se dostatečně zavázaly reformovat svou daňovou politiku, ale je třeba související reformy monitorovat.

Příloha 1 nově obsahuje 4 nové jurisdikce, a to Rusko, Britské Panenské ostrovy, Marshallovy ostrovy a Kostariku. Celkově seznam obsahuje 16 jurisdikcí.[1] Jedinou jurisdikcí na seznamu, se kterou má Česká republika uzavřenu smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, je Ruská federace – uplatnění výhod plynoucích ze smlouvy může být obtížnější. S některými dalšími jurisdikcemi má Česká republika uzavřené smlouvy o mezinárodní výměně informací v daňové oblasti.

Zařazení jurisdikce do Přílohy 1 může mít v České republice dva základní daňové důsledky:

• Česká ovládající společnost (český daňový rezident), která se podílí kvalifikovaným způsobem na ovládané zahraniční společnosti[2] z dané jurisdikce, bude činnost takové společnosti posuzovat jako by byla uskutečněna českou ovládající společností a související příjmy této ovládané společnosti budou podléhat zdanění v České republice (bez ohledu na to, zda došlo k výplatě podílu na zisku do ČR).
  
  V případě jurisdikce na seznamu se navíc zdanění v ČR neomezuje pouze na tzv. zahrnované (pasivní) příjmy a neuplatní se test vykonávání podstatné hospodářské činnosti v zahraničí, ani test efektivní sazby daně ovládané zahraniční společnosti.
  

• Odpočitatelné platby mezi přidruženými osobami, kdy příjemce je daňovým rezidentem v jurisdikci uvedené v seznamu nespolupracujících jurisdikcí budou podléhat oznamovací povinnosti přeshraničních uspořádání, které splňují vybrané charakteristické znaky známé jako Mandatory Disclosure Regime či DAC 6.

Nicméně zařazení jurisdikce na seznam může v praxi vést rovněž k dalším daňovým důsledkům, které nejsou gramaticky předpokládány zákonem, např. snížené schopnosti získat z dané jurisdikce dokumentaci pro uplatnění nižší než 35% srážkové daně při výplatě vybraných příjmů z České republiky.

K transakcím se společnostmi z jurisdikcí, které jsou považovány za nespolupracující v oblasti daní, by se mělo postupovat s maximální obezřetnostní, protože mohou vést k dodatečným nákladům a mohou rovněž přilákat pozornost finanční správy.

V případě dotazů se prosím obraťte na autora článku nebo daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.

Autor:

Karel Hronek

[1] Americká Samoa, Americké Panenské ostrovy, Anguilla, Bahamské ostrovy, Britské Panenské ostrovy, Fidži, Guam, Kostarika, Marshallovy ostrovy, Palau, Panama, Rusko, Samoa, Trinidad a Tobago, ostrovy Turks a Caicos a Vanuatu.

[2] Za určitých podmínek se za ovládanou zahraniční společnost považuje rovněž stálá provozovna umístěná v dané jurisdikci.