Moderace smluvní pokuty
Zákonná úprava podmínek platného sjednání smluvní pokuty je obsažena v občanském zákoníku. Při sjednání smluvní pokuty by měly smluvní strany vycházet primárně z jejího účelu, tedy paušalizované náhrady škody v případě porušení smluvních povinností. Smluvní pokuta by neměla cílit na sakcionování výkonu práv ze smluv.
V souladu s ustanovením občanského zákoníku má soud tzv. moderační právo, tedy možnost snížit na návrh dlužníka s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu. V důsledku takovéhoto soudního rozhodnutí pak zaniká nárok věřitele na smluvní pokutu v rozsahu odpovídajícím snížení pokuty soudním rozhodnutím.
Dne 11. ledna 2023 se Velký senát Nejvyššího soudu rozhodnutím sp.zn. 31 Cdo 2273/2022- 162 odklonil od dosavadní rozhodovací praxe vycházející ještě z dob účinnosti obchodního zákoníku, ze kterého byla zákonná úprava smluvní pokuty z převážné části převzata do občanského zákoníku. Ve své předchozí rozhodovací praxi se soud ustálil v názoru, že o nepřiměřenosti smluvní pokuty lze rozhodovat pouze s přihlédhnutím k těm okolnostem, které existovaly v době jejího sjednání, tedy nelze posuzovat výši pokuty z pohledu okolností nastalých až po sjednání smluvní pokuty.
Velký senát v tomto svém průlomovém rozhodnutí poukazuje na potřebu přihlížet i k širším okolnostem, které nastaly po porušení smluvní povinnosti. Soudy by tak nově měly posuzovat přiměřenost výše pohledávky na zaplacení smluvní pokuty, nikoli pouze přiměřenost samotného ujednání o smluvní pokutě.
Tříkrokový postup soudu by se tak dle názoru Nejvyššího soudu měl sestávat z následujících úkonů:
V první fázi soud přezkoumá dle výkladových ustanovení občanského zákoníku jakou funkci měla smluvní pokuta v rámci daného smluvního vztahu plnit.
Ve druhé fázi soud přezkoumá všechny okolnosti případu, přičemž zohlední všechny okolnosti známé již při jejím sjednání, jakož i okolnosti existující při samotném porušení povinnosti a okolnosti nastalé po předmětném porušení smlouvy.
Ve třetí fázi pak soud posoudí, zda je výše pokuty přiměřená vzhledem k jejím funkcím a zájmům zajišťované povinnosti.
Je-li dána velká disparita mezi ujednanou částkou a skutečnou újmou, kterou věřitel utrpěl, může soud částku redukovat, ačkoliv se v době uzavření smlouvy zdála výše sjednané smluví pokuty být přiměřená. Moderační právo má být uplatnitelné tehdy, když je zřejmé, že původně dohodnutá částka podstatně převyšuje skutečnou újmu.
Velký senát uzavírá, že východiskem moderačního práva smluvní pokuty se stává zkoumání přiměřenosti konkrétní pohledávky na smluvní pokutu a jejím cílem je pak zajištění toho, aby s ohledem na konkrétní zájmy stran nebyla věřiteli hrazena smluvní pokuta zcela zjevně nepřiměřená.
Z rozhodnutí Nejvyššího soudu pod 31 Cdo 2273/2022- 162 tedy vyplývá závěr, že při posouzení nepřiměřenosti smluvní pokuty je nezbytné brát v úvahu nejen okolnosti známé v době uzavření ujednání o smluvní pokutě, ale nově též okolnosti, které zde byly v době porušení povinnosti, jakož i okolnosti, které nastaly po porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.
Autoři:
| Zdroj: | EY |
