Nerovnoměrné čerpání stanovených cen elektřiny a plynu ve skupině
Nařízení vlády o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci stanovuje maximální ceny těchto komodit. Zároveň ale stanovuje také nejvyšší přípustný rozsah majetkového prospěchu, který může účastník trhu s elektřinou nebo plynem získat odběrem elektřiny a plynu za stanovenou cenu. Nejvyšší přípustný majetkový prospěch se počítá za celou skupinu (v rámci ČR) dohromady.
A zde se nabízí otázka, zda potenciální „nerovnoměrné“ čerpání tohoto prospěchu nemůže mít daňové dopady. Vezměme si např. následující situaci.
Nadnárodní skupina má v České republice dvě společnosti. Obě společnosti mají natolik energeticky náročnou výrobu, že by nejvyšší přípustný majetkový prospěch dokázaly vyčerpat samostatně. Skupina se proto rozhodne, že z důvodu usnadnění administrativy se o stanovené ceny přihlásí pouze jedna společnost a ta tak vyčerpá celý benefit.
Domníváme se, že takovéto „dobrovolné“ nevyužití stanovených cen ve prospěch jiné společnosti ze skupiny spadá pod pravidla o převodních cenách a mělo by být kompenzováno v takové výši, aby žádná ze společností nebyla po kompenzaci v horší pozici, než kdyby se o stanovené ceny přihlásily obě.
Analogicky by dle našeho názoru mělo být přistupováno i k situacím, kdy se společnost k využití stanovených cen přihlásí později či jakýmkoliv jiným způsobem „uměle“ sníží svůj majetkový prospěch ze stanovených cen ve prospěch jiné společnosti ze skupiny.
K obdobným situacím se vyjadřuje Pokyn D-34 vydaný Generálním finančním ředitelstvím, který říká:
„Závislou transakcí se rozumí jakýkoliv obchodní vztah mezi spojenými podniky, kdy za obchodní vztah může být považován i tzv. „příkaz mateřské společnosti“, kterým je myšleno ovlivnění nezávislé transakce spojeným podnikem. Např. mateřská společnost nařídí dceřiné společnosti prodávat nezávislým odběratelům za jiné než obvyklé ceny (tzn., k této transakci nedospěje dceřiná společnost svým vlastním rozhodnutím), kdy takto vzniklý rozdíl bude přičten právě „příkazu mateřské společnosti“, a v této výši náleží dceřiné společnosti od mateřské kompenzace. Často platí, že příkazy mateřské společnosti nejsou explicitně smluvně zachyceny, není o nich účtováno, ale přesto reálně existují.“
Nad rámec výše uvedeného je nutné se rovněž důkladně zamyslet nad způsobem uplatnění DPH u takové kompenzace, protože se typicky jedná o transakci mezi dvěma plátci DPH. Nabízí se posoudit kompenzaci jako zdanitelnou úplatu za vzdání se práva podléhající základní sazbě DPH. Nicméně doporučujeme vždy posoudit konkrétní smluvní nastavení.
V případě dotazů se prosím obraťte na autory článku nebo daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.
Autoři:
| Zdroj: | EY |
