Soud ke zdanění odměny od třetí strany

Přinášíme vám zajímavý čerstvý rozsudek Nejvyššího správního soudu („NSS“) k otázce způsobu zdanění finanční motivace pro zaměstnance za prodej zboží určité značky, pokud odměny poskytuje nikoli zaměstnavatel (ve smyslu pracovněprávních předpisů), ale jiná osoba – zde výrobce zboží, které zaměstnanci jeho odběratelů prodávají. NSS zde potvrdil dlouholetou výkladovou praxi a současně potvrzuje, že formální nastavení vztahů není pro daňové řízení rozhodující.

Situace

• Společnost vyrábí elektrospotřebiče, které dodává do maloobchodních sítí prodejen.
• Pro prodejce odběratelů zavedla program benefitů.
• Podstata programu je, že obchodní zástupce společnosti přijel na prodejnu, kde rozdal šekové knížky. Prodejci v obchodě do knížky sbírali body za každý prodaný výrobek. Kdykoli prodavač dospěl k názoru, že už má bodů nasbíráno dost, mohl si bonus nechat u společnosti proplatit. Na šekové knížky prodavači uváděli některé své údaje, např. jméno, rodné číslo, telefon či adresu. Uváděli také informace o prodejně, kde pracují. Na šekové knížce bylo napsáno, že zdanění tohoto příjmu je na příjemci. Mezi prodavači a společností nebyla uzavírána žádná písemná smlouva.

Pohled správce daně/krajského soudu (zajímavý rozpor mezi FÚ/GFŘ a OFŘ)

• Finanční úřad („FÚ“) společnosti doměřil daň z příjmů fyzických osob z vyplacených odměn, jelikož popsané benefity byly dle jeho názoru příjmem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů („ZDP“).
• Odvolací finanční ředitelství („OFŘ“) následně ale uzavřelo, že se neprokázalo, že daný výdělek prodejců souvisí s jejich příjmem ze závislé činnosti, a tak zdanění podle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP zrušilo.
• FÚ nicméně podal podnět k nařízení přezkumu a Generální finanční ředitelství („GFŘ“) mu vyhovělo. Nařídilo OFŘ se věcí znovu zabývat.
• Společnost se neúspěšně odvolala proti nařízení přezkumu k MF.
• OFŘ následně potvrdilo původní platební příkazy. Společnost se bránila odvoláním u GFŘ, které odvolání zamítlo.
• Krajský soud („KS“) zamítl žalobu společnosti. Dle KS není třeba, aby zaměstnanci vykonávali závislou činnost přímo pro společnost. Postačí, pokud příjem přímo souvisí s hlavním příjmem zaměstnanců. Pojem zaměstnanec a zaměstnavatel v § 6 odst. 2 ZDP je pouhou legislativní zkratkou.

Pohled NSS

NSS se postavil na stranu FÚ a potvrdil, že dané odměny byly příjmy ze závislé činnosti ve smyslu § 6 odst. 1 písm. d) ZDP – jeho vybrané argumenty:

• Znění zákona je jasné, příjmy mohou plynout i od třetí osoby, která není „pracovněprávním“ zaměstnavatelem, musí však souviset s výkonem hlavní závislé činnosti. O tom, že tomu tak v nynějším případě bylo, svědčí důkladná a důkazy podložená zjištění daňových orgánů. Všichni vyslechnutí zaměstnanci odběratelů vypověděli, že finanční odměnu získávali za prodej výrobků společnosti. Tyto výrobky prodávali během pracovní doby v prodejnách svých zaměstnavatelů a plnili tím svou pracovní povinnost. Text na šekové knížce směřoval k tomu, že se jedná o motivace za prodej stěžovatelčiných výrobků, odměna byla určena adresně člověku, který uvedl své identifikační údaje na šekovou knížku, šeková knížka obsahovala i prostor pro vyplnění konkrétní prodejny.
• KS dle NSS správně vysvětlil, že též průvodní text v šekové knížce jasně ukazuje, že program byl zaměřen výhradně na prodejce obchodních partnerů společnosti, nikoli na širší veřejnost či spotřebitele.

V případě dotazů se prosím obraťte na autory článku nebo daňový tým EY, se kterým pravidelně spolupracujete.

Autoři:

Michaela Felcmanová

Adam Linek