Povinná struktura kontrolního hlášení
Případ 2 Afs 395/2020 (celý rozsudek je k přečtení ZDE) se týká plátce, který podal kontrolní hlášení k dani z přidané hodnoty, ale neučinil tak ve struktuře požadované správcem daně[1]. Ten podání považoval za neúčinné, hleděl na něj, jako by podáno nebylo, a vyměřil plátci pokutu za nepodání kontrolního hlášení.
Nejvyšší správní soud (NSS) se v tomto rozsudku podrobně zabýval otázkou povinné struktury elektronického podání[2]. Dle jeho názoru se jedná o požadavek na uvedení údajů v takové podobě, aby podání bylo strojově zpracovatelné. S ohledem na vývoj v informačních a komunikačních technologiích NSS považuje takový požadavek za naprosto legitimní.
NSS současně dospěl k závěru, že Generální finanční ředitelství nebylo zákonem zmocněno k vydání takového předpisu a že k jeho zveřejnění došlo způsobem, který není v souladu na požadavky na zveřejnění obecně závazných právních předpisů, tedy ve Sbírce zákonů. NSS proto rušil rozsudek krajského soudu i samotné rozhodnutí o uložení pokuty.
Rozsudek NSS nelze chápat tak, že není nutné podávat daňová tvrzení elektronicky nebo v požadované struktuře. Pokud však podání bude obsahovat chyby ve stanovené struktuře, je povinností správce daně vyzvat daňový subjekt k jejich odstranění.
V případě otázek se prosím obraťte na autora příspěvku nebo členy týmu EY, se kterými obvykle spolupracujete.
Autor:
| Zdroj: | EY |
