Již počátkem třicátých let prosakovaly v mezinárodním odborném tisku znepokojivé zprávy o podivných praktikách vídeňské pojišťovny Phönix-Leben a jejích filiálek (agentur, ředitelství) v jednotlivých evropských zemích. Podplacení úředníci a různí veřejní činitelé však poměrně dlouho zastírali skutečný stav věcí. Vedoucí pracovníci Fénixu-život v Praze např. nelitovali žádného finančního obnosu, aby na svou stranu získali aktivní politiky i politiky "ve výslužbě", různé korporace (např. bezplatným pronájmem kancelářských místností) atd.
"Fénix" získal si dále dobrého spojence i ve Svazu zaměstnanců pojišťoven, jehož předsedou byl úředník "Fénixu" Kokšál, jenž věrně plnil příkazy svého službodárce dra Berlinera."
Dne 19. února 1936 však zemřel hlavní organizátor machinací Phönixu Dr. Wilhelm Berliner, který do poslední chvíle zamlžoval skutečnou situaci "svého" pojišťovacího ústavu. Podplacení novináři sice ještě stihli vydání oslavných nekrologů – např. zájmy zaměstnanců pojišťoven, časopis Ústředního svazu pojišťoven v Československé republice, psal o "dobrém srdci" Berlinera, který neznal bázně a strachu, jemuž "vlastní egoismus byl cizí, což zní dneska skutečně jako pohádka" – avšak nad Berlinerovým pojišťovacím impériem už byl vyřčen konečný soud.
Katastrofa propukla 26. března 1936, kdy vešlo ve známost opatření rakouské vlády na sanaci tamního Phönix-Leben, u něhož byl shledán schodek 250 milionů šilinků, tj. téměř 1,5 miliardy tehdejších Kč. Tato úřední zpráva vyvolala velké obavy především v Československu, neboť na Československo připadal po Rakousku největší podíl celkového pojistného obchodu Phönix-Leben (Fénix-život).
Po řadě jednání na různých úrovních (vláda, Svaz československých pojišťoven atd.) se ministerská rada vlády Československé republiky usnesla na prvním opatření, jež bylo vyhlášeno ve Sbírce zákonů a nařízení pod čís. 101.
"Toto nařízení vyslovovalo zejména zásadu, že československé jmění pojišťovny ´Fénix´, náležející do zabezpečovacího fondu této pojišťovny, ručí výhradně za nároky z pojištění, patřících do československého pojistného stavu pojišťovny ´Fénix´ a veškeré ostatní jmění pak za ostatní nároky zdejších věřitelů ´Fénixu´. Ke správě zdejšího jmění pojišťovny ´Fénix´ zřízen byl zvláštní správce, jímž jmenováno bylo tříčlenné kuratorium, … Dále vyslovena zásada, že se ruší veškeré gratis-pojistky a že veškeré pojistky dlužno redukovati tak, aby placené pojistné odpovídalo schváleným tarifům. Rovněž byla vyslovena nežalovatelnost ´Fénixu´, tudíž vlastně moratorium pro soudně uplatňované nároky proti ´Fénixu´ na dobu jednoho roku a konečně si vláda vyhradila právo, že československý stav ´Fénixu´ může býti převeden na jinou pojišťovnu, ať nově zřízenou nebo stávající."
Obsah tohoto nařízení jasně ukazoval, že jde o provizorní opatření, jež má za cíl získat čas pro další zkoumání celé záležitosti a uskutečnění potřebných jednání na úrovni vlády a parlamentu. To potvrdil vývoj v dalších měsících, během nichž se causa "Fénix-život" přenášela do nejrůznějších institucí v Československu i do mezistátních jednání Československa s Rakouskem.
Ke konečnému řešení (konečnému alespoň v rámci tzv. první i druhé republiky) došlo v roce 1937 vydáním několika vládních nařízení, na jejichž základě bylo československé jmění pojišťovny Fénix-život přeměněno na samostatnou právnickou osobu, která byla do obchodního rejstříku zapsána jako Pojišťovna Star a bylo rozhodnuto, jak budou získávány sanační prostředky na překonání důsledků krachu Fénixu-život.
"… bylo zejména rozhodnuto, že nároky pojistníků, jejichž pojistky převyšují částku 10 000 Kč, mají být kráceny od 5 až do 27 % původní pojistné sumy, nehledíc ku krácení, nastávajícímu z důvodů podtarifování prémie. Pojistky, u nichž skončeno bylo již placení prémie a tudíž i pojistky s prémií jednou provždy, krátí se o 30 % pojistného kapitálu. Sanační prostředky na ´Fénix´ opatří se vydáním sanačních dluhopisů v celkové částce 450 milionů Kč ročně, kteréžto příspěvky budou placeny po dobu 60 let. Emisním místem se stává poštovní spořitelna. Kromě toho uložena životním pojišťovnám další povinnost, odebírati sanační dluhopisy každoročně v hodnotě 0,5 % jejich jmění, a to za nominale; tím pojišťovnám vzniká vzhledem k tržní hodnotě dluhopisů další ztráta asi 4 miliony Kč ročně, kterážto ztráta není odčiněna tím, že pojišťovnám je dovoleno bilancovati tyto papíry v kursu nákupním."
Celkově je možno říci, že díky solidárnímu přístupu životních pojišťoven, působících v Československu, a pochopení vlády a parlamentu se podařilo najít schůdné řešení "aféry Fénix-život", která mohla těžce poškodit "pojišťovací myšlenku" a podrýt důvěru nejširší veřejnosti v životní pojištění vůbec. Řešení mělo výrazný sociální aspekt, který se projevil jednak v tom, že finanční zátěž byla přesunuta především na majetnější pojistníky bývalého Fénixu-život a že bývalí zaměstnanci této pojišťovny byly prakticky všichni převzati do služeb ostatních pojišťoven.
Zdroj: Dějiny pojišťovnictví v Československu, díl 2.
Co si o popsaném případu myslíte? Zachovaly by se dnešní pojišťovny podobně solidárně? Máte svého adepta na krach?
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
1. 11. 2004 18:26, Franta
Adept na krach je jednoznačný a dokonce scénář je podobný. ČPP má dlouhodobé problémy, které začínají nejistě probublávat do novin. Ale novináři se asi bojí a hlavně se bojí ministerstvo financí eskalovat aféru s nefunkčním dozorem před volbami, takže všechno se do poslední chvíle tutlá.
Ať už to s ČPP dopadne jak chce, určitě si její klienty rozeberou jiné pojišťovny. Jednak kvůli obchodu a jednak kvůli zachování důvěry v pojistný trh.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
1. 11. 2004 14:47, Pavel Kohout
Náhodou bydlím v domě, který v roce 1929 (těsně před krizí) postavilo družstvo zaměstnanců pojišťovny Fénix. Dům stále stojí, na rozdíl od hodnoty životních pojistek a cenných papírů té doby. Investice do "cihly" má opravdu něco do sebe.
V diskuzi je celkem (6 komentářů) příspěvků.