V roce 2009 to byla milost pro bývalou policistku Radku Kadlecovou, odsouzenou za korupci na dva roky, letos zase odklad trestu pro „Mrázkova muže“ Tomáše Malinu, který podle soudů zpronevěřil sto milionů korun, a omilostnění Anny Benešové, jež dostala podmíněný trest za korupční praktiky na Metropolitní univerzitě Praha. Prezidentské milosti notně zapáchají a tento fakt nezmění ani uražené výroky prezidenta Václava Klause a jeho věrných hradních spolupracovníků. Otázka, zda by měl mít prezident České republiky vůbec možnost udělovat milosti, je nasnadě. Stále častěji se objevují názory, že by se tato pravomoc měla hlavě státu odepřít nebo že by se měla alespoň změnit pravidla.
Blížící se prezidentské volby s sebou přinášejí také otázku plošné amnestie, kterou hlavy státu často udělují u příležitosti nástupu do funkce nebo při nějakém historickém výročí. Tuto možnost využil Václav Havel, a to dokonce třikrát. V letech 1993 a 1998 se amnestie týkala už jen několika stovek vězňů, při první Havlově amnestii po sametové revoluci však opustilo na začátku ledna 1990 věznice přes 23 tisíc osob. Právě tento krok byl Havlovi později často vyčítán. Současní prezidentští kandidáti se zatím k možnosti plošné amnestie po svém případném zvolení staví převážně odmítavě. Výjimkou je snad jen předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, který připustil, že by po svém zvolení zaplněným věznicím plošnou amnestií rád ulevil.
Co si o této problematice myslí námi oslovené osobnosti? Měl by mít podle jejich názoru prezident České republiky možnost udělovat milosti a vyhlašovat amnestie?
politolog
Ano, ale měl by existovat jakýsi kontrolní mechanismus. Buď v podobě spolupodpisu premiéra, ministra spravedlnosti, anebo by prezident mohl zvažovat pouze ty návrhy na milosti a amnestie, které mu podstoupí vláda či ministerstvo. Alternativou by bylo, že by zůstal zachován současný systém, ale k prezidentově milosti by se ještě před udělením muselo vyjádřit ministerstvo spravedlnosti, jehož názor by byl publikován společně s prezidentovým zdůvodněním milosti.
ekonom
Ano, při podivném fungování některých soudů je prezidentská milost poslední šancí na spravedlnost. Jen musí platit, že se milost řádně zvažuje, že ji prezident umí věrohodně obhájit – a hlavně že není na prodej, jak to poslední dobou vypadá.
advokát
Soudit lidi je o hodně těžší než soudit pouze jejich činy. Občas to dopadne tak, že to druhé je v pořádku, ale prvé nepřiměřeně tvrdé. Právo udílet amnestii je toho faktu přiznáním a řešením. Pochopitelně spíše občasným a náhodným. Chce-li kdo soudit princip, nechť se podívá na příslušnou webovou stránku Hradu a zváží, jak by většinově rozhodl. To nic nemění na možné spornosti v konkrétní věci. Ty, kteří problém vnímají v duchu latinské sentence Fiat iustitia, pereat mundus – Ať zhyne svět, jen když zvítězí spravedlnost, pak lze snadno uklidnit. Případný únik viníka uloženému trestu je plně kompenzován někým, kdo to odnesl nevinně. Takže konečná čísla jsou v pořádku.
ekonom
Kdybychom tu pravomoc zrušili, neměl by prezident už skoro žádné pravomoci, a bylo by tedy lepší zrušit celou instituci prezidenta. Na zastupování země v zahraničí by stačil premiér, zákony by mohli podepisovat jen předsedové parlamentu, členy centrální banky a Ústavního soudu by mohly jmenovat obě komory parlamentu dohromady. Pokud parlament čerstvě schválil přímou volbu, pak je lepší, aby prezident nějaké pravomoci měl. Jednotliví kandidáti mohou v kampani slibovat, že milosti a amnestie budou využívat hodně, málo nebo vůbec, a lidé si zvolí toho, koho budou považovat za nejlepšího. Zvolený prezident pak bude moci dle vlastního citu udělovat milosti, když bude cítit, že je potřeba zvrátit rozhodnutí soudů.
provozovatel serveru www.bankovnipoplatky.com
Myslím si, že ano. Problém totiž není samotná pravomoc, problém je, jak se využívá a v čí prospěch. A to je problém určité morálky, etiky a vůbec fungování u nás – zákony by měly být vykládány selským rozumem, ony nějak popisují či definují situace, ale pak je aplikují konkrétní lidé. No a někteří to pojímají jaksi po svém – formálně třeba zákon neporuší, ale z etického či logického hlediska ano. Všimněte si, že když nastane nějaká podobná situace, politici se hned vytasí s názorem, že je třeba novelizovat zákon, protože na to či ono nepamatoval. Všechno ale do zákona vtělit nelze, byť se o to někteří pokoušejí. Problémem opravdu většinou není zákon či nějaká pravomoc, ale jak ji konkrétní člověk, v tomto případě prezident, naplní. Takže možnost udělovat milost bych rozhodně nerušil ani přesto, že s poslední dávkou milostí prezidenta Klause bytostně nesouhlasím.
viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
Dokud budou v České republice nespravedlivě odsouzení lidé, pak je každý opravný prostředek dobrý. Já osobně se však přikláním k tomu, aby se tyto věci napravovaly systémově, to znamená navrhuji zřídit nezávislý úřad, který by justiční excesy prošetřoval, a to včetně nového nezávislého policejního šetření. Tak jako to dělají speciální instituce v USA nebo zemích západní Evropy. Jsou samozřejmě mimořádné případy, kdy by i viník mohl dostat zcela mimořádnou milost – i tady bych navrhoval, aby zpracovatelem a doporučovatelem byly nějaké nezávislé instituce. Finální podpis ať pak připojí kdokoli, jedno zda prezident, nebo premiér.
Amnestie při mimořádných příležitostech pro vězně s lehčími tresty stojí za úvahu – alespoň do doby, než se naši soudci naučí udělovat tresty odpovídající provinění. Teď míří do vězení jeden umělec a jeden politický buřič za nezaplacení pokut – proč jdou do vězení? Rozsudek měl znít zaplatit dobrovolně nebo pod exekucí. Nikoli vězení. Když umíme exekuovat majetek kvůli 30korunovému nedoplatku, tak nechápu, že soud neumí exekuovat vlastní pokutu.
ekonom a publicista
Ne. Vycházím přitom z toho, že udělením milosti či vyhlášením amnestie staví jedna jediná osoba, byť jde o prezidenta a její nevelký poradní sbor, na hlavu rozhodnutí či verdikt, k němuž v rámci pracovně, časově, finančně i jinak náročného procesu dospělo násobně více lidí – řadovými policisty počínaje a soudci konče.
Jsem přesvědčen, že v naší zemi pracuje a působí celá řada profesionálních a poctivých policistů, detektivů, žalobců, právníků či soudců (samozřejmě a bohužel, výjimky existují). Finální verdikt tak bývá pracně získaným extraktem informací, zkušeností, znalostí těchto mnoha lidí, což mu už samo o sobě dává značnou váhu. Váhu, jež by měla převážit majestát prezidentské funkce – zvláště proto, že navzdory přímé volbě je náš politický systém stále parlamentní, nikoli prezidentskou demokracií. Do jisté míry lze dokonce užít analogie trh vs. centrální plánování. Zatímco na nesešněrovaném trhu se cena utváří spontánně na základě informací, zkušeností či znalostí celé řady decentralizovaných spotřebitelů, a bývá tak i ve své spontánnosti značně vypovídající, centrální plánovač a jeho nevelký poradní sbor nastavuje cenu jedním výnosem, často mylně. Který ze systémů je dlouhodobě efektivnější a páchá méně škod, dobře víme.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
25. 3. 2012 16:56, Miroslav Zeman
Souhlasím plně s názorem, že není problém v samotné pravomoci, ale v tom jak ji kdo využívá, resp. zneužívá. Osoba prezidenta by měla být natolik morální a společenskou autoritou, že by k pochybnostem o zneužívání takovéto výsostné pravomoci vůbec nemělo docházet a pokud k tomu skutečně dochází, pak by neměl být problém vysvětlit, proč k takovémuto rozhodnutí došlo.
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.